Dům o 1000 patrech
Jan Weiss
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/108600/dum-o-1000-patrech-108600.jpg
4
562
562
Při psaní tohoto románu se Weiss nacházel na vrcholu svých tvůrčích schopností a vytvořil mimořádné dílo vytříbeného stylu a silné atmosféry, plné poetických obrazů; bez přehánění jeden z nejzajímavějších románů české science fiction. V rovině příběhu sledujeme procitnutí hlavního hrdiny Petra Broka v gigantickém mrakodrapu Mullerdómu a jeho tápavé pokusy nalézt ztracenou paměť. Brok se v tomto podivném světě ocitá bez vzpomínek či vysvětlení, navíc je vybaven neviditelností. Z notýsku v kapse se dozvídá své jméno i poslání – je detektivem, který má za úkol osvobodit princeznu Tamaru z rukou vládce Mullerdómu, bezcitného boháče Ohisvera Mullera. Brok prochází mrakodrapem jako panoptikem světa a nachází zde většinou jen lidské utrpení… ... celý text
Přidat komentář
Koupil jsem si několik dystopických románů a tenhle jsem z nich otevřel jako první, protože prostředí, které si Weiss vyfantazíroval mi přišlo atraktivní. Umístit příběh do tisícipatrové budovy, které vládne jakýsi Velký Bratr, Muller.
Někde jsem četl, že je to alegorie kapitalismu, ale nejsem si tím jist, protože kniha je po všech stránkách plytká.
Weiss musel být fakt špatnej spisovatel, protože ten sloh nedovolí čtenáři vůbec proniknout do prostředí a dění. Je tak břidký, povrchní tak jednoduchý a levný, že mě to vůbec nebavilo číst. Někdo psal, že kniha zní, jakoby byla napsána mimo čas. Autor chtěl, aby kniha byla snová, ale plytkost jazyka tomu dle mého nedala pořádně vyniknout.
Do světa Mullerdómu nešlo proniknout, natož aby mě děj strhnul.
Samotné vedení narativu je otřesné. Detektivní příběh je slabý, zoufale naivní. Neni tu ani žádná postava, ke které lze přilnout, protože žádná postava nemá charakter, o kterém by šlo smýšlet v celé šíři a rozmachu lidkého ducha. Žádná psychologie, nic...jenom prázdno naplněné samoúčelnými scifi blbůstkami. Petr Brok uvidí, že Muller prodává hvězdy. Na jedné žijí třeba trpaslíci. Název hvězdy, kouzelného prášku nebo hračky a pár popisných slov.
Weiss se toho zajímavého sotva dotkl, ale zato dal čtenáři vědět, že v nějakém obchodě nabízí prodejce hodinky, které ukáží přesný čas na všech hvězdách. Podobných věcí tam jsou desítky. Zbytečné čtení.
Nevím, jestli finále mělo být "wow" a obrátit vše naruby. Asi ano, ale pochybuji, že to někoho zasáhne. Takovou sílu tahle kniha nemá. Nemá žádnou sílu. Nechala mě chladným kvůli své odosobněnosti. Vypadá to spíše jako nějaký hrubý nástin, ale není. Je to jenom špatné. Moudřejší bude ji střelit, ať zkazí náladu někomu jinému.
Ke knize jsem se dostala od kamarádky, která mi ji půjčila do výzvy. Označila bych toto dílo za překvapení roku. Čekala jsem starou knihu = nudný příběh, ale nejhorší na knize je opravdu jen obal. Na to, jak je kniha stará Vás upoutá, že ji prostě musíte dočíst. Příběh nemocného vojáka zmítajícího se zlým snem je pojednáním sci-fi fantasy, kde detektiv Brok potřebuje svrhnout pána domu a Boha v jedné osobě Mullera v jeho domu o tisíci patrech. Vykreslení postav není tak ideální, ale cítíte z knihy pocity, místa, úzkost. Poprvé mi došel skrytý podtext o utlačování, ovlivňování atp. Opravdu jedním slovem zajímavá kniha a stojí za to si ji přečíst.
