Duna
Frank Herbert
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/445401/bmid_duna-pkG-445401.jpeg
4
3670
3670
Příběh Duny se odehrává v daleké budoucnosti v mezihvězdném impériu, kterému vládne padišáh imperátor Shaddam IV. z rodu Corrino, jemuž jsou podřízené všechny velkorody. Mladý Paul Atreides – dědic a následovník rodu Atreidů – odlétá se svým otcem vévodou Letem a matkou Jessikou na Arrakis, pouštní planetu, jež je jediným zdrojem výjimečného koření, nejdůležitější a nejcennější látky ve vesmíru s podivuhodnými vlastnostmi. Rod Atreidů má planetu spravovat poté, co ji opustili jejich odvěcí nepřátelé, Harkonnenové. A v tu chvíli se rozbíhá mnohovrstvá interakce složitého světa politiky, náboženství, ekologie, technologie a lidských emocí, to vše ve snaze ovládnout Arrakis, protože ten, kdo ovládá Arrakis, ovládá i koření...... celý text
Přidat komentář
Rovnou jsem si mohl odškrtnout ze čtenářské výzvy knihu z prostředí, ve kterém bych se nechtěl ocitnout. Žánru sci-fi se většinou vyhýbám. Tohle ale utíkalo rychle jako voda, rozhodně ne jako voda z filtršatů.:)
Taky to nebyla žádná oddechovka, opravdu jsem nečekal tolik nových pojmů a myšlenek.
Základní rysy a prostředí příběhu jsem znal již z hraní počítačových her Duna 1, Duna 2 a z Lynchova filmu a byl jsem proto velmi potěšen, že mi kniha i tak dala mnohé. Propracovaný "vesmír" a filozofii (hezky popsaný v dodatcích), rafinovanou politiku a zejména detaily v každém slově věty.
Četl jsem se zaujetím na dovolené ve Španělsku, kde mi místní vyschlá krajina bojující o vodu atmosféru Arrakis jen umocňovala.
Líbily se mi úvodníky každé kapitoly, které zajímavě doplňovaly a rozšiřovaly příběh. Připadne mi, že Erikson se jimi/formou při psaní Malazu, inspiroval.
Jsem rád, že jsem si konečně doplnil jedno ze stěžejních děl sci-fi.
Dílo mi bylo doporučeno asi dvěma čtenářskými přáteli, přečetl jsem a moc se líbilo. Stejně, jak u ostatních dílů, dobře se mi četlo v zimních měsících, kde mě sucho a teplo Duny pomyslně prohřívalo…:-)
Legendární dílo Franka Herberta je opravdu famózní počin. Vypravíme se na pouštní planetu Arrakis, neboli Dunu. Kniha nás seznámí s fungováním světa, s různými frakcemi. Samozřejmě postupně vypraví příběh, který se točí kolem Paula, syna vévody Leta, který měl dostat Arrakis pod své vedení.
Věci samozřejmě nejdou jak by si člověk přál. Tak se Paul setkává s domorodci této planety, fremeny. Zjistíme také jak drahocenná je zde voda. Obyvatelé používají speciální filtršaty, aby neztratili ani kapku své tělesné vlhkosti.
A hlavně se dozvíme proč je planeta Arrakis tak důležitá. Jedná se o jediné místo, kde se dá těžit speciální koření melanž, které prodlužuje život a dává i další schopnosti.
A také samozřejmě o červech!!
Knihu určitě doporučuji i když musím říct není to klasické sci-fi, je to takový mix s fantasy by se dalo říct.
Hodnotím 90%
Proslulý sci-fi román tě zavede do budoucnosti na Dunu (Arrakis) pouštní planetu s nehostinnými podmínkami.
Moc tady nenarazíš na vodu, ale zato jako jediná je nalezištěm koření, což je více než zlato.
Už na začátku zjistíš, že hlavní postava a středobod všeho je Paul - syn vévody Leta a čarodějky z Bene Gesseritu.
