Dům vrácené ozvěny
Arnošt Lustig
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/430270/bmid_dum-vracene-ozveny-Tkf-430270.jpg
4
15
15
Příběh rodiny Emila Ludviga, jeho ženy Anny a dospívajících dětí Heleny a Richarda se odvíjí v předvečer druhé světové války na pražském předměstí v Libni. Rodina žije své životy v narů- stajícím neklidu. Po propuknutí války se potýká tváří v tvář s absurdní skutečností nacistického konečného řešení. Skličující a ponižující protektorátní předpisy, kterými byli židé vyčleňováni z ostatní lidské pospolitosti, je zprvu napřimují a mobilizují spíše k tichému odporu, jenž je však na tak bezohlednou moc chabý a navíc se nesetkává s podporou okolí. Zůstává jen hrdost a důstojnost ponižovaných, a rovněž naděje, která je neopouští ani ve chvílích, kdy se rodina přibližuje nejistotě, kroku do tmy. Dům vrácené ozvěny má silně autobiografické prvky. Je především holdem autorovu otci Emilu Lustigovi – strůjci rodinného štěstí –, který za nacistické okupace českých zemí vede boj o záchranu své nejbližší rodiny i svoji vlastní.... celý text
Přidat komentář
Libeňská rodina Ludvigova se na začátku příběhu, v druhé polovině 30. let, moc neliší od ostatních. Žije svůj obyčejný život rodiny živnostníka a náznaky neblahého osudu se snaží ignorovat. Postupná změna k horšímu, opakované naděje a zklamání jsou na knize nejsilnější.
Kniha je ale místy příliš rozvláčná. Někdy mě několikastránkové myšlenky hrdinů více zatáhly do děje a pomohly mi více se vcítit do jejich situace. Sáhodlouhé popisy Richardových sexuálních představ mě ale spíše doháněly k šílenství a k puzení knihu odložit.
"text obsahoval SPAM a byl odstraněn"
Autobiografie dětství Arnošta Lustiga. Přes pro pro autora typickou lyrickou rozmáchlou zamlženost se čtenář něco dozví. Třeba v kterém domě na Sokolovské blízko Palmovky bydlel, že chodil na kopec k plynojemu, o jeho rodině a atmosféře nacizmu dýchajícího z Německa na české židy.
Autorovy další knížky
| 2002 |  Démanty noci |
| 2001 |  Colette z Antverp |
| 2007 | Dita Saxová |
| 1968 | Hořká vůně mandlí |
| 2003 | Krásné zelené oči |
Vždycky , když je člověku divně a dostane se k Lustigovi.... jako by po dočtení jeho vzpomínek na dětství přejela po zádech lavina sněhu, zatímco nohy se potí žárem. Tíha světa na vás padne, zatímco někde v hlavě to říká....ještě to není tak zlé, jak lidem za Hitlera bylo.... tak nebul...... A jen co pojedu do Prahy a zajdu na Palmovku, budu si to prociťovat znovu a znovu.....a klidně u toho bulet, pořád to nebude a to ZAPLAŤ PÁNU BOHU pláč za zmařelý mladý život nějakých mých nejbližších, ale bude to jen a jen moje fňukání, nad mnou rozlitým mlékem.....