Dům ozvěn
Barbara Erskine
Veliký starodávný dům na anglickém venkově získala Joss Grantová dědictvím po matce, kterou nikdy nepoznala. Když se pak s manželem a malým synkem do bývalého rodinného sídla přistěhují, začnou se dít záhadné věci. Vylekaná Joss postupně odhaluje dávná tajemství historie rodu, na němž ulpělo prokletí, a snaží se ochránit svou rozrůstající se rodinu i přátele. Reálný svět, zalidněný sympatickými postavami, je v příběhu konfrontován s temnou středověkou minulostí.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2008 , BránaOriginální název:
House of echoes, 1998
více info...
Přidat komentář
Toto byla má první kniha od této autorky. Mám ráda její styl psaní, kde jsou v knize dvě časové osy a ty se různě prolínají a dávají dohromady tu skládačku.
Kniha na můj vkus moc tlustá. Příběh byl táhlý a často se v něm opakovaly stejné věci. Kdyby autorka zkrátila knihu na polovinu, o nic bychom nepřišli :) Knihu hodnotím jako průměrnou, nenaplnila úplně má očekávání.
Paráda,úžasná kniha.Podobný styl jako Malý vetřelec,hned se jdu podívat po dalších knihách autorky.
Moje 2 kniha od Barbary Erskinové a opět nezklamala,děj mě hned od začátku vtáhnul a já nebyla schopna knihu odložit.Objevují se duchové a minulost jednoho rodu.Kdo má rád napjetí a lásku doporučuji:-).
Tohle byla moje první kniha od Barbary Erskinové .Nejdříve jsem byla z knihy taková nesvá.Děj mi ze začátku přišel roztahaný a dokonce jsem si myslela ,že knihu odložím . Ale po pár stránkách mě děj vyloženě vcucnul a já už se nemohla dočkat jak to vše dopadne. Mám ráda knihy , kde se objevují duchové ,takže tuhle knihu jsem si opravdu užila a musím říct ,že byla i řádně napínavá. Takže určitě doporučuji a sama se podívám po další knize od Barbary.
Má první kniha od autorky. Pro mne nejlepší spisovatelka. Dům Ozvěn mě naprosto pohltil, knihu jsem četla bezdechu až do konce. Je krásně tajemná :-)
Barbara Erskine umí psát poutavé příběhy. Dává dohromady věci, které mám ráda - historii a tajemno. Atmosféra Belheddonu mě úplně pohltila, jako bych já sama byla součástí příběhu.
Byla to taková duchařská oddechovka do postele jako dělaná, která se čte sama. Pár nedostatků kniha má, ale vcelku jsem nadšená, takže horší 4 hvězdy.
Kniha mě velmi zklamala. Kostra příběhu mi přišla zajímavá a poměrně se mi četla dobře. Problém nastal, když jednotlivé postavy spolu začali komunikovat. Charakter hlavních postav byl na zešílení, alespoň pro mě. Kolikrát jsem se chtěla dostat do děje, popadnout toho či onoho a třást s ní v zoufalé touze, aby se jim rozsvítilo. Knihu jsem takto dočetla do poloviny a pak jsem na to neměla nervy. Možná se jednou ke knize vrátím a dočtu jí, ale jinak: Děj dobře vymyšlený, postavy v jednu chvíli rozumné, pak pološílené. Nejhorší hlavní postavy ze kterých mám chvílemi neuvěřitelný pocit arogance, sobectví a bezohlednosti. Snad časem se na knihu budu moci dívat jinýma očima, do té doby... jedna hvězda.
Je to rozvleklé... kdyby se všichni neustále nehledali (Tome kde jsi? Luku kde jsi? Joss kde jsi?), asi by zbyla tak polovina knihy... dočetla jsem přeskakováním... _
Proti duchařině v knihách nic zásadního nemám, proti odpočinkové jednodušší literatuře také ne, občas se bojím ráda, takže tohle není to, co by mi na knize vadilo.
Jenže…. Přemíra strašení, stínů, tajuplných hlasů, ledových růží a nakonec i duchů či strašidel měla na mě asi opačný účinek, a i když jsem se snažila naladit na tento typ četby, občas jsem kroutila hlavou.
