Dům strach
Jan Zahradníček
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/136634/bmid_dum-strach-fpi-136634.jpeg
4
32
32
Sbírka reflexivní a intimní lyriky přináší verše inspirované biblickými motivy, které evokují pochmurnou atmosféru padesátých let. Exilové vydání. Obálku s použitím obrazu Františka Šimáka navrhla Barbora Munzarová.
Přidat komentář
Je to asi první básnická sbírka, kterou odkládám nedočtenou. Vůbec ne proto, že by byla špatná, naopak, ale je tak trýznivě pochmurná a obrazy ze Zahradníčkova vězeňského pobytu tolik depresivní, že ji teď nedokážu číst. Snad se k ní vrátím v budoucnu, případně si zatím "odpočinu" u autorových odlehčenějších sbírek...
Nebyla to špatná poezie ... ale cítila jsem z ní takový smutek a pesimismus ... za mě prostě taková pochmurnější ...
Po La Salettě a Čtyřech létech je to moje třetí přečtená sbírka od Zahradníčka a musím se přiznat, že mi jeho styl zkrátka nesedí. Téma určitě moc smutné a poutavé, ale forma zpracování mě nijak neoslovila. Na můj vkus je to asi málo poetické, i přes básnický jazyk a dlouhé verše mi to zkrátka přišlo takové... strohé. A to není nic pro mě.
Autorovy další knížky
| 1990 |  Znamení moci |
| 1947 |  La Saletta |
| 1991 | Jeřáby |
| 1990 | Ježíškova košilka |
| 1969 | Čtyři léta |
Poesie psaná životem... Ta málokdy může být šťastná, naději je třeba hledat jinde, než spoléhat se na člověka. Člověk člověka vrhá do žaláře. Přesto vše je Jan Zahradníček básníkem našeho světa, ale někdy je třeba odstup, vidět svět i jinými očima plnýma tajemství, a proto si Zahradníčka cením, že i v temnotě kobky, zahrabán pod úroveň chodníků, nerezignuje, neobrací se zády, a vytrvává, tohle není pesimismus, ale nezkreslené vidění krutého, a přesto vše nakonec krásného světa. A nakonec jsou tu i lidi, kteří věděli a nezpronevěřili se. Najděte si něco o tiskaři Václavu Sislovi, protože bez jeho zásahu, bych tuto sbírku asi nikdy neměl možnost číst.