Dům o 1000 patrech
Jan Weiss
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/44102/mid_dum-o-1000-patrech-LgM-44102.png
4
564
564
Při psaní tohoto románu se Weiss nacházel na vrcholu svých tvůrčích schopností a vytvořil mimořádné dílo vytříbeného stylu a silné atmosféry, plné poetických obrazů; bez přehánění jeden z nejzajímavějších románů české science fiction. V rovině příběhu sledujeme procitnutí hlavního hrdiny Petra Broka v gigantickém mrakodrapu Mullerdómu a jeho tápavé pokusy nalézt ztracenou paměť. Brok se v tomto podivném světě ocitá bez vzpomínek či vysvětlení, navíc je vybaven neviditelností. Z notýsku v kapse se dozvídá své jméno i poslání – je detektivem, který má za úkol osvobodit princeznu Tamaru z rukou vládce Mullerdómu, bezcitného boháče Ohisvera Mullera. Brok prochází mrakodrapem jako panoptikem světa a nachází zde většinou jen lidské utrpení… Weiss se nijak netajil, že celý Mullerdóm je alegorickým zobrazením kapitalismu. Ondřej Neff v knize Něco je jinak jde ještě dál a soudí, že děj je ve skutečnosti symbolickým zobrazením vývoje „politického a etického poznání“ světa, jímž autor-intelektuál během války prošel. Dům o 1000 patrech má však také všechny rysy tzv. iniciačního románu, jehož adept je nucen vykonat pouť poznání, aby se mu skutečnost zjevila v jiném světle. V tomto případě jde hned o dvojí prozření – poprvé při osobní konfrontaci s Mullerem-symbolem a podruhé při poznání, že sen byl skutečností a naopak. In: Adamovič – Slovník české literární fantastiky a science fiction... celý text
Přidat komentář
Výborné dílo z počátků českého sci-fi, nebo přesněji meziválečného objevování surrealismu. Weiss ho napsal v roce 1929 a jako námět použil své halucinogenní tyfové sny z doby uvěznění v zajateckém táboře na území Ruského impéria v první světové válce.
Weiss současně představuje jednu z prvních novodobých dystopií. A jde o alegorii na kapitalismus! Ohisver Muller pohádkově zbohatl poté, co získal monopol na těžbu nové základní suroviny. Skoupil svět a jako svou pýchu postavil dům o tisíci patrech, který nazval po sobě - Mullerdóm. V něm nabídl lidem nejnovější technologie a všechny požitky, které si lze koupit. Nicméně to je vykoupené silně třídní společností. Ve spodních patrech žijí boháči v luxusu. Čím výše se ale nacházíte, tím jsou podmínky nuznější a práce těžší a špinavější. Sám Muller pak společnost ovládá jako bůh, kterého ze sebe dělá. Většina obyvatel tohoto uzavřeného města je proto nešťastná a v horních patrech začíná bujet revolta. Do toho se na schodišti probouzí hlavní protagonista, Petr Brok, který má za úkol celý systém zničit.
Celé je to na svou dobu trhlé a velmi fantasktní. Z pohledu sci-fi nadčasové. A v něčem mi to připomíná díla skvělého Alejandra Jodorowskyho.
(SPOILER) Tak toto mě moc nechytlo. Až teprve ke konci mě začalo zajímat, jak to celé dopadne a kdo ten Muller vlastně je, ale jinak to byla poměrně dlouhá nuda. Ano, nápad, že to celé byl vlastně sen a to nesmyslné žluté světlo, co se Brokovi v představám objevuje, je vlastně návrat z blouznění do reality, mi přijde fajn. Ale tak nějak z toho čiší, že knížka je skoro 100 let stará, a tyhle ročníky u tohoto druhu literatury úplně nevyhledávám.
