Dům na Riviéře
Natasha Lester
Paříž, 1939: Nacisté si myslí, že Éliane nerozumí německy. Domnívají se, že pro ně pouze katalogizuje umělecká díla a netuší, že kradou národní poklady do svých soukromých sbírek. Jenže to se mýlí. Dívka pečlivě dešifruje jejich poznámky a předává informace odboji. Éliane však rozehrála nebezpečnou hru. Odváží se svěřit svá tajemství muži, kterého kdysi milovala? Nezradí ji znovu? Nemá šanci to s jistotou zjistit… dokud ji večírek v úchvatné vile na Francouzské Riviéře nevystaví zcela nové úrovni nebezpečí. Současnost: Remy Langová chce zapomenout na tragédii, kvůli níž se její život ocitl v troskách, a proto se vydává do domu na Riviéře, který za záhadných okolností zdědila. Během třídění knih objevuje evidenci uměleckých děl ukradených během druhé světové války. V šoku zjišťuje, že její součástí je i obraz, který už od dětství visí na stěně jejího pokoje. Kdo vlastně byli její předci? Neskrývá dům na Riviéře větší tajemství, než jakému je Remy schopná čelit?... celý text
Literatura světová Pro ženy Historické romány
Vydáno: 2022 , MetaforaOriginální název:
The Riviera House, 2021
více info...
Přidat komentář
Autorka opět nezklamala. Krásně napsaná kniha plná lásky, emocí, napětí a bolesti. Obě dějové linky jsou působivé, doporučuji.
Kniha je ve dvou linkách časově.
Krásně zpracovaná období válečné Francie.
Nejde odložit.
Nádherná kniha. Příběh z válečné Paříže je opravdu silný. Láska, nenávist a zrada. Uf, je zde vše co od románu čekám. Současný příběh je plný smutku a lásky. Oba příběhy dělají knihu výjimečnou. Za mě jednoznačně stojí za přečtení.
Musím přiznat, že jsem očekávala od knížky něco víc anebo jsem ji jen četla v nepravý čas. Každopádně příběh z minulosti, odehrávající se za druhé světové války ve Francii, kdy se hlavní hrdinka spolu s ostatními snažila zachránit cenná umělecká díla před nacisty, mě zaujal mnohem víc než linka z přítomnosti.
Velmi čtivá kniha. Historická linka se opírá o doložená fakta a je pravda, že o tom, co se dělo s uměleckými díly během války,ale hlavně o jejich záchraně, jsem toho moc nevěděla. Louvre bez všech těch obdivuhodných památek si vůbec nedokážu představit. Tato část mě tedy moc bavila. Současná linie byla slabší.
Jestliže se pustím do srovnávání autorčiných příběhů, tento nevyhraje, jedničkou, pro mě, zůstane Skříň plná Diora. Ač hodnotím maximem, to "něco" navíc ,na které jsem u Natashy zvyklá, mně v tomto příběhu chybělo. Přemýšlím, jestli to není tím, že prozatím každý vydaný román změnil překladatelku a tento překlad mi vyhovoval nejméně. Anebo to může být i tím, že příběh ze současnosti, moc prvoplánový a banální, mě nezaujal tolik, jako v jiných jejich knihách. Za to historická, válečná linka byla parádní a jak jsme u autorky zvyklí, žádná červená knihovna, ale drama hodné té nebezpečné, kruté doby. Váhala jsem s hodnocením, ale v daném žánru není moc lepších autorek, jestli vůbec nějaká, a tak s velkým doporučením posílám knize pět* a moc se těším na případný další román.
Autorka je nepochybně výborná vypravěčka. Četla jsem všechny její knihy. Tato se mi ale líbila nejmíň. Nebyla špatně napsaná, ale ty předchozí knihy se zkrátka podařily lépe.
Spíš červená knihovna, než napínavá kniha o válce a špionáži. Na můj vkus je příliš sladká, chybí napětí. Kniha je napsána čtivě, ale jsou mnohem napínavější a dramatičtější příběhy o krásných špionkách a členkách odboje.
Román je to napsaný skvěle, čtivě, v překrásně vyrovnaném tempu líčení dějových situací.