Právě vévodovi je svěřena správa nad planetou Arrakis.
A tady to všechno začíná.
Od první stránky víš, že Pul je předurčen k velkým věcem, že je vyvolený a nic se mu nemůže stát. Ale tato jistota ničemu neubírá na napínavosti. Té je tu požehnaně. Zvraty doslova čekají téměř na každé straně. Ale upřímně, byl to teda těžký rozjezd.
Pan Herbert stvořil neuvěřitelně komplexní a propracovaný vesmír a jenom vysvětlovaní všech pojmů by zabralo min. pět stran A4.
Je tu spousta ras, jmen, rodů a všude přítomných intrik, musíš být neustále ve střehu čí slovní souboj sleduješ a co se ukrývá mezi řádky.
Ale láska se nakonec dostavila. Pojmy se zaryjou pod kůži a činy postav začínají dávat smysl.
Chápu, proč někteří uctívají tuto knihu pro její eko\mystično přesah. Mých pět hvězd je ale hlavně za celý přerod chlapce v legendu, jež on sám ví, že se jí má stát.
Ta předurčenost, obsažena na každé straně, v každém jeho kroku, ta tíha osudu národa a vesmíru na jeho bedrech - no nádhera.
Mínusy ale mám - někdy byly dialogy moc krkolomné a když už jsem je rozluštila moc to na mě hýřilo mystičnem a ezoteričnem.
Nicméně výsledný efekt je pozitivní.
Vysoce hodnocená Duna. Výborné scifi. Fakt? Ne.
Nemůžu souhlasit. S Dunou jsem se nesešel. Čekal jsem něco jiného. Přestože to určité prvky scifi má (děj v budoucnosti, cizí planety atd.), přijde mi to spíš jako psychologický román odehrávající se na cizí planetě, než scifi. Předlouhé popisování detailních myšlenek postav a vysvětlování jejich niterných pocitů. Neustálé vypisování, jak která postava přemýšlí, co dělat chce, nebo by měla, nad čím uvažuje. Věčně se řeší vztahy mezi postavami. Zdlouhavě kdo s kým, kdo kdy proti komu, kdo je jaký. Samotného děje, akce, je poskrovnu.
Základní téma Duny je dobré, použitý jazyk vcelku čtivý, ale děj neakční. Na jedné straně cestování mezi planetami, bojující stroje jakési „toptéry,“ na druhé straně používají meče a otrávené šipky. Tyto technické nelogičnosti bych snad i přešel. Ale jako scifi je to nezáživné, pomalé, vlekoucí se. Děj má spád jako lavina medu.
Pro dobré scifi nepotřebuju střelbu a mraky robotů s tykadly. Například v knize Setkání s Rámou taky nejsou a přitom je to scifi excelentní. Duna mi ale do tohoto žánru nezapadá. Knížka je to určitě dobrá, psycho skvělý. Ale jako scifi? Je mi líto.
Do dnešního dne mohu říci, že jsem znal Dunu pouze z filmového zpracování (od Davida Lynche - zkrátka the best!). Jsem rád, že jsem se ke knize (tedy knihám - vezmu tuto ságu pěkně v jednom tahu) konečně dostal a byla to jízda na plné sci-fi obrátky a samou nedočkavostí načínám Spasitele Duny.
--- Bůh stvořil Arrakis, aby vychovával věrné ---
Uffff, tak kde začít. Tak asi nejdříve omluvou. Omluvou za to, že jsem se Duně vyhýbal nějakých 20let a neustále ji odsouval s tím, že staré sci-fi je překonané. Bože, jak já jsem se mýlil. Myslím si, že jsem přečetl už dost knih a popravdě jsem se v poslední době dostal do stádia, kdy jsem knihy četl po 10 stránkách, protože jsem vše již znal a nic mě nepřekvapilo...
Ono ani tady se nedá říct, že se jedná o převratný příběh s kulervoucími zvraty. Jedná se de facto o klasickou "vývojovku" prostého chlapce v hrdinu. Ale ten styl psaní, ty jemné nuance, ten propracovaný svět tomu prostě dává korunu.