Tak to bylo hodně nestandardní čtení. Chtěla jsem mít přehled i o začátcích sci-fi a tenhle asi román z roku 1929 to spnil. I když příběh je těžko zařaditelný. Člověk se probouzí ze sna a postupně zjišťuje, že si nic nepamatuje, ale naštěstí má po kapsách pár indicií. A tak se vydáváme do schodů s detektivem Petrem Brokem, snažíme se zachránit princeznu a pomoci otrokům od nadvlády Ohisvera Mullera. Čím více se proplétáme příběhem, tím více to vypadá, že se P.Brok neprobudil, ale naopak propadl do děsivého snu, který je zároveň kritikou ničivé nadvlády peněz, hamižnosti a války. Příběh je doveden do absurdna, kdy bůh Muller prodává i hvězdy na nebi a okolí s ním tu hru hraje a na koupené hvězdy cestuje. Postavy mají jasně dané úlohy, Muller je bůh, Tamara je princezna, Ačorgen je zlý princ, Brok zachránce. Když už to vypadá, že zlo bude poraženo, detektiv se opět probouzí. A vy si říkáte, jak mohl autor vědět, že se lidstvo nepoučí, že bude další válka, že majetek bude ta nejdůlěžitější hodnota?
Četla jsem vydání, které obsahovalo i 10 velmi sugestivních ilustrací dokreslující náladu knihy.
Dům o tisíci patrech som si kúpil na základe odporúčania na databázi, malo ísť o českého predchodcu známych antiutópií ako Konec civilizace a 1984.
Bohužiaľ, kniha ma neskutočne sklamala. Postavy sú "čapkovské", tj. majú zrejme reprezentovať celé sociálne vrstvy, no hlavne sú neskutočne plytké a šablónovité, nedokázal som si ani k jednej vytvoriť pozitívny ani negatívny vzťah, čo je vzhľadom k dĺžke knihy to dosť opruz. Sem tam bol nejaký náznak zaujímavého nápadu (napr. SNOFILM - firma, ktorá točila filmy v ľudských zorničkách, alebo spoločnosť VESMÍR), staršia knižná čeština je tiež veľmi pekná, avšak je to málo. Knihu som vrátil do police po 115 stranách zo 181. Škoda. Jednu hviezdičku dávam za námet.
Kniha má své drobné nedostatky, nicméně když uvážíme dobu, ve které byla napsána, jistě ji můžeme dle mého názoru zařadit mezi nejlepší díla tohoto období. Dům o tisíci patrech byl jedním z mých nejoblíbenějších titulů ze seznamu četby k maturitě a dodnes tomu tak je. Jednou za pár let ji vždy ráda vyhledám na půdě a přečtu znova. :)
Překvapilo. A hodně příjemně. Hodnotil bych jako jedno z nejlepších sci-fi co jsem kdy četl... Jsem hrdý na to, že je to dílo právě českého autora.
(SPOILER)
Poslechla jsem jako rozhlasovou hru a jsem nadšena. Opravdu nadčasový příběh, jenž mi některými motivy připomínal Karla Čapka, jinými Raye Bradburyho, George Orwella. Určitě se pustím do četby, protože postrádám některé detaily, které by příběh lépe propojily.
Ve stejný den přečteno jedním dechem. Ano, rozumím souvislostem, na rozdíl od hry je v knize paralelní kompozice mnohem zřetelnější. Dozvěděla jsem se mnohem více o letech do Vesmíru, o "slastech" a uspokojení různých tužeb. Neuvěřitelně nadčasová kniha, jak jsem již zmínila.
Jeden z průkopníků české scifi Jan Weiss a jeho legendární dílo "Dům o 1000 patrech" se mi konečně dostali do ruky. Takové české 1984, by se skoro chtělo říct, akorát člověk musí brát trošku s nadhledem, řekněme prahové vnímání odmítání bohatství a pochopení pro revoluce. Expresivní, alegorický Dům bych však na přečtení rozhodně doporučil.
