Dům soli a smutku
Erin A. Craig
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/444170/bmid_dum-soli-a-smutku-mdd-444170.jpg
4
387
387
Dům soli a smutku série
1. díl >
Dvanáct sester, které stíhá kletba. Annaleigh žije se svými sestrami, otcem a nevlastní matkou na panství Highmoor. Dřív bylo sester dvanáct, čtyři z nich však potkal tragický osud. Jedna smrt byla nešťastnější než druhá – smrtelný pád, utonutí, epidemie moru... V okolních vesnicích se vypráví, že rodina je prokletá a smrt mladých dívek mají na svědomí znepřátelení bohové. Annaleigh těmto pomluvám nevěří, stejně tak si ale nemyslí, že by šlo o tragické nehody. K tomu všemu navíc její zbylé sestry každou noc navštěvují tajemný bál, kde tančí až do úsvitu v blyštivých střevíčcích a okouzlujících šatech a Annaleigh si není jistá, zda by je měla zastavit, nebo se k nim naopak přidat. Protože s kým to její sestry vlastně tančí? Nezbývá než přijít na to, co panství Highmoore skrývá, a odvrátit blížící se hrozbu, než dostihne i Annaleigh...... celý text
Literatura světová Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno: 2020 , Yoli (ČR)Originální název:
House Of Salt And Sorrows, 2019
více info...
Přidat komentář
Dům soli a smutku je temnější převyprávění pohádky Roztrhané střevíce od bratří Grimmů. Originální pohádku mám ráda a hned ze začátku chci říct, že autorka rozhodně svým titulem do literatury Young Adult přispěla zase něčím novým. Originálním. Nic podobného jsem totiž ještě nikdy nečetla. V příběhu poznáváme solný lid, jejich zvyky a božstvo. A ta atmosféra, která knihu obklopuje? Nádherná.
Střed knihy se mi líbil asi úplně nejvíce. To bylo, když se pomalé tempo pohádky žánrově napůl prolínalo s thrillerem. Kdyby autorka v podobném duchu napsala i posledních sto stran, bylo by to super. Jenomže mělo dojít rozuzlení a tady se to začalo lámat. Kniha, která balancuje na hranici všemožných žánrů, se najednou stala jejich zamotanou směsicí. Bylo toho moc. Myslím si, že tomu také nenapomohl fakt, že bohové zde nejsou jenom součástí náboženství. Jsou skuteční. Aktivně do příběhu zasahují a vnáší do něj díky tomu zbytečný chaos.
Na rovinu, mě se to líbilo. Od tohohle nakladatelství ne vždy čekám pecku. Ale tohle bylo supr, konečně něco jiného než kráska a zvíře a ostatní pohádky. Bavilo mě to, bylo to čtivé, bylo to goticky temné... No prostě směle do toho.
Převyprávěná pohádka Dvanáct tančících princezen má u nás skvělé ohlasy. Přidávám se k nim. Příbeh je směsice detektivky a fantasy/magie, zasazen do krásného prostředí ostrovů, moře (a speciálně mořských želv).
Líbila se mi směs všech různých žánrů. Dokonce i duchařina tam je. Příběh byl skoro pořád napínavý, díky tomu si udrží pozornost. Občas mě nudily popisy slavností, mořských plodů na stolech, apod., ale chápu, že je to důležité k nastolení "ostrovanské" atmosféry. Měla jsem 3 teorie, jak to všechno dopadne, a trefila jsem se, i když mě autorka nejednou zmátla. Ta, kdyby napsala horor, neudělala by zle. Na city taky umí zabrnkat.
Co se mi ale vůbec nelíbilo, byl závěr. Poslední asi 3 strany. Za prvé ... blah, v pohádce možná, ale k tomuto příběhu se to nehodilo. Za druhé vyzněl usekle. Mohla si to prostě odpustit.
Za to dávám hvězdu dolů.
Skvělá, napínavá. Knížku jsem četla v rámci společného čtení s Yoli. Napínavá až do posledního slova v knížce. Některé pasáže byly až nechutné, v některých zase se mi chtělo brečet. Líbila se mi tam romantická linka ale i ta napínavá. Konec knihy bych změnila ale jinak skvělá knížka. Určitě se zařadí do nejlepších knih za rok 2020. Můžu ji jen doporučit.
Dostlala jsem se do půlky a prostě mě to nebavilo.
Všechny postavy (a hlavně sestry) mi přišli charakterně skoro stejné. Nenacházela jsem mezi nimi skoro žádné rozdíly a dost se mi pletly. Kvůli tomu jsem si k žádné postavě neudělala vztah.
Kniha byla napsaná sice čtivě, ale děj mě moc nechytil.
Možná se ke knize ještě někdy vrátím, ale řídím se heslem "Život je moc špatný na čtení špatných knih", takže jí teď odkládám.
P.S. A jak si pročítám komentáře na Databázi knih, tak konec by se mi taky nelíbil, bo já nemám ráda překombinované konce.
V rámci společného čtení s nakladatelstvím Yoli jsem za necelé dva dny přečetla Dům soli a smutku. Řeknu to asi takhle, pokud by mě to nebavilo, určitě by mi to trvalo mnohem déle. Jenže já jsem se nemohla odtrhnout.
