Dům se slepou verandou
Herbjørg Wassmo
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/23318/bmid_dum-se-slepou-verandou-Cgs-23318.jpg
4
63
63
Mladá dívka Tora, kter vyrůstá na ostrově u severonorského pobřeží dvanáct let po skončení druhé světové války, prožívá v dospívání opravdu těžké období. Její rodina patří na ostrově k těm nejubožejším a spolu s ostatními chudými vesničany obývá zchátralý dům "Tusenhjemmet" s vytlučenými tabulkami v prosklené verandě, dveřmi bez zámků a oddělenými záchodky na zadním dvoře pro ženy. Vrstevníci se Toře vysmívají, protože je dítětem německého důstojníka, příslušníka nenáviděné okupační armády. Ale to nejstrašnější, co zakouší, je sexuální zneužívání, kterého se na ní tajně dopouští nevlastní otec Henrik, když matka odchází na noční směny do továrny. Postupem času však získá dívka vnitřní sílu lépe se bránit tomu, co musí snášet. Začíná si uvědomovat, že na světě nečeká člověka jenom utrpení a bolest, ale že je to místo, kde by se jednou mohla cítit v bezpečí a svobodná.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2006 , Ikar (ČR)Originální název:
Huset med den blinde glassveranda, 1981
více info...
Přidat komentář
Hodně zvlášťní kniha..ponurá atmosféra dala pribehu jeste vetsi grady..nejradeji bych Toru objala
Zvláštní kniha, která mě zpočátku příliš nezaujala a myslela jsem si, že ji ani nedočtu. Ale jak jsem pronikala dál a dál příběhem Tory a jejich nejbližších, zjistila jsem, že otáčím stránku za stránkou, jen abych věděla, jak její osud bude pokračovat. Zvykla jsem si i na roztodivný styl vypravování, který mě zpočátku spíše odrazoval.
Dívenka Tora si při příchodu na tento svět vytáhla hodně špatné karty.... Místo a čas narození už by samo o sobě stačilo na krušný život. Bohužel, otcem Tory byl německý voják, což ji i její matku v místní komunitě degradovalo hodně nízko. Matka zatrpkla, uzavřela se do svého světa. A jako by to nestačilo, je zde Nebezpečí....
"Nevěděla, kdy si poprvé uvědomila přítomnost nebezpečí. Bylo to dlouho poté, co se přestěhovala do malé komory za kuchyní, protože matka mínila, že by měla mít pokojík sama pro sebe. Dlouho poté, co ji začaly ze spánku probouzet hlasy z obývacího pokoje, kde spal Henrik a matka. (...) Chtěla zavolat maminku, mít ji u sebe. Nevypravila však ze sebe ani hlásku. Vše jí připadalo tak cizí a tma tak nebezpečná. Stávalo se to častěji a častěji. Zvlášť když měla maminka v mrazírnách noční směnu a domů přicházela pozdě."
Seversky pochmurný komorní román nám na svých dvou set stránkách přináší příběh děvčátka, které se snaží ze všech sil vyrovnat se s podmínkami, ve kterých musí žít. Které touží po vlídném slovu, objetí maminky, po přijetí a pochopení. Příběh, který se odehrává bohužel tak často, na mnoha místech světa, mnohým (stovkám, tisícům) dětem. Lze psát o něčem tak bezvýchodném s nadějí? Autorka to dle mého dokázala. Příběh uchopila přes všechnu jeho hrubost, zoufalost a drsnost s jemností a citem, se zvláštní péčí (která mne vede k úvahám, na kolik by mohl román obsahovat autobiografické prvky). Přes všechnu tu šeď prosvítají paprsky naděje v podobě němého kamaráda Fritse, veselé tety Ráchel, kamarádky Sol.
Toru budu mít hodně hluboko v srdci. Její příběh zabrnkal na mou aortu, tak ráda bych ji objala a slíbila, že už bude dobře.
Příkladný vzorek severské melancholie, kdy navzdory krutosti a chudobě stále probleskuje malá naděje , ušlápnuté sny a trocha mezilidského citu. Snad je to tím, že hlavní postava je dítě/mladá dívka. Ovšem její popisy "nebezpečí" jsou i bez zbytečných detailů natolik drsné, že jsem chvílemi zavírala oči (což možná pomůže u filmu, ale u knihy moc ne).
Četla jsem v listopadu 2010. Podle mých poznámek:
O tom, co prožívá a cítí dívka. Jak se smiřuje s životem, dospívá. Jak má svůj svět, protože bez toho by se jí těžko žilo.
Sugestivní, hezké. Tragické, ale slunce svítí a život jde dál.
Neskutečně syrový, krutý příběh...atmosféra pro mne byla velice tklivá, ale tím mě nejspíš dokonale uchvátila. Těžké čtení, jen co je pravda.
Musím ubrat na hodnocení z důvodu, že se mi kniha špatně četla, respektive mi chybělo více přímých dialogů a celkově mi přišlo, že je to napsané moc krkolomně a nesrozumitelně. Avšak děj vyvážil nedostatky, Tora mi byla sympatická. Vlastně je to smutné, melancholické a depresivní kvůli tomu, že Tora nese tolik bolesti a problémů...
Na knize mě bavily Tořiny myšlenkové pochody. Na svůj věk je dívka velmi inteligentní a empatická. Příběh je to neveselý a přiznám se, že z konce jsem byla též mírně v rozpacích.... Každopádně kniha k zamyšlení.
Zase jednou jedna krásná skandinávská záležitost. Ubírám hvězdičku kvůli občasným zásekům z mé strany a těžké čitelnosti, ale co se obsahu a kvality týče, nemám námitek, výborné!
Dobrá knížka, atmosféra, příběh....Nebylo mi z ní dobře, těžce jsem nesla, jak celé břímě nese dcera.
Jako matka nevěřím, že to ta její matka nevěděla.
Smutné a melancholické. Takový bezvýchodně tíživý příběh, kde se vlastně zas tak nic moc neděje, ale smutek je přímo hmatatelný. To je tak nějak celé, co mě po přečtení knihy napadá. Kdyby na konci byla alespon nějaká naděje na lepší osud Tory a lidí na ostrově...tohle je tak beznadějné. Ale špatná kniha to není, jen nedoporučuji číst, pokud se chcete odragovat a přijít na jiné myšlenky, toto není oddechovka před spaním.
Dům se slepou verandou
Nebylo to spatne, ale... Kniha mi pripadala jako polotovar nebo rukopis ve stadiu zrodu. Chybelo ji neco silneho. Uchopila zavazna temata, ale nijak nepredestrela cesty a uhly pohledy, kterymi se vydat. O konci se ani neda rict, ze je otevreny. Proste je pohozeny na zaveru knizni vazby.