Takže po dlouhé době jsem knihu zhltnul a místo abych si večer pustil seriál, jsem se těšil na čtení. Díky p.Herberte za opětovné nalezení tohoto pocitu!
Takže samozřejmě dávám plný počet hvězd a doporučuji!
P.S.: Samozřejmě jsem věděl, o co v knize jde, protože na svém prvním pc 286 jsem pařil strategii DUNA II a dodnes si pamatuji, že jsem musel smazat kus Windows3.11, aby se mi tam hra na 8 disketách vešla! LEGENDA! :D
Skvělá kniha, lepší než jsem očekával. Velmi dobře se čte, a v příběhu se stále něco děje(až na pár fremenských částí). Celkově se mě líbil svět zobrazený v Duně, všechny ty politické vztahy a intriky. Závěr mi přišel trochu uspěchaný.
Tak tomuhle říkám sci-fi. Přečteno po shlédnutí traileru na nový film a konečně rozumím tomu hype kolem. Islámský stát a vlastnictví ropy dostává nový rozměr.
Jak se tak dívám na obálky všech dalších vydání, ta první mi vyhovuje pořád nejvíc. Když Duna vyšla, hned jsem jí měla a po řadu let ji používala jako základní text pro tvorbu své vnitřní imaginární krajiny. Teď jsem si ji pořídila jako audioknihu a nechala si celý ten dlouhý příběh číst někým jiným. Císaři se v mém starém vydání říkalo Imperátor, což znělo velkolepěji. Některé z postav mi po třiceti letech sedly méně než kdysi a nevídáno, najednou jsem měla i jisté pochopení pro barona a na celý příběh nahlížela jako na boj o strategickou surovinu. Tehdy mi přišlo, že je to o lásce..No, nebylo mi ještě dvacet, to je všechno tak nějak o lásce...
K Duně jsem se tak nějak oklikou po mnoha a mnoha letech vrátil v souvislosti s novým připravovaným celovečerním snímkem. Po traileru mi vyvstaly vzpomínky z dětství na seriál a ještě starší film, proto jsem si řekl, že bych si mohl knižní předlohu přečíst. První díl této ságy je doslova epický. Herbert skvěle zkombinoval naší pozemskou filozofii a náboženství, které obohatil o své prvky a zasadil do vzdálené budoucnosti. Není to tradiční akční sci-fi, ale rozsáhlý svět, který člověka nutí přemýšlet. Těším se na další díly.
Fenomén Duny mi zatím unikal. Asi mě nelákali píseční červi :)
Ani jedna z postav mi k srdci nepřirostla, zdlouhavý popis logických úvah jednotlivých postav je trochu na škodu plynulosti děje, ale jinak kniha za mě dostála svému renomé a byla jsem spokojená, takže pokračování si určitě přečtu.
Duna mi byla doporučena, i tady na DK má výborná hodnocení, zkoušela jsem ji několikrát - ale prostě to nejde. Proč si neumíme představit budoucnost jinak, než jako dobyvačnou válku stále dokonalejšími a dokonalejšími zbraněmi? Budoucnost jako feudální, patriarchální společnost a vojenská diktatura. Ani jedna zajimavá ženská postava. Proč?
Musím říct, že že začátku jsem byla nadšená. Potom se začaly objevovat pasáže, které mě místy nudily. Moc pletichaření. Nejhorší pro mě byl ten syndrom vyvoleného, který se objevil od druhé části knihy. Někdy jsem to ani nevnímala, ale v některých situacích jsem celkem rostla. Každopádně když se ohlédnu, jak je staré původní vydání, tak bravo. Ale v dnešní rozmazlené době už je to možná málo...
