Dům na kopci
Shirley Jackson
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/468071/bmid_dum-na-kopci-fut-468071.jpg
3
401
401
Do starého domu zvaného Hill House přijíždí čtveřice pátračů: odborník v okultních vědách doktor Montague, jeho asistentka Theodora, dědic domu Luke a také mladá dívka jménem Eleanor, o níž se téměř nic neví. Společně se rozhodnou přijít na kloub podivným úkazům, jimiž je dům proslulý. Ten však má s těmito nebohými tvory své vlastní plány.... celý text
Literatura světová Horory Romány
Vydáno:
2015
,
Argo
Originální název:
The Haunting of Hill House, 1959
více info...
Přidat komentář
Začátek knihy mi přišel skvělý, ale pak je to jen nuda.
S hororem to nemnělo nic společného, jen psychologický román.
Tejto knihe som dlho odolávala - aj som ju chcela čítať, keďže je predlohou seriálu, ktorý sa mi veľmi páčil a aj som ju nechcela čítať, keďže hodnotenia nie sú najlepšie. Bohužiaľ, pridávam sa k tým menej nadšeným.
Príbeh mal skvelý potenciál. Starý, tajomný dom, v ňom iba štvorica ľudí, ktorí čoskoro začnú zažívať nepríjemné veci... Vyzeralo to veru nádejne. Ale nejak sa to pokazilo. Postavy boli proste zvláštne a dej sa točil prevažne okolo nich a ich rozhovorov, ktoré boli ale strašne odveci... zakaždým, keď sa rozprávali dve postavy, som mala pocit, že jedna hovorí o voze a druhá o koze. Taktiež mali veľmi zvláštne fantázie. To mi veľmi vadilo. A aj keď tam boli nejaké nadprirodzené javy, tak mi to prišlo, že tam sú len tak, aby sa nepovedalo - nikto nepátral po tom, prečo sa v dome deje to, čo sa deje a vlastne sme sa nič nedozvedeli. To ja nemám rada, veď keď už v dome straší, tak chcem vedieť prečo :D. Škoda, že to na tom stroskotalo, pretože ináč autorka vedela pripraviť poriadnu atmosféru, ale tieto veci ma tak rozčuľovali, že som si to vôbec nevedela vychutnať. A doslov, ktorý je v podstate akýsi rozbor tohto diela mi prišiel zbytočný a dosť nudný. Nevadí, aspoň som si na knihu spravila názor sama.
Myslím si, že by kniha potřebovala být delší. Ne ve smyslu příběhu, jen propracovanosti, budování světa, vtahování do reality Hill Housu. V první polovině jsem se nemohla odtrhnout, v druhé mě autorka místy ztrácela kvůli náhlé změně v tempu. Pořád si myslím, že se jedná o výborně napsaný román, jen bych ze své redaktorské deformace autorku tlačila vyždímat ze sebe víc :)
Na seriál se dívat nechci. Ne proto, že by se mi předloha nelíbila, právě že se mi líbila moc a nechci tu hutnou, děsivou, napjatou, klaustrofobní atmosféru Hill Housu narušit. Pokřivený a vyšinutý dům nepotřebuje žádná strašidla ani příšery, sám je od základů monstrem, které vás ze spárů nepustí. "Ticho se opíralo do dřeva a kamene, a cokoliv tudy kráčelo, kráčelo samo."
Srpen se pomalu přehoupl v září a jelikož se blíží mé nejoblíbenější období, rozhodla jsem se prázdniny zakončit dlouho rozečteným klasickým hororem z roku 1959.
Pozornému čtenáři jistě neuniklo, že se tento název objevil před několika lety na streamovací platformě Netflix v podobě hororového seriálu o opravdu povedené rodince.
Sama horory sleduju nerada, ale tento seriál jsem si zamilovala a tak jsem si na jeho základě pořídila knihu Shirley Jacksonové, kterou se tvůrci inspirovali.
K mému vlastnímu překvapení však děj probíhá úplně jinak a postavy nejsou v žádném vztahu!
