Dům na rozhraní
William Hope Hodgson
Během svého rybářského výletu naleznou Tonnison a Berreggnon v rozvalinách zchátralého domu kdesi v Irsku starý deník. Jeho stránky jim odhalí neuvěřitelné zážitky někdejšího obyvatele domu. Nejprve jej dle zápisů začala ohrožovat jakási humanoidní, kancům podobná monstra, vylézající z pukliny nedalekého Ďáblova Chřtánu, která zranila jeho psa a úporně se snaží dostat do domu. Poté pisatel zažil jakýsi parapsychologický výlet do krajiny jiných světů. Čas začne ubíhat rychleji a rychleji, dny a noci se střídají během vteřiny, zrychlený čas a jakési vychýlení prostoru autorovi umožní stát se svědkem zániku sluneční soustavy a vzniku nových světů. Nedobrovolný poutník vesmírem objevuje astrální a pozemskou dualitu dobra a zla, otevírá cestu dalším netvorům z jiných dimenzí a pozoruje šílený let kosmických těles. Zmar lidských nadějí a tužeb se promítá do celé fantazmagorické kosmologie...... celý text
Literatura světová Horory
Vydáno: 2022 , FobosOriginální název:
The House on the Borderland, 1908
více info...
Přidat komentář
No… Už sa teším na tie sny. Kniha ma vtiahla do znepokojivej atmosféry, po dočítaní vo mne stále pretrváva akýsi pocit nereálna… Skvele napísané!
Velmi zajímavá kniha, která - pokud jde o hodnocení - doplácí zřejmě na svou nejednoznačnost. Dnešní čtenář si žádá jasné rozuzlení příběhu a ne výzvu k přemýšlení, "jak to vlastně ten autor myslel". Pokud by tuhle látku vzal do rukou současný mistr hororu Stephen King, tak by zřejmě hodnocení poskočilo o dvacet procent výše. Přitom je to kniha svědčící o mimořádně bohaté fantazii autora, napsaná na svou dobu velmi poutavě, zvláštním poetickým způsobem, kladoucím nároky hlavně na čtenářovu vizuální představivost.
Tohle je ukázkový horor, který leckomu rozproudí krev. Milník hororového žánru, jenž inspiroval H. P. Lovecrafta.
Moc se mi líbila temnota a zlé předtuchy u nalezeného deníku, který otvíral bránu temných sil, svíravý pocit strachu v domě a popis mimozemské inteligence (nebo neúčastného plánu?).
Věci náhle vznikají a náhle zanikají jakoby se po nich slehla zem a Chřtán se mění.
Brebentění, bublání a dům.
Dům na rozhraní.
Fantazie mezi sci-fi a hororem je dechberoucí a Lovecraftův horor znamená z větší části inspirace Hodgsonovým dílem.
Dílo Dům na rozhraní je dokonale vyváženým koncertem hororových a sci-fi prvků sladěných s lidskou zvědavostí a nenechavostí.
Blouděním sluneční soustavou, aby poznal svůj dům, který je na rozhraní skutečného s neskutečným Hodgson asi nechtěl dějově sklouznout k béčkovému hororu. Chtěl něco jiného, a to multidimenzionálně příběh podat, proto pracuje se sluneční soustavou, prostorem za ní, se sny, které dotyčný vnímá jako realitu a s časoprostorem.
Skoro to vypadá na začínající surrealismus (Salvador Dalí si též pohrával s fantastikou a bizarnostmi - např. obraz Rozteklé hodiny; přičemž jeho obrazy jsou založeny na snové imaginaci).
Knihu doporučuji pro poznání díla, které bylo Lovecraftovou inspirací a díky němuž si můžeme užívat Hodgsonův odkaz v podobě Lovecraftových děl.
Velmi zajímavý náhled do hororu začátku dvacátého století. To, že byl Dům na rozhraní inspirací pro Lovecrafta je zcela evidentní. Kdybych toto dílo četl na slepo, neváhal bych za autora označit právě HPL, jehož následná tvorba vykazuje velmi podobné, ne-li zcela stejné rysy.
