Kacíři Duny
Frank Herbert
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/2970/bmid_kaciri-duny-qhm-2970.jpg
4
371
371
Pátý díl slavné ságy o písečné planetě líčí boj o planetu Arrakis, o zázračné koření a především o moc nad celou známou částí vesmíru nabývá na síle. Kromě Atreidů a Harkonnenů je jednou z hlavních figur ve hře "ghola" Duncan Idaho.
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2002 , BaronetOriginální název:
Heretics of Dune, 1984
více info...
Přidat komentář
Neveril som, že by benegesseritské Sesterstvo mohlo byť dôstojným hrdinom ďalšej časti Duny a voilà, pán Herbert dosiahol nemožné!
Z nových postáv vyčnievajú najmä ďalšia inkarnácia Duncana Idaha (ktorá bola sympatická už v predchádzajúcom diele, no tento je ešte o kusisko lepší), Odradová a samozrejme bašár Teg.
Záver ma šokoval a domnelý doslov by bohato stačil na ukončenie série, avšak, pre naše šťastie tomu tak nebolo.
Pokračovanie je to síce o niečo slabšie, no bezpochyby si plný počet zaslúži a už teraz sa teším na plnú nálož Ctených matre v Kapitule!
Pomalší rozjazd, ale potom to už naberalo grády. Veľmi sa mi páčil bašár Teg, škoda, že mu na konci nebolo venované viac miesta.
Jak to tak u této série bývá, napínavého děje se příliš nedočkáme. V průběhu knihy se seznamujeme s myšlením, až filosofií postav. Proto je tato kniha víceméně klidnou, perfektní četbou po návratu ze školy nebo práce.
Vzhledem k tomu, že se v tomto díle setkáváme s několikátou generací rodu Atreidů, musel jsem občas vyhledávat zmíněné postavy na internetu.
U série Duna poutavost příběhu neupadá ani v pátém díle.
Jsem toho názoru, že tato série je míňěna pro knižní "gurmány," jelikož děj i autorův rozvážný a neakční styl psaní určitě není pro každého čtenáře.
Tohle bylo ale otravně napsaný. Neduhy předchozího dílu se jen rosroztly, původní opojné kombinace akce, intrik, okologie a náboženství ubylo na minimum. Kouzla původní trilogie to nedosahuje ani náhodou. Vrší se pseudofilozofie s nekonečnými vnitřními dialogy postav o ničem. Sexuální linka je směšná. Jsem fakt zklamaný. Imperátor mě ještě držel trošku v nadšení, ale tohle už ne. Gholovský koncept nevede nikam... A celý to působí jako jenom obšírný úvod k další knize. Tohle se mi u Duny stalo taky poprvé. Ze příběh v té knize neobstojí sám o sobě. Nicméné poslední díl ještě z pera původního autora dám.
(SPOILER)
(8/10) "Zákon se vždycky staví na stranu toho, kdo má větší donucovací moc. Morálka a právní jemnosti s tím mají jen málo společného. Skutečná otázka zní: Kdo má pádnější pěst?"
Ač delší než předchozí díl, tohle se mi četlo mnohem lépe. Mělo to spád, bylo to i poměrně napínavé, umím si podle toho představit i filmové zpracování a konečně jsem měl dojem, že mě to zase trochu více chytlo. I když zničení Arrakis (ehm, tedy Rakis) zamrzí, zvlášť, když si člověk vzpomene na tu snahu Fremenů o přeměnu planety (i když zelená Duna v minulém díle působila až nepatřičně) a nyní je se vším šmitec. Ovšem Duncana se evidentně nezbavíme už asi nikdy :D Takže vzhůru na závěrečný díl...
Nemohu si pomoci, tenhle díl mě dostal. Byl promyšlený, byť jsem si chvíli říkal opak. Chtělo by ho přečíst ještě jednou. Celou Dunu možná. Á…. ale nejprve 6. díl.
Při rozsahu 500+ stránek se toho vlastně tolik nestane, ale čte se to výrazně lépe než Božský imperátor. Je to zase něco trochu jiného, nové postavy jsou fajn a do celkového koloritu to zapadá.
Introvertnost Božského imperátora se přeměnila v klokotavý děj, ale bohužel vsákla mnohem víc herbertovského nešvaru - množství introspekce a dialogů, které nijak nikam nic neposouvají. Je to škoda, protože je to jeden z pouhých dvou problémů celé knihy.
Naopak, nové postavy jsou napsány skvěle a fungují zcela precizně, až bych pomalu řekl, že v minulosti se to snad v žádném díle série takto nedařilo. Největší kus si urval bezpochyby Teg, no kdybych měl naopak jmenovat prozměnu poslabší kus, tak Sheeana - její postava se nezdařila, možná nastoupila příliš brzy a očekávání byla velká. Její hloubka je ovšem celou knihu falešná.