U této knihy jsem měla dlouho resty, chtěla jsem si ji přečíst, ale moc se mi do toho nechtělo. Na takový typ literatury já musím mít dost času a náladu. Nakonec se mi to podařilo během několika dní v nemocnici, což bylo štěstí, protože jinak bych ji asi soustředěně nedočetla. Příběh je určitě velmi propracovaný a oplývá neotřelými nápady a obrovskou fantazií, ze začátku se v tom ale neznalý člověk poněkud ztrácí a některé problémy pro mě nebyly vyřešeny ani v průběhu celého prvního dílu. Možná v těch dalších? Nevím. Některé linky děje mi přišly nedotažené a jaksi neukončené. Hlavní příběh Paula a jeho rodiny byl ze začátku zajímavý, ale po pár stech stranách už byl tak překombinovaný, že pro mě bylo moc těžké, brát jeho poselství vážně. Ekologická stránka včetně písečných červů a života pouštních obyvatel Arrakisu byla výborně vymyšlená, tu nemůžu neobdivovat. Linka s Harkonneny byla vtipná a četla se mi nejlépe... Ale celé dohromady to bylo dost náročné a dočíst to už pro mě znamenalo spíš práci než zábavu. Ocenění si kniha ale určitě zaslouží.
Duna je knížka, jenž jsem si s velkou chutí opětovně přečetla po více než třiceti letech. Je až neskutečné, jak se tehdejší fantazie pomalu ale jistě stává naší současností.
Duna vás pohltí, pomalu, velmi pomalu, ale na konci zjistíte, že chcete číst dál.
Moc jsem se těšil, ale nakonec mě to bohužel příliš neoslovilo. Základ je celkem zajímavý, první třetina navnadila, ale jakmile Paul prozře a stane se jakýmsi superhrdinou, který vidí do budoucnosti a sebe sama, kde může ovládat každou buňku v těle, ztratilo to pro mě na zajímavosti a uvěřitelnosti. Místo sci-fi je to pak jakési fantasy. Třeba taková Nadace pro mě měla mnohem větší hloubku. Další díly neplánuji, ale chápu že pro ostatní to může být to pravé.
Autorovy další knížky
| 1988 |  Duna |
| 1993 |  Spasitel Duny |
| 2007 | Děti Duny |
| 2001 | Božský imperátor Duny |
| 1999 | Kapitula: Duna |
Duna. To je dílo, které v rámci sci-fi žánru znamená velký milník. A není náhodou, že se jedná o dílo zásadní. Mé první setkání s tímto univerzem proběhlo dokonce už v mládí, když jsem docházel na první stupeň základní školy. Vzhledem k "pařanskému" období se samozřejmě jednalo o druhý stejnojmenný díl, který má pro herní svět také zásadní místo. Být ověnčen titulem jako první realtimeová strategie je role vskutku významná. Ale teď už k samotné knize. Duna v první řadě není jednoduché čtení na odreagování v této uspěchané době. Je opravdu spletitá, plná myšlenek, nemalou paletou různých postav a dějových linií, které tvoří ucelenou skládačku. Ze svého úhlu perspektivy jsem nebyl pokaždé v obraze, protože se nejedná o román, který poberete a plně vstřebáte na první dobrou. Kupodivu to ale vůbec nevadí a čtivosti ani za mák neubírá. Myslím, že si každý vyfiltruje, co je potřeba a v ději se bude, při pozorném čtení, dobře orientovat. Což je rozhodně plus. Nicméně Frank Herbert v Duně znamenitě vykreslil atmosféru písečné planety Arrakis (to jest Duny), která je zdrojem oné nejcennější látky ve vesmíru. Ta látka má název "melanž" a jedná se o speciální koření, jež prodlužuje život a poskytuje uživateli mimořádné psychické schopnosti. Je smyslem a základním kamenem všeho, co se v Duně děje. Příběh je plný intrik, zvratů a napětí, což z knihy činí jedinečné dílo. Svojí rozsáhlostí si doslova říká o opakované přečtení, protože opravdu není možné pochytit vše, jak jsem zmínil výše. I tak jsem byl na konci ohromen a jsem zvědav, kam se děj bude ubírat dále!