První část knihy, kdy se protagonista brání jakési invazi nestvůr byla na čtení daleko zábavnější, než druhá část, kde bloudil mimo prostor a čas ve formě bytosti bez těla. Druhá část byla svým způsobem také zajímavá, ale spíše z hlediska toho, jak autor z počátku dvacátého století vnímal cestování časem, vesmír apod. Ještě štěstí, že tyto pasáže nebyly příliš dlouhé.
Celkově dávám 3/5, přičemž obrana před kanci a objevování tunelů pod domem měly skvělou hororovou atmosféru. Zatímco abstraktnější část bloudění duše mi stejně jako pozdější Livecraftovy snové povídky moc po chuti nebyla.
Rozhodně zajímavá knížka, ke které jsem se dostala přes Čtenářský klub, sama bych si ji nevybrala. Čte se dobře, námět mě velmi zaujal.
Příběh nabízí blendu hororových prvků, od nesmrtelných stvůr až po paralelní světy, což čtenáři poskytuje zážitek, který se pohybuje od strachu k fascinaci. Zjištění autorova hrdiny o jiných světech a různých dimenzích přináší nejen hrozivý vjem, ale i kosmickou a filozofickou perspektivu.
Hodgsonův styl vykreslování hrůz je podmanivý, a přesně v duchu doby, ve které psal, což přidává k autentičnosti celému příběhu. Jeho schopnost navodit atmosféru napětí a tajemství si zaslouží uznání.
Kniha není jen hororem, ale také příběhem o lidské zvědavosti, která může odhalit nejen temné tajemství, ale i nečekané dimenze existence. Pro milovníky hororu a fantastiky je tato kniha skvělým dobrodružstvím do neznáma, které nezapomenou.
Jednu hvězdu jsem ještě žádné knize nedala, ale tady to jinak nešlo. A to ji kniha dostala asi jenom za tu hezkou obálku.
Už samotná anotace dost odrazuje. Humanoidní kanci? Parapsychologický výlet do krajiny jiných světů? Tohle bylo vážně velký špatný, ale třeba to přijde jen mě.
Nejvíc mi vadilo, v jakém stylu byl příběh psaný. Začátek knihy nebyl ještě tak hrozný, ale po tom, co začala hlavní postava “cestovat vesmírem mi mozek začal trochu vypínat.
Příběh bych vůbec nenazvala hororem. Až na sestoupení hlavní postavy se svým psem do “tunelu a obklopení domu prasatama, nebylo na knize nic strašidelné.
Zdlouhavé a nekonečné popisy vesmíru a putování v čase. Ještě, že je kniha tak krátká. Za mě veliké ne.
Přiznám se bez mučení, že jsem už alergický na jakékoliv marketingové nálepkování lovecraftovským hororem kdoví jaký brak. Odbodně tomu bylo i v případě Domu na rozhraní od W. J. Hodgsona. Na první dobrou si říkám - jakože další autor se snaží přiživit na slávě otce vesmírného hororu? Fuj tajbl!
Ale jaká to škoda. Díky své předpojatosti jsem jaksi nezaregistroval, že Hodgson Lovecrafta inspiroval. Nikoliv naopak. A tak jsem se rozhodl své zpochybnění nějak napravit a do Domu na rozhraní se pustil. A stálo to za to. Ale popořadě.
V první řadě je třeba míti na paměti, že kniha byla poprvé publikována v roce 1908, takže je třeba počítat s místi archaickým způsobem autorova literárního stylu. A podobné zasazení s Lovecraftem je více než patrné. Hodgson čtenáře skrze čtení deníkového záznamu, nalezeném v troskách prastarého domu, seznamuje s myslí (možná) vyšinutého vlastníka tajemného sídla. Sídla na pomezí světů. Jak překvapivé, že?
Ne, ale opravdu. Hodgson na necelých dvou stech stránkách rozehrává boj jedince proti celému vesmíru. Barvité líčení, cestování napříč vesmírem, tajemní starobylí bohové minulosti a kančí příšery. To vše v rychlém, nekompromisním sledu.
Jasně, dnešnímu čtenáři přijde Dům na rozhraní spíše psychotickým, nežli děsivým. Ale ona formule, kterou později mistrně dovedl k dokonalosti Lovecraft tady je. A funguje skvěle.