Hlavní hrdinka, v novém domově z toho všeho strašení úplně vynervovaná, zhublá, v depresích, trnoucí od rána do večera o život dětí, na radu, aby se tedy na čas přestěhovali jinam, odpovídá – když já jsem tu tak moooc šťastná…
Možná byl na vině i překlad, přemíra oslovení – a to zejména ze strany neznámých lidí - moje milá, milánku, milánkové, mě tahala za uši a pokaždé jsem nadskočila.
Hodně mi obsahem připomnělo povídku Hvízdající pokoj od Williama Hope Hodgsona, která u nás vyšla v hororové antologii Alfred Hitchcock 2 – Strašidla na dobrou noc, ta dovedla ovšem navodit atmosféru hrůzy starého rodového sídla a běsů minulosti naprosto dokonale…
Připadala jsem si jako na 2. stupni ZŠ, když jsem četla Stopy hrůzy. Rádoby napínavé momenty, ve kterých se stále dokola různé osoby děsí stínů a hlasů, ve mně napětí ani strach nevyvolávaly.
Kniha se mě četla velmi dobře jedním dechem, styl psaní autorky mám ráda, je to již několikátá kniha od ní a stále jsem spokojená. Příběhu nechybí správné duchařské téma, napětí, až lehké mrazení, nemohla jsem se dočkat konce. Někomu příběh nemusí sednout, postavy jsou popsány věrohodně a mě sedly. Autorka vykreslila skvěle atmosféru, což umí u každé své knihy. Jako vždy se v ději prolíná minulost se současností a toto téma zbožňuji. Doporučuji
Jsem ráda, že mám dočteno. Nic mě neohromilo, nikoho z postav jsem si neoblíbila (tedy mimo malého Toma), vlasy mi hrůzou nevstávaly (hlavní hrdince asi stokrát), no a závěr mě mírně rozesmál, což jistě nebylo autorčiným záměrem.
Poslední třetina knihy to zachránila. No ale ta hlavní hrdinka Joss, to byl docela děs! Nepobrala jsem, z čeho byla pořád unavená, když nic nedělala a všichni ji jen obskakovali.
Super! Knížka se četla dobře, autorčin styl psaní mi sedl v podstatě hned. Napínavé, místy mrazivé. Mám ráda duchařskou tematiku, takže za mě naprostá spokojenost. Určitě si od paní Erskinové ještě něco přečtu. Postavy mi byly sympatické snad všechny, alespoň ty živé :-D Musím hodnotit plným počtem hvězdiček, tady není co řešit.
Super knížka, moje druhá od autorky. Byla jsem napnutá od samého začátku a nemohla jsem přestat číst jak jsem se chtěla dozvědět rozuzlení příběhu. Výborná
Knihu jsem už četla kdysi dávno, ale když se mi do rukou dostalo nové vydání, neodolala jsem. Neuvěřitelně napínavý příběh mě chytil stejně jako poprvé. Jedinou výtku bych měla k nakladateli, který asi díky rychlosti, se kterou se snaží vydat celé dílo autorky, nestíhá korektury a ve slovech jsou vynechaná písmenka nebo zase slova navíc.
Přečetla jsem jedním dechem, začala jsem odpoledne a do rána bylo přečteno. Nemohla jsem se prostě odtrhnout. Byl to zápřah, ale skvělá první zkušenost s touto autorkou. Od té doby jsem přečetla téměř všechny její knihy. Doporučuji.
Štítky knihy
děti čarodějnice anglický venkov duchové a přízraky prokletí strašidelné domy strašidelné příběhy duchařské rományAutorovy další knížky
| 2005 |  Žila jsem již před staletími |
| 2008 | Dům ozvěn |
| 2019 |  Strom duchů |
| 2014 | Nejtemnější hodina |
| 2017 | Spáčův hrad |
Druhá kniha od Erskinové a líbila se mi o trochu méně, než mnou čtené Údolí havranů. Chování hlavní hrdinky mě rozčilovalo, přišlo mi nepravděpodobné. Přesto se mi kniha četla dobře a vím, že si další knihu přečtu určitě.