Dům Strach
Jan Zahradníček
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/245724/bmid_dum-strach-QT1-245724.jpg
4
31
31
Letošní rok je připomínkou významného kulturního výročí – 110 let od narození a 55 let od smrti Jana Zahradníčka, tvůrce expresivní, meditativní lyriky prostoupené křesťanskou spiritualitou. Básník, překladatel, publicista a esejista Jan Zahradníček patří mezi významné české básníky 20. století a je vrcholným představitelem české katolické poezie. V roce 1951 byl zatčen a v roce následujícím při vykonstruovaném procesu s katolickými spisovateli a intelektuály – B. Fučík, Z. Kalista, J. Knap, F. Křelina, L. Kuncíř aj. – odsouzen v Brně k 13 letům vězení. Jeho dílo odráží válečná a vězeňská traumata i tíživé osobní zážitky, jež se promítly do melancholie a smutku pro jeho básně charakteristické. Sbírku doplňuje doslov Miloše Doležala.... celý text
Přidat komentář
Je to asi první básnická sbírka, kterou odkládám nedočtenou. Vůbec ne proto, že by byla špatná, naopak, ale je tak trýznivě pochmurná a obrazy ze Zahradníčkova vězeňského pobytu tolik depresivní, že ji teď nedokážu číst. Snad se k ní vrátím v budoucnu, případně si zatím "odpočinu" u autorových odlehčenějších sbírek...
Nebyla to špatná poezie ... ale cítila jsem z ní takový smutek a pesimismus ... za mě prostě taková pochmurnější ...
Po La Salettě a Čtyřech létech je to moje třetí přečtená sbírka od Zahradníčka a musím se přiznat, že mi jeho styl zkrátka nesedí. Téma určitě moc smutné a poutavé, ale forma zpracování mě nijak neoslovila. Na můj vkus je to asi málo poetické, i přes básnický jazyk a dlouhé verše mi to zkrátka přišlo takové... strohé. A to není nic pro mě.
Autorovy další knížky
| 1990 |  Znamení moci |
| 1947 |  La Saletta |
| 1991 | Jeřáby |
| 1990 | Ježíškova košilka |
| 1969 | Čtyři léta |
Poesie psaná životem... Ta málokdy může být šťastná, naději je třeba hledat jinde, než spoléhat se na člověka. Člověk člověka vrhá do žaláře. Přesto vše je Jan Zahradníček básníkem našeho světa, ale někdy je třeba odstup, vidět svět i jinými očima plnýma tajemství, a proto si Zahradníčka cením, že i v temnotě kobky, zahrabán pod úroveň chodníků, nerezignuje, neobrací se zády, a vytrvává, tohle není pesimismus, ale nezkreslené vidění krutého, a přesto vše nakonec krásného světa. A nakonec jsou tu i lidi, kteří věděli a nezpronevěřili se. Najděte si něco o tiskaři Václavu Sislovi, protože bez jeho zásahu, bych tuto sbírku asi nikdy neměl možnost číst.