Dům od domu
David Bellavia
Město Fallúdža s většinovým sunnitským obyvatelstvem bylo po invazi americké armády do Iráku v roce 2003 poměrně klidné. Pak ovšem došlo k několika střetům obyvatelstva s americkými jednotkami a toho využili povstalci napojení na al-Káidu k ozbrojeným přepadům Američanů. Boje pak přerostly do dvou „bitev o Fallúdžu“. První se odehrála v dubnu 2004 a zahynulo v ní 50 amerických vojáků. Druhá bitva, které se zúčastnily i britské a irácké jednotky, začala 7. listopadu a skončila 23. prosince 2004 obsazením města spojeneckými vojsky. Američané ji považují za největší bitvu v městském prostředí od bojů v roce 1968 ve vietnamském městě Hue. Padlo v ní 95 Američanů, 8 Iráčanů a 4 Britové. Válečné memoáry jednoho z velkých hrdinů války v Iráku, štábního seržanta Davida Bellavii, začínají úpornými městskými boji se šíitskými povstalci v provincii Dijála. Po šesti měsících se jeho 3. četa, součást roty mechanizované pěchoty Alfa, připravuje k útoku na povstalci silně opevněné město Fallúdža. Ve své knize líčí brutální akce ve smrtelné zóně – v domech militantních vzbouřenců, napěchovaných výbušnými nástrahami. Tyto válečné vzpomínky věrohodně popisují hroznou důvěrnost bojů muže proti muži. Bellavia zaznamenává hodinu po hodině boje, v nichž se jeho muži vyznamenávají hrdinskými činy a sebeobětováním. Válka vedená pěchotou patří k těm nejdramatičtějším a také nejdrsnějším bojovým zážitkům. Vojáci se střetávají se svými protivníky tváří v tvář a jsou očitými svědky jejich smrti. To od nich vyžaduje velkou psychickou odolnost, která hraničí až s cynismem. Jedním ze způsobů, jak se mohou vojáci v tomto krutém prostředí odreagovat, jsou obhroublé výrazy, kterými nijak nešetří. Čtenář se dozví také podrobnosti o použitých zbraních, taktice pouličního boje, o odvaze a tragických chybách, zakončených slavným vítězstvím. Je to rovněž vzpomínka na autorovy spolubojovníky, z nichž ne všichni se dostanou z města živí. David Bellavia získal za svou službu v Iráku Stříbrnou hvězdu a celou řadu dalších vyznamenání. V roce 2005 byl uveden do newyorské Síně slávy veteránů.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER) ,,Čím jsem starší, tím víc si uvědomuji, že už nikdy nebudu tím stejným člověkem jako před tím bojem v domě o mých devětadvacátych narozeninách. Přišel jsem o nevinnost. Už nejsem schopen vidět svět bez hnusu a nebezpečí."
Byla pasáž, kdy jsem měl pocit, že s v popisu ztratím, ale pak se to zase zlomilo a až do konce knihy mě to vcuclo a pustilo až na samotném konci. Jako již několikrát při čtení těchto knih musím obdivovat vytrvalost, odvahu a vše, čím museli muži v armádě projít!
Když jsem dočetl Četu psanců, byla to pro mě top kniha o podrobném popisu novodobé války. Po přečtení této knihy ale musím říct, že lepší knihu, popisující šílenosti války, jsem nečetl. Emoce, trauma, vyčerpání, špína, smrt, nejsilnější možné city k bratrům ve zbrani. A velmi citově silný konec. Úžasná kniha. Popis Bellaviovy řežby o přežití muže proti muži, proti drogami napumpovanému nepříteli je troufám si říct jedním z nejlépe popsaným příběhem boje o přežití.
Dobré čtení, ale občas je v knize horší úroveň překladu. Jako nevýhodu také vidím absenci fotografické přílohy, zvláště za situace, kdy přímo autora doprovázel během bojů novinář a fotograf, kteří nepochybně pořizovali průběžnou fotodokumentaci.