Dům žen bez mužů
Karine Lambert
Zanevřít na muže nebude tak snadné... V tomto domě žen jsou muži všudypřítomní... v jejich nostalgických vzpomínkách. Pět žen různého věku a z různých prostředí má společné jediné: nechtějí už ani slyšet o lásce a rozhodly se žít bez mužů. Až do okamžiku, kdy poklidnou hladinu jejich života rozbouří nová nájemnice. Juliette se líbí jejich přátelství a semknutost, jejich odvaha a jejich nekonformnost. Ale ona rozhodně na muže nerezignovala! A mluví o tom nahlas. Naruší spolehlivé jistoty svých sousedek? „Poslyšte, vy nová, vysvětlila vám Carla pořádně domovní řád?“ „Jen v hrubých rysech.“ „Tady platí přísná pravidla! Žádní manželé, žádní milenci, žádní instalatéři, žádní elektrikáři.“ „Žádní donašeči pizzy.“ „Žádní chlapi!“ „Žádní chlapi?“ vykoktá Juliette.... celý text
Přidat komentář
Kouzelné, vtipné, místy i dojemné, oddechové, letní čtení. Kniha mi sedla, líbila se mi, dýchla na mě atmosféru mé milované Francie... Mnohdy jsem se přistihla při myšlence na to, že se až podivně podobám Juliette a že by se mi v tomto domě mohlo i líbit... ;-)
Od jedné třetiny mě kniha začala bavit a konec byl skvělý a dojemný. Styl autorky je úsečný, popisný a netypický. Zdá se, že o ději vypráví s odstupem a najednou bác a vyválí na mě nějakou citovou bombu. Prostě tato kniha potřebuje, aby se četla pomalu. Potom si čtenář vychutná zajímavé osudy šesti žen, které to neměly v životě lehké. Všimla jsem si, že autorka v textu skrývá mnoho moudrých životních rad a ty si právě uvědomíte, když budete číst text zvolna a vychutnávat si ho.
Zklamání. Bohužel. Kniha má skvělý potenciál, ale zpracování se mi vůbec nelíbilo. Čtení mě nebavilo a autorka mi opravdu nesedla.
Na tuto knihu jsem se velmi těšila, již samotnou anotací mě zaujala, ale přečetla jsem ji jen proto, že jsem byla mimo domov a nemohla sáhnout po něčem jiném, ke konci se přiznám, že jsem již i přeskakovala odstavce....nemyslím si, že je kniha špatná, to vůbec ne, ale prostě mi nějak nesedla...asi na ni nebyl ten správný čas
Dům žen bez mužů zavání tak trochu feminismem, jak už samotný název napovídá. Jde o příběhy několika žen, které žijí v jednom domě, každá si nese své bolístky na srdci, což je dohnalo k tomu, že se rozhodly žít bez mužů. Každé ženě je věnováno několik kapitol, kde se čtenář dozvídá důvody, které je vedly k jejich životnímu rozhodnutí, což byl sice hezký nápad, ale kniha je poměrně útlá a tak ta práce s postavami je jen povrchová, což je opravdu velká škoda.
Dům žen bez mužů je určen především ženám i když nejde o žádný hloupoučký román, přesto to na můj vkus nemělo hloubku.
Autorka píše zajímavě, styl psaní je nevšední a poměrně rychle se dokážete začíst, ale přesto nejsem nadšená. Přišlo mi to patetické a rozhodně to nemůžu řadit mezi to nejlepší co jsem letos četla. Nejde sice o žádné zklamání, ale ani nic převratného...