Do starého domu zvaného Hill House přijíždí na pozvání doktora Montagus trojicr osob: telepatička Theodora, dědic domu Luke a také mladá dívka jménem Eleanor, o níž se téměř nic neví.
Pro doktorův experiment se společně rozhodnou přijít na kloub podivným úkazům, jimiž je dům proslulý. Ten však má s těmito nebohými tvory své vlastní plány.
Příběh byl zajímavý, ale na dnešní poměry by určitě nezapadal mezi horory. Zmatečné stavy Eleanor, které v ní dům vyvolával, Theodoru, která v seriálu patřila mým nejoblíbenějším postavám, jsem v knize nemohla vystát. Chování domu bylo znepokojující, ale ne přímo hororové v pravém slova smyslu.
Mám klasiku ráda a jsem ráda, že jsem sáhla i po takovém díle, ale mnohem raději zůstanu u seriálového zpracování a knihu pošlu za dalším dobrodružstvím dál.
~ instagram.com/annewithbook
Predtým, ako začnem čítať o straši-domoch od Darcy Coats, vyskúšam najprv klasiku z konca 50-tych rokov minulého storočia. Atmosféra ponurosti a tiež plazivé opisy podivností v dome a v okolí sa striedajú s príjemnými posedeniami pri jedle. Je to skôr psychologický román, nečudujem sa, že sa ním inspiroval aj Stephan King, ale aj tak som určite nepochopila všetky absurdné dialógy.
Prvá polovica bola určite zaujímavejšia ako druhá. Strašidelný dom, kde sa stretávajú štyria výskumníci, pôsobí ako katalogizátor. Najcitlivejšia z nich, Eleanor, je zároveň aj rozprávačkou príbehu. Aj keď pomerne nespoľahlivou. Práve ona tu zrkadlí všetko, čo nemá, (domov, lásku) a spája sa s domov aj na inej úrovni. Nachádza tu bezpečie, zázemie a svojim spôsobom aj rodinu. Pevne zatvorené dvere a všetko na svojom mieste pôsobí až prehnane symbolicky. Architektúra domu, rovnako aj strašenie (a jeho dejiny) sú opisované postupne, v stupňujúcich sa obrazoch.
Eleanor je prekvapená, že aj ostatní počujú a vnímajú rovnaké veci, lebo si myslela, že sú iba v jej mysli. Z pomerne príjemného zoznámenia, sa postupne ich prežívanie mení. Z priateľstva s Theodorou neostane veľa, prichádzajú prvé roztržky, hádky, podozrievanie, žiarlivosť. Jedine mužskí predstavitelia ostávajú príčetnejší. Základná premisa všetkých hororov -nerozdeľovať sa, bola občas porušená, ale zvládlo sa to bez násilia. (Asi najsilnejší moment bol, keď sa držali za ruky.) Takisto ani najchladnejšie miesto nemalo extra vysvetlenie, autorka to ponechala na čitateľovi.
Miestami som sa bavila, napr. keď sa objavila doktorova manželka skalopevne rozhodnutá hovoriť s duchmi domu a následne prespala všetky mimoriadne podivnosti. ale aj v tom sa dá nájsť symbolika. Zaujímavá bola aj domáca, k nej som si, neviem prečo, predstavovala prevrátenie očí a zamručanie, aké predvádzal Large v seriáli Rodina Adamsovcov. Záver ma už nemohol prekvapiť, len ten spôsob ukončenia som tipovala inakší.
Není to horor, na jaký jsme dnes zvyklí z všemožných filmů, seriálů a knih. Podle měřítek mnoha lidí to snad ani horor není vůbec. Pokud se s tímto vědomím do knihy pustíte, předejdete zklamání, které lze číst v různých komentářích okolo.
Shirley je silná tam, kde obvykle: v psychologickém prokreslení postav, které se často děje skrze vynikající dialogy (opravdu mě fascinuje, jak jí stačí pár řádků, aby stvořila uvěřitelnou a nezaměnitelnou postavu), ve vytvoření tísnivé atmosféry.
