Dům z papíru
Carlos María Domínguez
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/305442/bmid_dum-z-papiru-53q-305442.jpg
4
37
37
Jak tajemná kniha, zaslaná z Uruguaye a pokrytá vrstvou cementu, souvisí s náhlou smrtí profesorky Cambridgeské univerzity? Jaké znamení a jaké poselství se skrývá ve verších Emily Dickinsonové a v románu Hranice stínu od Josepha Conrada? Argentinský profesor žijící v Anglii se vydává do uruguayského Montevidea, aby tuto záhadu rozluštil. Zde se ponoří do světa obydleného tajuplnými knihovnami, jejichž správcem a vlastníkem je přízrak muže, kterého knihy přivedly k šílenství.... celý text
Přidat komentář
Tahle knížka na mě působila takovým hipstřím dojmem. Spousta odkazů na trendy autory (Borgess apod.), ale zpracování a poselství (jo, tahle knížka se tváří, že jde o knihu s poselstvím/metaforou života/popkulturními odkazy) nic moc. Možná to bylo trochu postmoderně mnohoúrovňový, ale spíš tak jako formálně. Jako když si necháte narůst plnovous jako Rumcajs, ale nejsou v něm žádné včely, protože se tam přes šampónek a tužidlo nedostanou...
"Knihy mění osud lidí. Z některých z nich se po přečtení SANDOKANA stali profesoři literatury na dalekých univerzitách. SIDHÁRTHA dokázal obrátit desítky tisíc mladých lidí na buddhismus, Hemingway z nich udělal sportovce, Dumas převrátil naruby život velké spoustě žen, a některé, a nebylo jich málo, dokonce zachránily před sebevraždou kulinářské příručky. Bluma se stala jejich obětí."
Kniha píše příběh lidí co se zajímají o knihy velmi hluboce. Způsob moderního komerčního stylu a vlezlého podbízení mě moc nebavil , ale knížka je plná zajímavých myšlenek které se mi líbí. Takže zlatý střed.
Líbí se mi komentář "Paliva" tam se dočtete víc.
Vypravěč potkává na své cestě lidi, pro které kniha není především zdrojem potěšení, jakým je pro nás, prosté spotřebitele. Profesionální literární provoz s sebou přináší mnohé problémy, které se příliš neliší od jiných odvětví hospodářství.
Výborná novela s detektivním dějem o posedlosti knihami, literaturou a v obecné rovině i pamětí a snahou vše konzervovat a uchovat. V protikladu stojí pocit zmaru a věčné nedokončenosti a nedokonalosti. Kniha je to sice krátká, ale tematicky hluboká. Jedna z z těch nejlepších novel, co jsem za posledních pár let četl. Názory, myšlenky a pocity hlavních potagonistů mi byly velmi blízké. Doporučuji.
Další výborný překlad od Jana Macheje. Jen tak dál. V Runě i jinde.
Nejjednohubkovitější jednohubka, jakou jsem kdy četl. Frajer v Anglii obdrží knihu a jelikož nežije v reálném světě, ve kterém se musí platit daně, vybírat dovolené, šetřit peníze atd, ale v knižním světě, kde si všichni můžou dělat co chtějí a mají dost peněz, sedne na letadlo a vydává se do Mechika vyšetřit, co má ta záhadná kniha vlastně za příběh. Kdyby se toto přihodilo mě, našel bych čas maximálně tak v sobotu dojet do Kladna.
V Mechiku najde sběratele knih, který mu povídá o jiném sběrateli knih a to je v podstatě celá kniha, kdy se během jejich dialogu postupně rozkrývá tajuplný příběh. Ten je o tom, jak jsou knihy boží, jak jsou někteří bibliofilové naprostí blázni a kam až dokáže zajít knižní posedlost a obsese. To jsem ocenil, protože knížky mám rád a vím jak moc jsou pro život důležitý. Já bych třeba bez knih nekadil a kdo nekadí tomu pak prasknou střeva a zemře, takže já můžu upřímně říct, že bez knih bych nebyl živ. Co lidstvo dělalo na záchodech před tím, než se vynalezly knihy, o tom ani nechci přemýšlet.
Tenhle příběh rychle uběhne a je konec knížky, během kterého si člověk řekne "to bylo hezký no." A víc se z toho asi vydolovat nedalo.
Štítky knihy
tajemství argentinská literatura Uruguay bibliofilie, bibliofilství, knihomilství o knihách hispanoamerická literatura knihy
Dům z papíru
Novela, která je napsána jako milostný dopis vášnivému čtenáři. Vyprávění o biblifilech a bibliomanech zajímavou literární formou. Zajímavé myšlenky, které pokud najdou vnímavého čtenáře rozbouří vody jeho myšlení.
Jeden citát za všechny:
“Já s každou knihou šoustám, a když do ní neudělám poznámku, tak se neudělám.”