Když jsem si knihu kupoval, těšil jsem se na dobrý strašidelný příběh ze starých dob, který si přečtu, až zase na chvíli dočasně ovdovím a manželka odjede na víkend pryč. Nachystám si sedmičku suchého červeného vína, natáhnu si v křesle nohy a pustím se do díla...
Staré příběhy, obzvláště ty tajemné, mám vskutku v oblibě. Nechávám se unést do doby, kterou jsem nezažil, ale rád bych se v ní alespoň na pár dní podíval. A proč toho nevyužít a neponořit se do děje přes století starého? Navíc, když ne obálce slibují milník hororového žánru jenž inspiroval H. P. Lovecrafta? Inu...
Žena odjela, já osiřel se čtyřmi psy a zásobou vína na uherský rok. Dobrý začátek... Bohužel však příběh nebyl přesně to, co jsem hledal, čekal, v co jsem doufal. Začátek perfektní, tajemno a ponurá nálada ze stran jen prýštila, ale pak se něco zlomilo a z knihy se stalo roztodivné putování po ničem. Ano, sice to mělo pořád onen záhadný náboj, nicméně ono "putování" mi tam příliš nesedlo. Na druhou stranu musím uznat, že promyšlené astronomické jevy a návaznosti byly vskutku vydařené.
I když to nebylo přesně to, v co jsem doufal, že bude, přesto jsem si lahev červeného s touto knihou užil a možná si jej za pár let zopakuji...
Co tohle jako bylo? :)
Nikdy jsem nic takového nečetla. Za mně to moc horor nebyl, ale každopádně moc zajímavé. Zvlášť druhá část o cestování časem a prostorem.
Není to sice čtení pro každého, ale já si to užila.
W. H. Hodgson si žánr hororu během svého života omotal kolem prstu! Na to, kdy byla kniha poprvé vydána mne působivě zaujala. Samotný fantasmagorický námět kombinovaný z tajemných prvků a pseudoreálií bych řekl, že dnešního čtenáře nemůže nijak vyděsit, ale… v určitých částech jsem cítil osten napětí, ke konci i strachu. Autor do příběhu vložil několik různorodých linií. Musím uznat, že střety s prasečími tvory byly komické, zkoumání jeskyně napínavé a paradoxně druhá část knihy, o cestování časem a prostorem, mi sedla nejvíce. Závěr eskaloval asi nejponuřeji a z posledních odstavců doposud mrazí. Příběh jsem si užíval i díky překladu - úprava textu pro dnešního čtenáře byla velmi povedená a to ani nepíší o skvělé obálce. Kouknul někdo z vás na první české vydání? :D :D
Dům na rozhraní mě nejprve nadchnul atmosférou a hodně připomněl Holdstockova Mytága. Temné, sžíravé momenty napětí, tajemna a hrůzy. Ovšem druhá část příběhu ujela do psychedelického mišmaše, kde autor buď sežral nějaké houby, nebo mu jednoduše ruplo v kouli. Pro představu kde Lovecraft vzal inspiraci je Dům výborným náhledem, jinak asi už dnes málokoho zaujme. Mimochodem, parádní malůvka na obálce vydání od Fobosu a vlastně vůbec celé grafické zpracování. Díky za to
Zaprvé - William Hope Hodgson žil 1877 -1918. A v tomhle díle je naprosto jasné, kde se Lovecraft inspiroval. Protože zatím co Hodgson už publikoval, Lovecraft byl malé děcko. Dům na rozhraní je dílem, na které jsem se tak moc těšila a narovinu říkám, že to není kniha pro nikoho, kdo čte jen moderní horory typu duchařiny, vyvražďovačky a prvoplánové zlo. Tahle kniha je plíživá, příběh místy dost zmatený a přesto Vám po jejím dočtení spadne brada. Jakmile jsem začala, jen těžko jsem se odlepovala. Je to atmosférické, temné, místy plné podivností, které nedávají smysl, ale ve finále do sebe vše zapadne. Pokud jste fanoušky pomalých příběhů, kde se zlo plíží až eskaluje ve svůj wow moment, tak směle do ní. Pokud čtete novější horory, vyhněte se jí, protože Vás bavit nebude.