První polovina knihy mi přišla lepší než ta závěrečná: poznávaní jednotlivých charakterů a samotného domu bylo zábavné. Ono gró románu, tedy popis vlivu domu na hlavní hrdinku, mi však přišlo příliš náhlé, slabě motivované a - bohužel - i dost nepůsobivě napsané.
(SPOILER)
Docela mě překvapilo množství negativních komentářů tady. Chápu ale, že jestli někdo čekal klasickou duchařinu, tak byl po přečtení pravděpodobně zklamán. Dům Na Kopci není o klasických strašidlech, jak je známe z desítek jiných knih, dokonce se jim i v jedné části vysmívá. Příběh o zazděné jeptišce, která v domě podle doktorovy ženy straší, je k smíchu postavám i čtenáři. Kniha jde ale hlouběji, není o strašidlech kolem nás, ale o těch uvnitř nás - samota, závist, pochybnosti, obavy z budoucnosti, výčitky a duchové našich blízkých, kteří už s námi nejsou, ale stále si je nosíme v sobě (matka Eleanor). Autorka bravurně popisuje tísnivou atmosféru, plíživý děs, který se proplítá s banálním tlacháním a humornými prupovídkami, které nás vrací zpět na zem. Běžné situce se mísí s těmi strašidelnými, jako by byly součástí každodennosti. Postupně zjišťujeme, že strašidelný dům v příběhu není původce hrůz, ale funguje jen jako katalyzátor a zároveň projektor vnitřního světa hlavní postavy. Eleanor se například diví, že ostatní slyší zvuky a hlasy, které jsou v její hlavě. Labilní a zoufalá mysl hlavní postavy pomalu a postupně jako by srůstá se strašidelným domem a nakonec se stávají jedním. Eleanor slyší vše v domě (i pohyb prachu na půdě) a dům ji naopak vítá s otevřenou náručí a nabízí jí to jediné, co ji všichni ostatní odmítají dát a zároveň to jediné, po čem touží - domov.
Po dočtení jsem si vzpomněla, že jsem v minulosti viděla film Zámek hrůzy na motivy knihy, ale ten ve mě nezanechal žádný hlubší dojem. Tady v komentářích zmiňovaný seriál jsem neviděla, ale už při čtení jsem měla pocit, že tahle kniha je těžko přenositelná na plátno, protože její hlavní přednost je bravurní hra s jazykem. Ilustrace ve vydání od Arga pro mě byly třešničkou na dortu s děsivou a tíživou polevou.
Knihu určitě doporučuji, ale musíte být na ni naladěni. Pokud čekáte jen klasickou béčkovou duchařskou lekačku, tak sáhněte po něčem jiném.
(SPOILER)
nehorázná nuda! obejdu se (a velmi dobře) bez lekaček a extrémní hrůzy. co mě ale nebaví, je chaotické psaní bez návazností kapitol a konverzací. po "strašidelné" a emoční scéně následuje střih a postavy už se baví o něčem jiném. v dalším případě, kdy dvě z postav zdrhaly a jedna z nich křičela "neotáčej se", se už nedozvíme proč. proč? abychom mohli-museli sledovat další nudnou snídani - oběd či večeři. a hlavně poslouchat nesmyslné žvanění hlavních postav.
četla jsem v originále a čtečce a opakovaně mi běželo hlavou, jestli nebyl soubor vadný a nekompletní. taky jsem na to konto nečetla český doslov, možná by mi něco dovysvětlil. jako jeden z komentářů níže, který popisuje dům jako maligní dělohu, využívající traumatizovanost Eleanor. to zní dobře, ale na to, abych si tuto linku více užila, bych potřebovala, aby se autorka věnovala této linii více než plácání postav u jídla.
v recenzích jsem četla opakované zaklínání se padesátými lety, kdy kniha vyšla. to by mi osvětlilo zatuchlost románu jen v případě, že by šlo o padesátá léta devatenáctého století. ostatně by stačilo z příběhu vyndat automobily a prošel by. když knihu srovnám třeba s nadčasovou Rebeccou Daphné du Maurier, která vyšla v roce 1938, její nemodernost a nudnost ještě více vynikne.