(SPOILER) Tuhle věc jsem poprvé slyšel jako rozhlasovou hru a pak si ji i několikrát přečetl. Za mě neprávem pozapomenutý autor s expresivním stylem plným fantazie a hlavně bohužel mimořádný vizionář. Mnohé horečnaté sny z tyfového baráku se zanedlouho proměnily ve skutečnost. Zajímalo by mě, jestli si někdy někdo troufne tohle zfilmovat.
Výborná, napínavá, originální knížka. Jo, působí dnes trochu zastarale, ale to vůbec nevadí :)
(SPOILER)
Jan Weiss narozen 1892 , autor sci-fi , vydáno 1929 , rozpracoval téma zneužití moci, český Orwell. Orwell narozen 1903 zpracoval ve Farmě zvířat /vydáno 1946/ téma ve světově proslulé bajce.
Moc se mi líbí Orwellova tvorba, ale všimla jsem si našeho autora, skvělého autora a žasla jsem. Doporučuji pro srovnání.
Horečnatý sen, roztažený do knihy. Teatrální, víc než surrealistický. A poněkud i sešlý, zastaralý text, působící dnes humorněji (Jak umučit růži), spíše jako béčko svojí doby (1929), protože to doopravdy má blíž k dobrodružným románům pro náctileté a steampunku, pohádkám (Čaroděj ze země Oz) - nepopírám dávku nápaditosti a kreativity. Ale to musí každý prostě cítit. 'Dům o tisíci patrech' se tak trochu prezentuje jako něco, čeho se vlastně jen okrajově dotýká, ale v jádru je mnohem mělčí. Třikrát jsem to odložil, než jsem to dočetl.
Na jedné straně je to dost nepříjemné a plytké čtení, kde čtenář nestihne lépe poznat ani postavy, ani místa, zběsilá záležitost, kde není nic poctivě rozepsáno, nikde se nejde do hloubky. Poměrně značnou část textu navíc tvoří různé seznamy věcí, k nimž už se autor nikdy nevrátí; tam, kde by se mohlo budovat prostředí, je vždy jen bouřlivá přehlídka kreativity.
Zároveň je třeba říct, že jako alegorie kapitalismu to funguje dobře, a klidně by to mohla být i alegorie doby digitální, v níž bojujeme s přemírou podnětů a snažíme se zkrotit svou roztržitost. A je neuvěřitelné, že kniha z roku 1929 předpovídá počítače, kamerové systémy, viagru a mnoho dalšího.
Běžnému čtenáři bych to nedoporučil, je to ale rozhodně pozoruhodné české sci-fi.
Náhodně objevená nenápadná kniha v regálu knihovny. A musím říct, že to bylo parádní.
Brilantní jazyk, děj i myšlenka knihy. Na to, že kniha byla napsaná před skoro 100 lety, má pořád co říct i dnes.
Trochu škodolibě mě pobavilo, že autorem zvolené zakončení příběhu budilo posměch už před sto lety, ale jinak mohu říci, že mě kniha docela příjemně překvapila. Veskrze zajímavý příběh na vlnách surreálna rychle utíkal i díky velmi krátkým kapitolám. Chvílemi byl děj možná až příliš stručný a povrchní, ale to z mého pohledu až tak nevadilo a vzhledem ke konceptu knihy i dávalo smysl. A dýchl z toho na mě závan podobný Zamjatinovu románu My, i když obsahově se tato dvě díla úplně neprotínají. Asi to bude dobou jejich vydání. Slušné.
Velice originální knížka snad po všech aspektech: styl psaní, hlavní postavy, nápad, podání hlavní myšlenky či například i jednotlivé scenérie, potvrzující autorovu bujnou fantazii. Nevím, jestli jsem byl schopen rozluštit veškerou symboliku, které bylo v této stručné knize požehnaně, ale moc jsem si čtení užil. Knihu určitě doporučuju dál, ale všechno, co jsem já na knize obdivoval a hodnotil jako plus, může ostatním vadit - je to jedna z těch knih, na kterou musíte být naladěni, jinak vás bude NESKUTEČNĚ rozčilovat.