Moje hodnocení: 10/10
Tak tohle vážně nebyl můj šálek kávy. Bylo to zdlouhavé, popisy byly nekonečné. Samotné téma by nejspíš mohlo být zajímavé, ale styl psaní mě prostě nechytnul.
Nejlepší části knihy jsou, když se na scéně objeví podivná prasata a terorizují dům pisatele nalezeného rukopisu. To by se atmosféra dala krájet. Když však přijdou na řadu stránky s metamorfózou a putováním v čase a prostoru mezi různými světy a galaxiemi, tempo vyprávění trochu poklesne. Zda je to na škodu nebo není, musí posoudit každý individuální čtenář sám. Já jsem si Dům na rozhraní užil téměř dokonale, i když jsem se v parapsychologických jevech občas ztrácel. A ještě malý dodatek, vlastním výtisk z edice FOBOS z roku 2022, který má mnohem lepší přebal než vydání zde vystavené.
Vyjasnime si jednu vec. Hodgson nie je lovecraftovský autor. Lovecraft je hodgsonovský autor. Keď Hodgson publikoval, HPL ešte behal po lúke a naháňal motýle (samozrejme čierne). Lovecraft sa Hodgsonovým dielom očividne inšpiroval. Z historického hľadiska je preto Dům na rozhraní dôležitý. Ťažko povedať, či ak by HPL nečítal Hodgsona, písal by taký typ literatúry, akým sa napokon preslávil, ale to sú asi blbé otázky. Kniha by sa teoreticky mala povinne páčiť každému fanúšikovi HPL. Lovecraft nikdy nenapísal dlhší text (najbližšie k tomu mala kultová novela V horách šialenstva), ale ak by napísal, vyzeral by zrejme takto. Je v tom všetko, na čo ste u HPL zvyknutí, akurát natiahnuté na 17O strán. Temné noci, stavby odtrhnuté od civilizácie (a tým pádom pomoci), divoká sila neľútostivej prírody, kozmická hrôza, temné tvory. Atmosfére vysoký počet strán neubližuje, tempo nestagnuje a nie je to nuda resp. nuda tak trochu bol aj samotný HPL, nemyslíte? Ale nevadilo nám to (možno dokonca skôr naopak), lebo atmosféra bola neskutočná. Text nepôsobí zostarnuto (čítal som vydanie od Fobosu z r. 2022, mimochodom perfektná obálka), či už vďaka kvalitnému českému prejavu, alebo bol Hodgson proste vizionár, ktorého texty zostarli minimálne (čo má spoločné s HPL). Dej je sympaticky jednoduchý a priamočiary. Upaľuje v svižnom duchu z bodu A cez bod B do bodu Z. Akonáhle na kraj padne noc a dom začnú obliehať príšery, je to skvelé napriek istej stagnácii (tá ale opakujem bola vždy aj u HPL). Hodgson sa však pustil aj do siahodlhých opisov cestovania v čase a priestore. Tie za istých okolností mohli byť úžasné a fascinujúce, nanešťastie sú len nudné, únavné a monotónne. Žiak predbehol svojho učiteľa. Napriek pôsobivému začiatku to na 4* predsa len nemá, ale trvám si na tom, že máme dočinenia s pre žáner dôležitou knihou.
Připodobňování k Lovecraftovi beru s velkou rezervou; jeho jménem na obálkách knih se dneska snaží zaujmout kdejakej brak, ale na (nádherný!) obálce Domu na rozhraní je zcela oprávněně. Už po pár stránkách mi bylo jasný, že tohle je "LOVECRAFTOVĚJŠÍ NEŽ LOVECRAFT".
Štítky knihy
anglická literatura Irsko horory britská literatura
Tak to byla taková jednohubka, přečteno za jedno nedělní odpoledne. Vůbec to nebylo špatné. Jak už bylo řečeno, míchá se nám tady horror a sci-fi a dohromady to vytváří zajímavou kombinaci, která se pěkně doplňuje.