Weiss ve svém snovém pojetí vyjádřil nadčasově pojem Velký Bratr, kdy nastínil společnost, kde jeden loutkař tahá za všechny nitky a omezuje svobodnouvůli všech, kdo v této uzavřené společnosti žije. Bravurně napsané. Přestože se jedná o dílo psané po 1.světové válce, autor nastínil budoucí dění světových dějin. Dílko se četlo samo a jistě osloví i dnešní nebo budoucí čtenáře za několik let. Doporučuji.
Příběh jsem četla jako pohodový sci-fi román, ale v pozadí románu je skryta alegorie -ovládání člověka člověkem.
Vůbec jsem tu knihu neznal (myslím obsah), takže o to příjemnější překvapení.
Po přečtení knihy jsem nevěřila,že ji autor napsal skoro před 100 lety!!Velmi zajímavé téma,v dnešní době velice aktuální!Stačí se podívat kolem sebe,vše podřízeno zisku,technice,víc a víc drancovat přírodu,mít za každou cenu zisk ,být bohatým,mít vše bez ohledu na následky a názory druhých a vše humanní,lidské je pošlapáno..opravdu,aktuální jak hrom!Pane Weissi,klobouk dolu,Orwel měl zpoždění!
Tak to byla opravdu zajímavá kniha. I když jsem pointu tušil, stejně šlo o nevšední zážitek. A jedno vím jistě, tuhle knížku si dám někdy ještě jednou.
Velice zvláštní, ale výborný příběh, který spisovatel napsal výbornou češtinou, mohu říci, že to byla jedna z nejlepších knih.
Zvláštní, neskutečné, depresivní.Nutí k přemýšlení...pro mne byl pro pochopení nejdůležitější Weissův životopis. A komentář Alef níže - děkuji.
Intelektuálně to bylo poměrně zajímavé, ale já prostě nejsem typ člověka, který by dokázal zpracovávat podobné fantazijní produkty. Každý máme své slepé skvrny - pro mě je nestravitelná (a hůř než nestravitelná) kulometná palba cílící na mé smysly a nižší pudy. Brakové literatuře takového druhu se vyhýbám úplně, s hodnotnějšími díly oděnými do tohoto hávu se otráveně peru, jak je patrné i z mých zdejších komentářů.
Opět tu potkávám knihu, kterou jsem už chvíli neměla v ruce. Útlá perla. Přečtena několikrát, poprvé ve věku školního dítěte, a tehdy to pro dětskou dušičku, odkojenou (radši nejmenovat), byla řádná pecka. Zásadní kniha pro můj vztah k fantastičnu a potažmo k fantasy, a nesmím pominout lehké erotično, co se tam všude prolíná... Grafická úprava knihy spolu s autorovým jazykem a způsobem psaní... ačkoliv se k ní příliš nevracím, myslím, že je to jedna ze základních věcí, která se podepsala na mém "vnitřním vývoji", když to tak nazvu, nevěda jak to nazvat lépe. Myslím, že tato kniha každému hovět nebude, ale každopádně, mně ještě teď zní v uších hlášení o "cestách ke hvězdám... " a vnitřním zrakem vidím schodiště a jednotlivá, tak dokonale popsaná patra, neviditelného detektiva Petra Broka, ohavného Ohisvera Mullera a princeznu: "... budu tedy princeznou trpaslíků..." Nehledala jsem nikdy, co chtěl autor říci, přestože je to jasné, ale prostě mě celý tento text, tato neuvěřitelná cesta do říše Fantazie, vždy nesmírně fascinoval!
Kniha je skvělým sci-fi románem se skvělou futuristickou vizí. Jak se ale ukáže, není to nakonec takové sci-fi, jak se zdálo na začátku. Ta alegorie je tady neskutečně dobře vyvedená a já na konci zírala jako puk. Weissův způsob vyprávění mi hodně seděl. Je to jedna z těch knih, kterou je fajn přečíst si vícekrát, aby člověk odhalil všechny ty narážky ukryté mezi řádky. Já byla hodně hodně spokojená.
Tak jsem nakonec po pečlivé úvaze autorovi tu jednu hvězdičku, oproti původnímu - mladickému hodnocení ubral. Nebylo to však v žádném případě s ohledem na kvality této knížky, ty jsou totiž nesporné. Inspirovala mne k tomu spíše určitá morbidnost, do které děj místy nevyhnutelně upadá.