Potrebovala jsem si ukratit čas, než mi dorazi další díl od Darcy, tak jsem sáhla po Hill house, asi jsem také čekala, ze to bude jako seriál. Po přečtení nějakých komentářů jsem hodně zvažovala, jestli ji nevratit zpátky do knihovny, ale nemám rada resty, tak jsem ji dala šanci. Postavy byly hodně divné, do půlky se vlastně vůbec nic nedělo a když se začlo dít, tak jsem čekala, co teda jakoze a ono nic. Každopádně jsem přečetla celé, ale druhou hvězdu dávám jen za ty ilustrace, ty ruce na začátku a na konci byly desivejsi, než cela knížka.
Tohle se úplně nepovedlo. Pokud čekáte stejnou jízdu, jakou je v českém překladu stejnojmenný seriál, tak to jste vedle. O strašení se moc mluvit nedalo, hlavní hrdinka je strašně zvláštní, a ten konec... Ten jsem už vůbec nepochytila :/
Děkuji tímto ještě jednou uživatelce Agata1988 za neotřelý zážitek. Knížku mě podarovala s tím, že ji nebavila a je to blbost. Tímto ji taktéž nabízím komukoliv stejnou cestou, protože je to vážně tragická záležitost.
Kolonka horory tady je u této knížečky naprosto scestná a lživá. Ne, fakt o horor nejde. Na druhou stranu to vlastně horor je, a to uchopením tématu duchařského. Mám dojem, že jsem ještě nepotkal v knížce postavy s podobně idiotským chováním, naprosto se vymykající reálnému životu.
Každopádně - knížečka má 220 stránek, otázka jednoho, dvou večerů, doporučuji přečíst a utvořit si vlastní názor. Osobně neznám nikoho komu bych Dům na kopci strčil do ruky a poradil přečíst :D
Neříkejte, že jsem vás nevaroval...
"Cíl všech cest je milování"
Proboha!!! Horor? Ne! Růžová knihovna!
Nedočetla jsem. Postavy byly dost podivné, celé to bylo takové unylé a nudné. O strašení nemůže být řeč, o hororu už vůbec ne. Možná televizní zpracování bude lepší.
Kniha mě nebavila a nudila. Strašidelná mi nepřišla ani náhodou.Pokud by ji někdo chtěl, tak mu ji rada dám zadarmo. Jinak musím přihlédnou, že se děj odehrával 50 letech minulého století. Postavy nesympatické. Celou dobu jsem čekala, že Eleanor a Theodora budou lesbičky. Možná se lidi v té době k sobě takhle chovali, ale připadalo mi to nezvyklé. Třešničku tomu dala ta nesympatická, panovačná babizna s destičkou pravdy. Toto čtení mi nesedlo.
Strašení v domě bylo zajímavé a leckdy i napínavé. Postavy mi přišly často úplně mimo - chováním, postoji atd. Atmosféra domu na mě při čtení dýchla, ale zůstalo jen u toho. Konec byl vyloženě useknutý a příběhu vůbec nepomohl...
Klasika z roku 1959.
Příběh je doslova prošpikovaný symbolismem, něco jsem pochytila, něco mi uniklo, ale doslov mi leccos objasnil. Rozumím tomu, jestli někdo bude zklamaný, že skvělý seriál The Haunting of Hill House je pouze velmi volně a lehce inspirovaný knihou.
Hlavní roli zde nehrají nadpřirozené jevy, strašidelné entity a řádění poltergaistů, ale dům samotný, jehož osobnost působí na všechny své dočasné obyvatele. To, jak je uspořádaný, jak jsou jeho zdi nasáklé nešťastnými osudy předchozích majitelů. Nejvíce ovlivňuje Eleanor, nespolehlivou vypravěčku, která je ve středu všech nadpřirozených událostí, ne-li jejich příčinou.