Upřímně můžu říct, že to byl jeden z nejlepších retellingů, který jsem za posledních pár měsíců přečetla. Nemyslela jsem si, že mě něco dokáže v young adult ještě takhle překvapit.
Zbytečně jsem se bála toho množství postav - dvanáct sester, otec, nevlastní matka, nápadníci, služebnictvo... Není jich málo, ale autorka se nám to snažila ulehčit jak jen to šlo. Z dvanácti sourozenců jich je jedenáct, deset, devět.. no, uvidíte sami.
Občas byla atmosféra temnější, ale strašidelná vůbec ne. V polovině knihy příběh nabral na obrátkách, všechno se zamotávalo čím dál víc a na konci se jen ptáte, co všechno byla pravda a co ne? I když to byl promyšlený závěr, na můj vkus byl trošku překombinovaný.
I tak vám Dům soli a smutku doporučuji. Autorka velmi dobře převyprávěla pohádku bratří Grimmů. Čtení mi uteklo a moc mě to bavilo.
A za ten epilog jsem já osobně moc ráda.
Konečně něco, co jsme v young adult vodách ještě neměli! Žánr young adult pro mě začíná být čím dál více klišé a opakující se... Dům soli a smutku mi ale ukázal, že pod skvostnou obálkou ještě pořád může být příběh, který mě do sebe vtáhne, nepustí a překvapení... Retellingů jsme tu měli celou řadu, tento je ale netradiční a neokoukaný, už za to palec nahoru! Příběh má neskutečně temnou atmosféru, kterou autorka dokázala na čtenáře přenést.... Místy jsem měla husí kůži a místy jsem byla v obrovském šoku... Spoustu zápletek jsem neodhadla, byla jsem začtená a druhá polovina knihy utekla neuvěřitelně, těch zápletek... Konec byl plný akce a rozhodně byl důstojným zakončením knihy... Místy si myslím, že autorka trošku děj překombinovala a romantickou linku jsem tam taky tolik nepotřebovala, ale jinak skvělá záležitost!
Dům soli a smutku je jeden z mála retellingů, který se soustředí na méně známější pohádku. Jedná se o převyprávění pohádky Roztrhané střevíce od bratří Grimmů a podle mě moc povedené. Autorka v knize skvěle zpracovala původní téma, ale přidala k tomu i mnoho dalších originálních zápletek. Spolu to pak vytvořilo skvěle promyšlený celek, který byl podtržen čtivým stylem psaním. Jediné z čeho jsem v případě této knihy rozpačitá je epilog. Na jednu stranu jsem ráda, že autorka knihu ukončila tak, jak ji ukončila, ale zároveň mi přijde, že se tím protiví celkové atmosféře knihy. Ale kromě epilogu nemám knize co vytknout a určitě vám ji moc doporučuji.
Za sebe musím říct, že to bylo opravdu dobré čtení. Jedno z nejlepších letošního roku. Bylo to jiné než většina retellingů s nimiž jsem zatím přišla do styku. Bylo to temné, místy opravdu strašidelné, ale taky romantické a smutné. Konec mohl být možná maličko víc rozvedený, ale ani tak nemůžu říct, že bych s ním nebyla spokojená, takže já osobně knihu rozhodně můžu jedině doporučit. Je to fakt dobrá
Za mne jeden z nejlepších retellingů za poslední dobu. Strašně moc jsem si to užila, výborná atmosfére.
Trošičku mě překvapil ten zvrat na konci, protože to jako jak a kde? Přišlo mi, že ze začátku knihy, tam na to nebyly vůbec žádné náznaky, že by tohle mohlo přijít. Asi bych ocenila trošku foreshadowing, aby to pak nebylo jak z čistého nebe.
Ale jinak jsem si to moc užila. Knížka přesně na tohle období. Se super Grimmovskou atmosférou.
Kniha byla skvělá, temná, atmosférická a napínavá, a pak... přišel závěr a celý požitek z knihy mi zkazil. Možná by mi ani nevadilo, že to bylo hodně předvídatelné (což bylo), ale prostě mi odhalení viníka nepřišlo uspokojivé - tím spíše, že kniha naznačovala i dvě jiná, mnohem uspokojivější, rozuzlení. Taky mě docela zklamalo, že v tomhle světě byli bohové skuteční a aktivně do děje zasahovali - mytologie a kultura kolem sice byla zajímavá, ale rozhodně to mělo zůstat jen u příběhů.
Štítky knihy
pro dívky mysteriózní, mystéria sestry pro dospívající mládež (young adult) fantasy převyprávění, literární adaptace
Dům soli a smutku
Nemůžu říct, že by kniha byla špatná, ale čekala jsem od ní víc.
Otázka božstev je vždycky ošemetná a můj výstražný alarm zablikal hned co se objevil polobůh :) v ten moment jsem měla chuť knihu znovu odložit. Začátek je pomalejší a připomínal mi lepší slohovku, naštěstí se děj víc rozjede a konečně začnete přemýšlet co za tím vším vlastně je, jenže postupně se vše začíná víc a víc zamotávat a místo toho, aby spisovatelka přidala pár stran, nebo příběh rozvinula do dalšího dílu, prostě z toho šíleného zmatku unikne rychlým koncem. A to je přesně to, co mi na té knize vadí. Tak pěkný námět s odfláknutým koncem...