Dům U tonoucí hvězdy
Julius Zeyer
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/469797/bmid_dum-u-tonouci-hvezdy-Xhs-469797.jpg
4
189
189
Novela, která náleží k vrcholům autorovy tvorby, zavádí čtenáře do starého sešlého domu v zapadlé uličce pařížského předměstí. Tento dům zdobí starý heraldický znak, který autor v souladu se smutnými životními osudy nájemníků nazývá tonoucí hvězdou. Vypravěč příběhu – mladý český lékař, se náhodou dostává do tohoto domu a seznamuje se s tragickými příběhy několika starých, opuštěných žen i z duševními zápasy nešťastného slovenského intelektuála Daniela Rojka, u něhož se pocit národní malosti pojí se zklamáním nad vlastními nesplněnými sny. Bibliofilie, soukromý tisk. 90 číslovaných výtisků na ručním papíře, číslovaných 1–90, mimo náklad 25 neprodejných výtisků, označených I–XXV.... celý text
Přidat komentář
Naprosto podmanivý příběh s tajuplnou, neuchopitelnou atmosférou, kterou dokázal takto niterně zachytit právě jen romantik Zeyer. Samotný příběh ve mě zanechal rozpačité pocity - a dík těžkému symbolismu v náznakovitých nuancích, nejsem s to říci, jestli jsem jej vlastně pochopila dostatečně..., nicméně jeho poutavost a podprahová vábivost mě nutí se k Zeyerovi stále vracet a bloumat nad tím, co v řádcích čtenáři odkázal.
Nečekaně mistrná a inspirativní kniha českého autora. Příliš blízkosti v české literatuře nehledám, ale díky Andrei jsem se poprvé začet do tohoto lumírovce a spisovatele doby obrození. Jsem jím nadšen. Jak současný styl, jak silné vazbení jednotlivých rovin a mikropříběhů do jednoho celku. Dům ztracených, dům vyvržených, dům, jemuž vládnou tři matky žalu a dovedou jej ke zkáze. Samozřejmě převládá temné, patetické ladění, proto asi bývá tento román řazen k dekadenci. Nicméně s kouskem naděje - například v uvědomění samotného vypravěče, obětavosti Celestiny atd. Lidská beznaděj a marné pokusy o lásku viděny velmi citlivě a účastně.
Ani archaická čeština nebyla nakonec problémem cítit román inspirativně a dobrodružně.
Kniha velmi překvapila, myslím, že jsem nic podobného zatím nečetla. Velmi příjemné setkání s J. Zeyerem. Můžu jen vřele doporučit :)
"Což nejsou někde za šumícími proudy mořskými ostrovy, kde lze ještě žíti jako pták, tak svatě a tak volně? Ó, tam se utéci, daleko, daleko, zahodit za sebe vše, nevzít s sebou ze všeho, co jsem kdy slyšel, než ta slova z evangelia, která se do duše vryla, a několik těch starých písní, které v smrtelné své tesknotě lid náš v horách zpívá!... Více třeba není, aspoň mě ne, a jednalo se o mne. Ostatní ať žijou, jak jim libo..."
Nad touhle knížkou bych mohl sedět hodiny a snažit se přijít na to, proč přesně je tady Zeyerův rukopis tak strašně přitažlivý a buď bych vám mohl vyjmenovat důvodů sto, nebo nepřijít na žádnej. Tenhle počin je trochu psycho, trochu trip, trochu romantismus, symbolismus, mystično, hlavně je to napsaný tak strašně úchvatně, že jsem se ještě pár hodin po dočtení vzpamatovával a přemejšlel, jestli se mi to líbilo, nebo ne. Je to hodně zvláštní pocit, ale můžu vám říct, že ne nepříjemnej. Takže abych to uved na pravou míru: nedávám pět hvězd z nějakýho zmatení, nýbrž protože mi tahle knížka až strašidelně zvláštním způsobem učarovala.
Autorovy další knížky
| 2007 |  Radúz a Mahulena |
| 1999 | Tři legendy o krucifixu |
| 1996 |  Dům U tonoucí hvězdy |
| 2001 | Jan Maria Plojhar |
| 1983 | Román o věrném přátelství Amise a Amila |
Zvláštní příběh, tak strašně zvláštní, až je tak nějak divný. Trochu mi vadila ta nesmyslná rozervanost a prokletost hrdinů, proto jen 3 hvězdy. Když od tohoto odhlédnu, pěkně napsané.