K Domu o tisíci patrech mě přivedla Databáze knih, kde je kniha označena jako podobná Konci civilizace, a já antiutopie rád. Pak jsem ji našel v knihobudce a nemohl bez ní odejít.
Dům o tisíci patrech je ale úplně jiný. Po přečtení anotace jsem byl velmi zvědavý na onu alegorii kapitalismu, ale přiznávám, že jsem jí v knize objevil jen na velmi málo místech; paradoxně to byl ten hlavní důvod, proč jsem byl Dům o tisíci patrech zvědavý. V tomhle ohledu mě tedy kniha zklamala.
Začátek byl skvělý, ale kouzlo tajemna a tísnivé atmosféry se vytratilo hned po několika prvních (superkrátkých) kapitolách. Postupně dostával příběh čím dál více psychotický ráz, kdy má fantazie přestávala stíhat. A v těchhle momentech mě nebavila. Stejně tak mi vadily nevysvětlené věci a dějové a časové skoky. Závěrečný dějový "zvrat" jsem tak trochu tušil. Příběh samotný bych hodnotil dvěma hvězdičkami.
ALE! Nejprve jsem si myslel, že mé vydání z roku 1964 bylo prvním, proto jsem se tak upínal k hledání kapitalistických alegorií. Jenže nebylo - kniha byla poprvé vydána v roce 1929, a to úplně změnilo optiku, kterou jsem se na ní začal dívat. Vyobrazit v knize počítače v té podobě, v jaké budou existovat o téměř 70-80 let později, to už vyžaduje trochu představivosti. Popsat neskutečná zvěrstva, která se budou v reálu (a prakticky na totožném půdorysu) odehrávat o necelých 15 let později, to vyžaduje představivosti ještě trochu více, kdo by hádal, že se takhle může zachovat člověk k člověku. A vyfantazírovat "kamerové systémy" v de facto té podobě, v jaké se dnes objevují a používají v Číně, na to už snad nestačí ani představivost, to už je vizionářství. Klobouk dolů. Za tohle jsem prostě musel ty dvě hvězdičky přidat.
Opět jedná skvělá kniha s kterou jsem měl tu čest se seznámit. Silně psychotické, místy groteskní, přesto bravurní. Poslouchal jsem původně jako audioknihu, kniha je ovšem lepší.
Přečetla jsem to celé, ale nemůžu říct, že by mě to extra bavilo. Je to rozhodně lepší než Zamjatinovo My, které jsem přečetla předtím, ale oboje mi přišlo takové plytké a ne příliš zajímavé.
Mullerdóm je nudné místo - vůbec ne děsivé, Muller má být hrůzný diktátor, ale není.
Čtyři hvězdičky dávám za fakt dobře krátké kapitoly, které šly přečíst rychle.
S postavami nelze soucítit, natož sympatizovat. Už nikdy více, děkuji mnohokrát.
Autorovy další knížky
| 1964 |  Dům o tisíci patrech |
| 1980 | Příběhy o lidech a zvířatech |
| 1927 | Barák smrti |
| 1958 |  Spáč ve zvěrokruhu |
| 1986 | Fantóm smíchu a jiné grotesky |
(SPOILER) Skoro vše, co jsem od Jana Weisse četl, je více či méně a z různého pohledu ovlivněno snem. Z tohoto hlediska je Jan Weiss vlastně surrealistický autor. V knize Dům o tisíci patrech je zpracování snu absurdně špičkové - Petru Brokovi se jako nejděsivější představa opakovaně zjevuje při náhlém vyčerpání a bezvědomí neurčitá nad ním svítící lampička. To je to nejhorší, co ve svém dobrodružném dramatickém příběhu zažívá. Teprve v závěru se dovíme, že celý ten fantastický příběh byl snem a ono zjevení lampičky bylo reálně svítící světlo nad jeho lůžkem, když ležel v bezvědomí hospitalizován v tyfovém baráku. Čili to nejstrašidelnější a nejvíce nepříjemné, co ve svém snu zažíval, byly zlomkové pohledy do reality.