“Jsem jako zvířátko, které spolknul netvor.”
Dům na kopci je sídlo odpuzujícího vzezření s podivnou minulostí a přitažlivé pro duchychtivé návštěvníky.
Naše skupina čítá
Doktora, který svolal návštěvníky domu.
“Strachu můžeme podlehnout, anebo mu čelit. Nic mezi tím.”
Dědice usedlosti
“Vždycky se snaží říkat věci tak, aby sám sebe postavil do nejlepšího světla.”
Theodoru
“ Jak je hezká. Bezohledně, bezelstně hezká. Nejradši by ji přetáhla klackem.”
A pak konečně Eleanor. Ona je našimi očima v příběhu. S ní se nejdřív radujeme z nového začátku po utrpení v životě s matkou a pomalu se necháme zaklapávat v pasti domu.
První stránky se neubráníš myšlenek na strašidelné domy Darcy Coats. Rychle to ale pomine. Darcyny knihy jsou více oddechové, jazykové prostší a hlavní hrdinové jsou víc zralí na facku.
Tady ani nečekejte takovou akci a prosívání postav, spíš vleklou, lepkavou hrůzu.
Ihned mě zaujal koncept, kdy postavy zlehčují strašidelnost domu srandičkama ale brzo začne přituhovat a smích je přejde. Hezky, jak to známe z klasických hororů.
Vynikají tu dialogové smeče a mistrně se tu vládne slovy, což budí dojem divadelní hry a moc mi to ke knize sedlo.
Bavil mě vtip mezi řádky, který nezaručuju ostatním, protože miluju hodne černý humor.
Jakmile se Eleanor čím dál tím víc dostává dům pod kůži, roste její šílenství.
Osvěžující mi přišly její podivné sympatie k ostatním členům, které se měnily každou stránkou. Ostatně jednání všech postav bylo značně nepředvídatelné, někdy infantilní a i neadekvátní situaci. Pro někoho možná rušivé. Ale pro extrémně náladoveho člověka, jako já, to byl takový svěží závan -aspoň za tři hvězdičky.
Bylo moc zajímavé sledovat počínání postav, tipovat, kdo přežije a nakonec dumat, jestli tleskám konci.
Spíš smekám před atmosférou knihy
Dočteno už před pár dny a pořád nevím, co si o knížce myslet :-) Duchařina není můj šálek kávy, neviděla jsem žádné filmové zpracování. Někdy mě mátlo časově zařazení (Eleanor přijede autem, ale je jí trapné chodit v kalhotách?), ale líbil se mi pozvolný vývoj "strašení". Škoda, že chybí vysvětlení více podrobností. Osobně bych většinu událostí připsala Elině pochroumané psychice než duchům...
Štítky knihy
zfilmováno americká literatura horory duchové a přízraky strašidelné domy zfilmováno – TV seriál
Staré tajemné domy, strašidelná atmosféra a bubáci, to mám ráda. Tato hororová klasika z roku 1959 mě dosud míjela, byl tedy čas to napravit.
Do sídla Hill House, neboli domu Na kopci, přijíždějí z různých koutů a s rozličnými motivy čtyři lidé, aby zde společně odhalili tajemství domu, jímž je opředený. Odborník na okultní vědy, který si dům pronajal, je totiž domem tak fascinován, že rozeslal dopisy nejrůznějším lidem, aby mu pomohli při pátrání po záhadách Hill House. Co se v útrobách domu skutečně odehrává?
Spíš než horor nebo klasická duchařina to pro měl byl psychologický román, ve kterém nahlédneme do nitra každého hrdiny a odhalíme tak jeho pohnutky, strachy a pochybnosti a to, jak na každého jednotlivce samotný dům působí. Doporučuji všem, kdo mají rádi ponurou atmosféru a precizně vykreslené charaktery postav.