Definitivně v poloze ´nevím´ je pak standardně Duncan, tady mi přijde všeobecně, že celý narativ s gholy se autorovi vymknul z ruky už dávno, ale nějak se rozhodl ho prostě živit i nadále.
No a druhá majoritní výtka - popis rozhodujících událostí se bohužel příliš odehrává mezi kapitolami. Tenhle koncept se prostě v závěru vymkl z kontroly. Má to 500 stran a opravdu světo-tvorné události se v podstatě vmáčknou na stránku.
Tak jako tak, Kacíři jsou za mě stále super pokračování, stále je to epické dílo.
Pátý díl Duny byl asi mírně příjemné překvapení. Po Božském imperátorovi, který neměl prakticky žádný děj a spoléhal na koncepty a filozofii, Kacíři opět sinusoidu obrátí k akčnější záležitosti. V kacířích se opět přesouváme do vzdálené budoucnosti, což znamená nové obsazení, ale také podivně statické lidstvo.
V první řadě kladně hodnotím nové postavy, které se objeví hned na začátku knihy. Lucillová i Odradová byly fajn, ale tuhle knihu pro mě vyhrál Teg. Ačkoli byl ve finále trochu prostřelený a ze sci-fi se posunul někam k fantasy, je to jednoznačně postava, která v paměti vydrží. Naopak Duncan, ač modifikovaný, je postava, která se opravdu zajídá. Ctěné matre jsou důstojnými antagonistkami a Bene Tleilax ucházející neznámou. Oceňuji i velmi přesvědčivě napsané dialogy a samozřejmě písečné červy.
Výhrady mám hlavně k první polovině knihy, která byla velmi pomalá a místy nezáživná. Tady se autorovi nepovedlo moc dobře pracovat s tempem příběhu. Poslední čtvrtina naopak byla přesycena "příslibem akce". Opravdu to mělo spád, ale kdykoliv se mělo stát něco zásadního, dělo se to mimo scénu. Protagonisté mezi kapitolami cestovali, nebo se mimo záběry odehrávaly bitvy. To mi připadalo jako strašná škoda a občas jsem měl pocit, jako kdybych nějakou kapitolu přeskočil.
Kacíře řadím v sérii zatím k těm lepším a hodnocení je za mě 3.5 zaokrouhleno nahoru. Celkově mě kniha bavila, ale potenciál byl daleko větší. Zejména v poslední třetině knihy. Jsem zvědavý, jestli další díl potvrdí, že série je z mého pohledu přesně jako na houpačce. Liché díly se mi líbily daleko více, než sudé.
Přestože mám téma Duny velmi rád, jazyk autora, vykreslení intrik, monologů a dialogů, navození atmosféry a umění zvratu, při čtení tohoto dílu jsem si vzpomněl na Pána prstenů. Konkrétně na větu od Bilba Bagginse, která zněla zhruba takhle: „ jako kousek másla namazaný na příliš velký krajíc chleba.“ A bohužel jsem se tohoto pocitu během čtení celé knihy nemohl zbavit. Přestože jsem se k ní rád vracel a pokračoval v četbě.
Děj knihy je posunut o mnoho a mnoho let dál, po příběhu Božského imperátora Duny (který mě naopak velmi zaujal, viz komentář) a čtenář se s „původním“ připomene občasným krátkým ohlédnutím, co však už dávno odvály písky času (Duny). Na druhou stranu se zde setkáte s někým, koho z předchozích knih dobře znáte
Škoda, že dívce z pouště nebylo věnováno více času. Stránky, které jí byly v knize věnovány, její roli dostatečně nerozvinuly. Podobně bylo rozehráto více příběhový linek, kdy tempo bylo pozvolné, výpravné a ke konci nějakým způsobem rychle ukončené. Až jsem měl pocit, jakoby si autor uvědomil, že už má pět set stran popsaných a zbývá mu několik listů, do kterých musí závěr rozepsané knihy vtěsnat
(SPOILER)
Musím říct, že Kacíři mi sedli lépe, než Božský imperátor. Co mi úplně neštymuje, jsou ty hrátky se "sexuální energií" a "sexuálním vtisknutím", to je takové... Zvláštní . Myslím, že by to tam vůbec nemuselo být.
Ale jinak jeden z nejpovedenějších dílů původní série. Akce i filozofie tak nějak vyrovnaně, fajn se to čte.