Z knihy mám velice rozporuplné pocity. Již jako kluk jsem jí jednoznačně zařadil k sci-fi, a hodnotil poměrně vysoko. Šlo tehdy o výpůjčku z knihovny. Již tehdy mi bylo jasné, že nejde o žádnou procházku růžovým sadem. Přesto, že jsem si již tehdy knihy velice vážil, musím přiznat, že se mi hned z vícero důvodů nelíbila. Rozhodně jsem netoužil si ji přečíst opakovaně. Nyní jsem knihu do vlastní knihovny náhodou získal. Přiznám se, že jsem byl docela zvědavý, jak na mne zapůsobí, tentokrát s více nežli půlstoletým odstupem.
Mimo to, že jsem si ji se zvědavostí, ale i s potěšením přečetl znova, věnoval jsem se tentokrát i všemu ostatnímu, co jsem v knize nalezl.
Původně jsem knihu podezříval z poplatnosti panující komunistické diktatuře. Jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistil, že poprvé byla vydána již v roce 1929. To může znamenat, že byla dopsána třeba ještě daleko dříve.
Byť jde o dílo, svým způsobem podle mého názoru nehotové, jde spíše o stručný nástin příběhu. Musím knížku jednoznačně zařadit k dílům Kafkovým jejichž zveřejnění ve skutečnosti předcházelo. Určitý vliv je možné vztahovat i k doposud panujícím zbytkům módního žánru post-apo. Mohu vzpomenout například Orwelův 1984, který byl vydán o dvacet let později. Podobně Wyndhamův Den Trifidů, jednoznačný klenot žánru sci-fi, dílo na samotné hraně žánru, byl vydán o dvaadvacet let později. V zásadě šlo v uvedených případech o odstup celé generace.
Je sice faktem, že jde o žánr, spíše o část žánru, kterému se preventivně vyhýbám, ale musím uznat, že jde o dílo geniální, a mám pocit, že hluboce nedoceněné.
Pamatuji se, že kdysi, po prvním přečtení jsem o knize mluvil shodou okolností s kolegou, a ten mi říkal, že v práci si jej, jako spisovatele nijak zvlášť neváží. Už tehdy mne takový názor docela překvapil.
Samozřejmě, nejde o žádné zvláště příjemné počteníčko. Na druhé straně, přesto, že dnes již od konce druhé světové války uplynulo již téměř třičtvrtě století, (příběh sám je při tom inspirován osobními zážitky z té předešlé - první světové,) jsme svědky, jak špičky vedení lidnatějších států trpí přesvědčením, že ví nejlépe co je pro „menší“ národy vhodné.
Přesto, že knížka zdaleka není dokonalá, měl by si ji přečíst asi přečíst každý. Je velkým varováním, které bohužel nabývá v poslední době na aktuálnosti. Mimo to jde skutečně o velice zajímavé čtení.
Vydání: (v každém z jazyků uvádím pouze první vydání v tomto jazyce )
vydáno v roce - sídlo a jméno nakladatelství (jazyk)
1929 – Praha : Melantrich
-------------------------------------
1960 - Warszawa : Książka i wiedza, (polsky)
1962 - Bratislava : Slov. vydav. krásnej lit., (maďarsky)
1967 - Verviers : Éditions Gérard Cie, (francouzsky)
1971 - Lisboa : Editorial Estampa, (portugalsky) – přeloženo z francouzštiny
1971 - Moskva : Mir, (rusky)
1976 - Cluj-Napoca : Dacia, (rumunsky)
1977 - Leipzig : P. List, (německy)
2005 - Treviso : Santi Quaranta, (italsky)
/informace z nkp.cz/
Překlad do angličtiny jsem zatím nenalezl, a domnívám se, že právě to je skutečnost, která doposud vedla k tomu, že toto zásadní dílo světové literatury, které o celou generaci předběhlo svoji dobu, je pro svět tak neznámé, a především proto tak nedoceňované.
Ještě se vrátím ke svému hodnocení. Vycházím z toho, co mi kniha přinesla - je nádherná, ale jejím opakovaným čtením bych se zcela jistě dopracoval k depresi. Na druhé straně mne fascinují možnosti k rozpracování příběhu, které v mnoha případech autor pouze nastínil. V kontrastu k tomu všemu stojí zase skutečnost, kdy zrůdná ideologie ve službách zvůle dokázala i ty nejhorší autorovy představy a obavy nejen naplnit, ale i překonat.
