Kapitula: Duna přehled
Frank Herbert
Šestý díl je barvitým obrazem konfliktu dvou řádů na ústřední planetě Bene Gesseritu Kapitule s bohatým dějem a hlubokým filozofickým podtextem. V konečném střetu mezi řády přichází Matka představená Sesterstva o svou fyzickou existenci a novou vůdkyní sjednoceného společenství se stává její bývalá zajatkyně Murbella. Část Sesterstva však prchá, rozhodnuta začít nový život.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1999 , BaronetOriginální název:
Chapterhouse: Dune, 1985
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Kapitula: Duna. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (23)
(SPOILER)
(6.5/10) "Shodují se slova s činy? To je tvé měřítko spolehlivosti. Nikdy nesmí zůstat u slov."
"Postav se strachu čelem, jinak se ti vyšplhá po zádech."
No konečně. Kniha celkem netradičně navazuje na předchozí, ale opět se mi četla hůře. Konec mi na závěr přišel až trochu nijaký, což bude dost možná i tím, že autor měl v plánu ještě pokračování, které už nestihl. Bohužel moje motivace do čtení v druhé polovině série (snad krom pátého dílu) byla ta, abych to už měl za sebou a moje pořád relativně vysoké hodnocení vychází z toho, že tam bývají zajímavé myšlenky. Ale i tak, ač to nerad přiznávám, jsou pro mě pokračování Duny tak trochu zklamáním, protože jsem přecejen čekal něco trochu jiného. Zatímco původní Duna byla ještě celkem klasický příběh okořeněný filozofií a měl kouzlo objevování kultury Fremenů, později se to zvrhlo především ve směsici deprese a podivností a velké skoky mezi jednotlivými událostmi tomu také nepřidaly. Možná by se mi více líbilo, kdyby pokračování navázaly přímo na původní Dunu a popisovaly průběh džihádu, pocity Paula a Chani, Irulán mi také připadala trestuhodně nevyužitá... zkrátka jsem byl vždycky vhozen do nějakého děje s velkým odstupem od posledních událostí a měl problém se na to nějak pořádně "napojit" a k tomu možná nejsem takový filozof, jak jsem si myslel, protože mám dojem, že mi asi hlavní myšlenka někam unikla. Doteď nevím, co si vlastně přesně představit pod tou "Zlatou stezkou" a nechápu, jak je možné, že při tolika postavách, co mají schopnosti vidět budoucnost vždycky vše dopadne tak tragicky (Paul, Alia, Leto II...). Zkrátka z toho mám takový pocit marnosti a zmaru. I proto se asi bude zdát divné, že stále přemýšlím, zda nezkusit alespoň dva další díly v sérii a je to právě kvůli tomu, že jsou od syna, na kterého zarytí Herbertovci nadávají, takže si říkám, že by se mi možná mohly i docela líbit. Jsem sice rád, že jsem tuhle sérii přečetl, protože to byla trochu výzva, ale tento styl pro mě úplně není a chápu i ty, co to vzdali, protože se jedná opravdu o netypickou tvorbu a ten, kdo hledá hlavně sci-fi, by asi možná měl hledat jinde. A já si za odměnu, že jsem se tím prokousal, teď složím tu ornitoptéru z Lega...
Mám dočteno. Odpusťte, tentokrát začnu velice obšírně. Mám rád seriál Twin Peaks od Davida Lynche. Vždy označuji ten seriál za velice lyrický, neboť spousta z něj nelze chápat logikou, lze jej vnímat pocity. Co z toho cítíme, co nám to chtěl pocity sdělit. Pochopitelně je to jen tak napůl, protože seriál má i normální části, kdy lze klasicky vnímat pochopitelný děj. Proč Twin Peaks? Protože právě David Lynche natočil kdysi dávno nepopulární film Duna. David Lynche je obecně vzato podivín, jehož filmy jsou… divné. Duna nevyjímaje. Nicméně Lynche a Duna se k sobě hodí, promiňte mi to přirovnání, jako moucha k hovnu. Prostě hovno mouchu přitahuje.
Duna není lehká četba, ale měl jsem pocit, že díl od dílu kolísá “normálno s “podivnem které je nutné vnímat za hranicí logiky. Ptát se, jak “ta slova na vás působí. A smířit se s mnohým nevysvětlitelným. Například v tomto posledním dílu to nenormálno už opravdu narostlo, přesto mě kniha bavila číst. Nevím co ta poslední dvoustrana znamenala. Nevadí. Nicméně nejlepší díl toto nebyl.
Jdu do posledních dvou dílů, a pak si na 100% dám od Duny dlouhou pauzu, i kdyby se mi díly od syna líbily. Ale popravdě se na ně těším, protože věřím, že se stanou “normální, pochopitelný pouhým čtením, ale vystaveny na dobrých nápadech otce.
Související novinky (3)
Beren a Lúthien, Láska z jiného života a další knižní novinky (47. týden)
19.11.2023
Hlubina, Dotek temnoty a další knižní novinky (45. týden)
05.11.2023
Knižní novinky do konce roku
11.12.2022
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Kapitula: Duna v seznamech
v Právě čtených | 9x |
v Přečtených | 488x |
ve Čtenářské výzvě | 10x |
v Doporučených | 23x |
v Knihotéce | 313x |
v Chystám se číst | 186x |
v Chci si koupit | 100x |
v dalších seznamech | 1x |
Štítky knihy
Autorovy další knížky
1988 | Duna |
1993 | Spasitel Duny |
2007 | Děti Duny |
2001 | Božský imperátor Duny |
1999 | Kapitula: Duna |
Po prečítaní tohto dielu nastal veľký WTF moment. Ani nie kvôli koncu, ten som už len nasilu dobojovala s tým, že mi je úplne jedno ako táto kniha a vlastne už aj celá séria dopadne.
Tak veľmi to Herbert pochoval.
Prvé tri diely boli super a potom to príjemné ezoterično prekladané akciou a zaujímavými postavami a dejovými zvratmi nahradili žvásty v ďalších dieloch.
Akože dôležité dejové zvraty sa preskakovali a autor mi predklad len rozsiahle (rozumej nudné) dialógy postáv, kde nie každý povedal to, čo si myslel, dookola sa tam budoval viacvrstvový dialóg či čo a absolútne to neposúvalo dej dopredu.
A nakoniec keď sa dej posunul, tak z ničoho nič a ja som nechápala, či mi niečo ušlo alebo čo sa to deje?!
Už keď to tak bolo od tretieho alebo asi štvrtého dielu, tak som sa na to vykašľala a pochopila, že Herbertov svet nemá logiku, on sa len deje a je jedno čo sa dovtedy budovalo.
Som rada, že to pre mňa týmto dielom skončilo a nejdem už pokračovať ďalej.
Nechávam priestor tým, ktorý toto dielo dokážu náležite oceniť.
Ja musím uznať, že to vôbec nie je moja šálka kávy a fantasy (pre mňa stále fantasy a nie sci-fi) nechávam istý čas teraz na pokoji.