Velice pěkně sestavený příběh ve dvou liniích ....
A já se ráda ponořila do válečné Paříže, do muzea umění v Louvre .... a nakonec i do krásné vily na francouzském pobřeží ....
Obě ženské hrdinky byly statečné .... a já nevěděla, které fandit více ....
Eliane - která se snaží zachovat kulturní hodnoty pro další generace i s rizikerm ztráty toho, co je jí nejvíce blízké ....
Anebo Remy, která se ve vile na Cap Ferrat vyrovnává se vzpomínkami na životní tragedii - a není si jistá zda by ještě ustála další ztrátu ....
A k tomu tajemství jednoho obrazu .... doporučím.
Kniha za to asi nemůže, ale před ní jsem četla Noční bránu od Petra Maye a v ní je stejný námět (krádeže uměleckých děl za II. sv.války ve Francii).Snad proto jsem se nemohla do knihy začíst. Že začátku se mi vlekla i současná linka příběhu. No nevím něco mi v té knize vadilo. Nicméně knihu jsem dočetla, ale to je asi vše.
Od autorky jsem četla zatím všechny knihy přeložené do češtiny a nedá se vybrat ta nejlepší. Všechny jsou skvělé. Tento román je psán ve dvou časových rovinách, a to za druhé světové války a zároveň v roce 2015. Krásný příběh lásky, obrovské odvahy, ale i ztráty rodiny a utrpení.
Nádherná obálka.
(SPOILER)
Autorka chtěla vzdát hold pracovníkům Louvre, kteří během okupace s nasazením života dělali tajné soupisy ukradených uměleckých památek a míst, kam je Göring odvážel. Éliané, studentka umění, přijde o rodiče i mladší sourozence, zapojí se do odboje a hraje před nacisty dvojí hru, přitom zažije zradu od své první lásky. V roce 2015 Remy utíká na Riviéru, aby zapomněla na bolest ze ztráty rodiny, přitom jí pomáhá fotograf Adam. Aby toho nebylo málo, zjišťuje osudy svých biologických prarodičů. Rodinné vztahy jsou dost spletité. Autorka do příběhu naroubovala nejen popravování a represe nacistické totality, ale i komunistickou totalitu, během níž byli stříleni lidé, kteří se pokoušeli překonat Berlínskou zeď. Tato linka mi přišla už navíc.
Snová scéna s objetím milenců v Buchenwaldu byla jako z červené knihovny.
Tady se mi bude komentář psát těžko. Jak mlže být knihomolem někdo, kdo si pořádně nepřečte perex... Já nemám ráda válečné příběhy, proč jsem si tedy tuhle knihu koupila, je mi záhadou. Ale začetla jsem se takřka okamžitě a děj mě vcucl. Střídání časových rovin se mi líbí. Ale na konci mě moje nechuť k válečným příběhům asi dohnala, nesedl mi ani konec současné linky. Možná mě tahle knížka jen zastihla ve špatném rozpoložení, ale prostě moc spokojená nejsem.
A to nepočítám příšernou práci korektora, byl-li nějaký.
Zřejmě nejlepší kniha tohoto roku!
Rok 1943: Elaine je mladá žena žijící v Paříži za druhé světové války. Miluje umění a bratrova kamaráda Xaviera. Jednoho dne se v muzeu objeví maršál Göring a začne vybírat obrazy a sochy, které chce vyvést z Francie. Elaine se skupinou přátel se zapojí do odboje a snaží se získat co nejvíce informaci o tom, kam umění mizí.
Rok 2015: Remy je zdrcena ztrátou manžela a malé dcery a tak utíká do domu na Riviéře. Zde se setkává s fotografem Adamem a jeho rodinou. V podstatě náhodou zjišťuje, ze vlastní obraz, který kdysi namaloval Xavier.
Příběh je úžasně vystavěn a vy mate pocit, že jej s hlavními hrdinkami zažívat sami.
Natasha toto prostě umí!
Obyčejní lidé, kteří za druhé světové války dávají všanc své životy při boji za spravedlnost.