-
2018 11 23 pátek
Rozsahem nepatrné dílko. Ale když vedle něj položíme Válku s mloky, ...
-
2018 12 04 úterý
Autor je rozkročen kdesi mezi Vernem, Kafkou, Orwellem a Wyndhamem, stejně jako mnoha dalšími autory sci-fi i post-apo, které zde nechci vypisovat.
Skutečně šokován jsem byl, když jsem zjistil, že kniha byla poprvé vydána již v roce 1929.
Kdysi jsem byl hodně překvapen, když jsem zjistil, že autorovi kolegové, (zřejmě pracoval, nebo přinejmenším spolupracoval? s Projekční kanceláří ministerstva dopravy - nynější SUDOP /Státní ústav dopravního projektování/,) si jej jako autora beletrie nijak zvláště nevážili. - /upraveno 2019 06 06/
- - - - - -
2020 02 13 (doplňuji)
Překlad do angličtiny existuje:
V katalogu Library of Congress (https://catalog.loc.gov) jsme našli i anglický překlad:
https://lccn.loc.gov/2015036178
Weiss, Jan. Dům o tisíci patrech. English The house of a thousand floors / Jan Weiss ; translated from the Czech by Alexandra Büchler. Budapest ; New York : Central European University Press, 2016.
viii, 266 pages ; 21 cm.
PG5038.W45 D813 2016
ISBN: 9789633860700 (pbk.)9633860709 (pbk.)
- citováno z mailu od:
Karolína Košťálová
Oddělení referenčních a meziknihovních služeb
Národní knihovna České republiky
Klementinum 190, Praha 1
reference (zavináč) nkp.cz | www.nkp.cz )
15. 10. 2018, 15:49)
Přestože mám tyhle snové surrealistické věci v oblibě a ráda se nechávám unášet na vlnách bizarnosti, Dům jsem dočetla jen kvůli délce. Jazyk mi nesedl. Přišel mi zbytečně jednoduchý, jako kdyby se autor nechtěl s takovými podružnostmi jako spisovatelské umění příliš crcat. A jak některé výrazové prostředky, tak i některé pasáže v ději mi přišly zbytečně lascivní, laciné a slizky podbízivé. A konečný wow efekt vlastně ani nebyl moc wow.
Nedocenená a skvelá kniha. Má úžasnú, mrazivú atmosféru, všade prítomný pocit, že nie je kam utiecť pred systémom (mocou a totalitou). Na druhú stranu je to snová fantázia, pri ktorej je nádej, že sa prebudíme a nedopadne to s nami špatne... krásne vybalancované a napísané nadčasové dielo.
Toto je asi jediná sci-fi kniha,kterou jsem kdy četla. Je to už hodně dávno ,ale vím,že se mi líbila .
Tak útlá knížečka a tolik rovin - žánrových i významových. Také já jsem v ní nacházela známé motivy z jiných knih (z Orwella samozřejmě, ale např. i z Aldissova Nonstopu) - až na to, že všechna ta něčím podobná díla byla napsána mnohem později. Jako by to byla moderní literatura psaná záměrně archaickým stylem. A že to byl autorův pohled na kapitalismus? I v tom je přesah; já to pochopila jako dílo o znásilnění člověka systémem, jakýmkoliv, který stojí na moci a manipulaci.
Jestli se dá nějaká kniha označit jako nadčasová v tom pravém slova smyslu, je to tato.
Po přečtení této úžasné knihy jsem si uvědomila, že Orwell byl až druhý, co popsal totalitu. Pan Weiss popsal tu kapitalistickou. Proto se o něm nyní nikdo nic nedozví, na rozdíl od Orwella, není to totiž Roman psaný proti komunistum... . Přitom Weiss svůj roman napsal už v roce 1929,o plných 20 let dříve než roman Orwelluv... Skoda, že si nevážíme svých genialnich spisovatelů jak to činí anglosaska civilizace.
Autorovy další knížky
| 1964 |  Dům o tisíci patrech |
| 1980 | Příběhy o lidech a zvířatech |
| 1927 | Barák smrti |
| 1958 |  Spáč ve zvěrokruhu |
| 1986 | Fantóm smíchu a jiné grotesky |
Četl jsem to potřetí. Jedním dechem