Český Atreides hodnotí Dunu: Když jsem po více než deseti letech začal znovu číst Dunu, u valné většiny knih jsem si byl schopen vybavit nějaké zapamatovatelné scény nebo postavy. Kacíři nemají ani jednu a při opětovném čtení jsem si říkal, že se nemůžu divit, že si nevybavuji zhola nic. Od konce minulé knihy uplynulo dalších 1500 let, na scéně se objevuje opět Duncanův ghola... ze kterého chtějí zase znova udělat hřebce na množení. Do popředí jinak přichází Sesterstvo a Bene Tleilax, ale ať už se v knize dělo pomalu cokoliv, mne to nijak nezajímalo. Několik prvních kapitol bylo fajn, ale pak mi přišlo, že nastal šílený sešup.
Umím si představit tento díl zfilmovaný, jistě by se pod schopným režisérem povedl. Akce opravdu dost, záběry by byly jedna báseň. Docela čtivé a svižné, přesto knihu Božský imperátor Duny hodnotím daleko výše. Vzhůru do Kapituly.
Na patnáct set let vzdálený příběh.
Božský imperátor je stále přítomen.I když spíše spirituálně a nikdy vlastně ani nevymizel.
A jak se příběh vzdaluje od Leta,tak se i vzdaluju jako čtenář.
Samozřejmě je to stále v podstatě Duna-Dunovatá.Intrikářství politikaření frakce a geniálně ukecané pasáže.
Bene gesserit rozvíjí rozvíjené.Duncan Idaho stále mlád a svěží.
Světlá a temná místa se přelívají,podobně jako písek na Rakis tvoří nové duny.
Přecházím.Válím se.Hledám.
Kde jsi ? Červe.
Přesýpají se.Líně se vlečou.Snažím se udržet pozornost.
Lepší písky a i ty méně zajímavé,jen by tu nemuselo být tolik pusto.
Spousty nápadů,jen to tolik člověka nezavalí sprchou čtení bez přestávek.
Kacířsky to tentokrát nevyšlo úplně na více mihotavých hvězd.
Šestkou a tedy dalším pokračováním,nechám se tedy pohltit snad více.
To se daří celému univerzu vícemémě skvěle-imperátorsky :)
První polovina měla jako obvykle pomalejší rozjezd, který je ovšem naprosto pochopitelný, když člověk vezme v potaz, že s každým dílem dostáváme trochu jiný svět. Vše se mění v důsledku běhu času, protože v Kacířích se opět posouváme o mnoho let dopředu. Mimo to, je to opět geniálně promyšlené a posledních pár stran jsem úplně hltala. Jsem zvědavá na Kapitulu a doufám, že dostaneme trochu uspokojivější konec.
Hořkosladký návrat k Duně
Nerad to říkám, ale za mě má tento díl Duny spoustu hluchých míst a když už to vypadalo, že se to v cca půlce zlomí, tak ke konci se to zase otočilo k né moc záživnému čtení.
Bylo tu spoustu i pozitivních věcí, třeba další vývoj vesmíru Duny je zajímavý a pořád si myslím, že je to skvělé napsané a čtivé, ale největším kamenem úrazu za mě byly postavy, většina z nich neměla nijak zajímavou motivaci a proto tentokrát hodnotím jen průměrem
Hořkosladký návrat k Duně
Nerad to říkám, ale za mě má tento díl Duny spoustu hluchých míst a když už to vypadalo, že se to v cca půlce zlomí, tak ke konci se to zase otočilo k né moc záživnému čtení.
Bylo tu spoustu i pozitivních věcí, třeba další vývoj vesmíru Duny je zajímavý a pořád si myslím, že je to skvělé napsané a čtivé, ale největším kamenem úrazu za mě byly postavy, většina z nich neměla nijak zajímavou motivaci a proto tentokrát hodnotím jen průměrem
Přestože jsem si říkala u předchozího dílu, že se sérií končím, nakonec mi to nedalo. Po božském imperátorovi to bylo příjemná změna. Četla jsem s novým zaujetím a zájmem, kam se vše posune a vyvine.
Štítky knihy
space operaAutorovy další knížky
| 1988 |  Duna |
| 1993 |  Spasitel Duny |
| 2007 | Děti Duny |
| 2001 | Božský imperátor Duny |
| 1999 | Kapitula: Duna |
Bolest a utrpení, to je pro mě tahle série. Ona jako není úplně špatná, ale od 2. dílu by mě fakt stačilo udělal ze všech dílů jeden, tak o 250 stranách. Zbytek je pro mě totální balast u kterého sem se musel nutit do čtení a totálně mě ubíjel a vyčerpával. Nedělám si iluzi že poslední díl na tom bude jinak. No, nějak ho snad ještě přetrpím, ale k této sérii se už určitě nikdy nevrátím. A to že bych měl snad začít s Dunami od Briana určitě nepřipadá v úvahu. Každopádně klobouček před všema, co tyhle knihy milují a dokážou si z nich vzít to všechno, co já tam nenašel.