To je autorky tradiční linka a nejinak je tomu i zde. Minulost je vykreslena opravdu perfektně. Miluji ten příběh, miluji zanícení, se kterým hlavní postavy zachraňují umělecká díla, která symbolizují francouzské dědictví a kulturu. Jenže...
...pak přijde linka ze současnosti a vy otáčíte knihu a ujišťujete se, že vám jí někdo nevyměnil ️
To, jak dokáže autorka doslova zprznit současnou linku, udělat z ní rádoby dojemný a přeslazený románek s topornými dialogy, to mi prostě hlava nebere. Jako kdyby to nepsala ona. Bohužel tomu tak zatím bylo ve všech jejích knihách a zde je to znát ještě o dost víc. Nechápu. Nerozumím tomu a je mi to líto, protože to, jaké dělá autorka divy s příběhy z minulosti je geniální.
IG: hanybooks
Dům na Riviéře je mým třetím přečteným románem této skvělé vypravěčky. Je to nádherný mix všeho, co takový historický román má mít, aby čtenáře ihned zaujal, polapil a zanechal s krásným pocitem nezapomenutelného čtenářského zážitku.
I tentokrát je historická část zasazená do období 2. sv. války do okupované Paříže. Je to příběh o statečnosti obyčejných lidí, kteří se snažili uchovat umělecké dědictví Francie pro další generace, riskovali své životy i životy těch nejbližších. Je to příběh o velké obětavosti, lásce, zradě ale i o naději v lepší budoucnost. Moc se mi tentokrát líbila i linka ze současnosti, její ústřední dvojice i jejich příběh, který se v závěru protne s minulostí.
A kdybych měla vybrat nejlepší příběh ze tří od Natashy Lester, nevěděla bych který. Pro mne jsou ale v tom velkém množství podobných, které nyní vychází, jedny z nejkrásnějších.
Neváhám dát v hodnocení plný počet! Moje první kniha od autorky, píše skvěle.
Kniha je rozdělená na několik částí, kde je vždy kus příběhu v minulosti a kus v příběhu v současnosti. Obě linky příběhu se mi dostaly pod kůži. Minulost začíná v roce 1939 v Paříži. Hlavní hrdinka Éliane miluje umění a pracuje v Míčovně, kam nacisti vozí obrazy od známých malířů a zabírá si je Hitler a další, zapisují tajný kódy a sešit, aby se po skončení války vrátily obrazy zpět do Francie. Zamilovaná do Xaviera, který je také špion, ale tváří se, že to táhne s Německem.
Současná linka je ve Francii v Domě na Riviéře v roce 2015. Remy má v životě také dost za sebou, seznamuje se s rodinou vedle domu, který sdělila. Dům je nádherný, ale o své minulosti Remy nic neví, byla adoptovaná. Shodou okolností se k ní příběh jejího původu dostává...
Obě hrdinky si toho prožily hodně a já to prožívala skrze knihu s nimi. Válka je tu opět ukázána i z jiného pohledu než jen koncentrační tábor. Život běžných lidí, které válka taky semele a musejí se vzdát mnoha věcí i lidí.
Kniha mi místy rvala srdce na půlku, ale je tak dobře napsaná, že jsem hltala stránku za stránkou. Zamilovala jsem si jak Éliane a Xaviera, tak Remy a Adama. Zrovna tak tam byli postavy, které jsem nenáviděla. Jednu postavu až ke konci, víc nemohu říct, abych nespoilerovala.
Prostředí v knize hezky popsaný, byla jsem s nimi v knize, doporučuji.
Štítky knihy
nacismus Francie Paříž dědictví romantika obrazy (umění) protifašistický odboj válečné romány Francouzská Riviéra, Azurové pobřeží umělecká díla
Autorovy další knížky
2020 | Skříň plná Diora |
2019 | Pařížská švadlena |
2022 | Dům na Riviéře |
2023 | Tři životy |
2024 | Zmizení Astrid Bricardové |
Opět skvělá kniha této autorky. Místy pro mne až příliš "sladké " pasáže dokážu prominout. Její práce s historickými fakty mne hodně baví a těším se na její poslední knihu