Děti Duny
Frank Herbert
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/211053/bmid_deti-duny-211053.jpg
4
778
778
Třetí díl ságy nás zavádí do doby, kdy Paul Atreides, spasitel Duny, mizí v poušti. Za sebou zanechává Arrakis tak, jak si ji představoval - i nepředstavoval. V bezútěšné poušti se objevuje stále víc zeleně - ale také kněžské byrokracie, která se ohání jeho jménem. Fremenský džihád se žene vesmírem jako krvavý požár. Paulova sestra Alia podléhá stále více zlým hlasům svého nitra, jeho matka Jessica se sice snaží svou dceru usměrnit, ale nakonec se musí uchýlit pod ochranu fremenů. Jedinou nadějí proti strašné budoucnosti, které se Paul pokusil zabránit svou obětí, jsou jeho děti, dvojčata Leto a Ghanima, děti nadané vizí a schopnostmi svého otce - a železnou vůlí. Protože vize si žádá ještě větší oběť - od jednoho z nich...... celý text
Přidat komentář
Série Duna je pro mě běh na dlouhou trať.
……………….
Malý ptáček tě z dálky volal k sobě,
zobáček do karmínu namáčel.
Zavolal jenom jednou v síči Tabr,
ty na Pohřební planinu jsi šel.
Tak snad to dám. :-)
Zaujímavé pokračovanie. Príbeh sa mi páčil. Je iný ako predchádzajúce časti, menej akčnejší ako Duna, ale zaujímavý. Žiadna postava nie je jednoznačne kladná alebo záporná, ale ich rozhodnutia ovplyvňujú ďalší život v celom vesmíre.
Finále, třetí pokračovaní jádra! ságy Duna je zase ještě jinčí, než její druhý díl.
Zde se ještě více a hlouběji, možná že čtenářsky bolestněji, ponoříte do detailů světa Duny.
Nebojte se toho ale ani za mák. Když celé čtivo necháte uležet, sem tam se k něčemu vrátíte, něco prodiskutujete s přáteli, byl by v tom všem čert, aby vas ve finale neosvitil duch svaty, duch pouste Duny.
Sice nedosahuje kvalit původní Duny, ale je podstatně lepší než Spasitel Duny. Příběh se odvíjí zejména kolem dvojčat Paula Atreida, které po něm zdědily schopnost nahlížet do budoucnosti. Rozhodnou se zajít dál než jejich otec, aby tak zachránili lidstvo. Na své cestě za tímto cílem však musí čelit mnoha nepřátelům, kdy některými z nich jsou i členové jejich rodiny.
Já mám děti božského Paula jednoduše ráda. Nevím, jestli jen proto, že mi sedí povahově, nebo proto, že ambivalentnost povah dává příběhu to správně husté napětí. Nemám moc ráda knihy (pokud to není opravdu silný příběh), v nichž jsou postavy jen černé/bílé, kopírák... klišé. Proto jsou pro mne Děti Duny civilnější - a bližší.
Mnoho linek nakousnuto a mnoho příběhového dořešeno, pár nesrovnalostí objeveno. Například perlička, jak Aliou cloumá Harkonnen - neměly být zděděné vzpomínky dané ženskou liníí?
Příběhově stále Herbert překvapuje. Líbil se mi motiv Duncanovy rozpolcenosti a jeho řešení - jen jsem si říkala asi o deset let později, že můj podvádějící přítel má smůlu, protože já nejsem Duncan :-D Druhá hlavní dějová linie kolem dětí Paula a jejich nutného dospívání mi zase ukazuje, že ne všechny volby v životě jsou jednoduché. Každá volba něco stojí a je vždy o zvážení toho, zda s tím umím nebo neumím žít. Takže já dospěla ke čtyřce.
Třetí díl ságy je o něco lepší než druhý díl ságy – to je pravda. Naneštěstí to neznamená, že je dobrý: co autor z původního osobitého světa a příběhu začal mršit v neslaném a nemastném druhém dílu, to ve třetím do určité míry dorazí. Postavy jsou ještě víc "bůh ví proč jinde a jinak", ještě víc myslí, aby nic nevymyslely, a dokonce je to snad poprvé, kdy shledávám lidské počítače mentaty a čarodějnice z Bene Gesseritu dosti tupými a nedovtipnými... No a závěr s de facto všemocnou entitou, která to celé vyřeší tak nějak "Deus ex", byl už jen definitivním potvrzením dojmu vznikajícího od druhého dílu ságy: konec, šlus, ende. Dál už Duny nečtu. Protože to nutně bude ještě horší. A stačí mrknout na komentáře u čtvrtého dílu...
Další díl této fenomenální série hodnotím jako velmi pozitivní. Rozjezd je sice trošku pomalejší, ale je to plně vynahrazeno vzápětí, kde se autor vrátil ke svému stylu psaní. Je tam dost nečekaných zvratů, spoustu akce a pasáží, kdy jsem si říkala "waaau". Vrátili se dokonce postavy, které Spasitelích Duny chyběli. Čtenář se také dovídá pravý důvod Muad'Dibova počínání a rozhodnutí, které učinil, a nahlíží do skrytých zákoutí myslí Předzrozených i Zvrácených. Rozhodně stojí za přečtení.
Třetí pokračování Duny není jednoduchá kniha. Zpočátku mě dokonce ani moc nebavila - děj neměl spád, jen samé intriky jednotlivých postav, různé dohady a úvahy nad životy, budoucností i minulostí. Postupně se to trochu rozjelo a druhá část knihy byla už téměř v duchu prvního dílu Duny.
Děti Paula Atreida, dvojčata Leto a Ghanima, prochází složitým vnitřním vývojem a hledají tu správnou cestu pro budoucí věky Impéria. Jejich babička Jessica se opět přiklonila k cílům Bene Gesseritu a snaží se o nápravu situace, která vznikla vládnutím její "zvrácené" dcery Alii. Potomek posledního corinského imperátora Farad´n rozehrává vlastní hru o ztracený imperiální trůn. Z pouště přichází tajemný Kazatel, o kterém se říká, že ja snad ztraceným svatým Muad´Dibem ...
Vše je namícháno do složité struktury a do poslední chvíle není jasné, zda rod Atreidů vyjde z těchto imperiálních bojů vítězně. Konec knihy pak překvapí svou hlubokou promyšleností budoucnosti lidského života ve vesmíru.
Kniha Děti Duny mě nezklamala, ale ani nijak neoslnila. Určitě ale patří k tomu lepšímu v literatuře science-fiction.
Na jedničku sice zdaleka nemá, ale po slabé dvojce, je víc než jen dobrá. Děj má vetší smysl, vracejí se silné hlavní postavy a závěr je také v pořádku. Škoda jen, že zde nebylo trochu víc akce, stačilo popsat pár střetů s rebely nebo Letovo tažení za znovuobnovení pouště.... Herbert je bohužel spíše filozof než dobrodruh.
Nebudu lhát. Na možná naivní, ale originální a zábavnou jedničku to nemá ani zdaleka, dvojka se u mě svezla na setrvačnosti od jedničky a trojka není špatná, ale postavy jsou nevyzpytatelné a chovají se nelogicky, aby mohl autor na dalších stranách jejich zvláštní chování horko těžko vpasovat mezi futra logičnosti. Závěrečné vyústění mě taky nějak neoslovilo.
Nevím, jestli sáhnu po čtyřce. Je tam sestupná tendence.
První díl byl v duchu dobrodružného sci-fi příběhu se silnými prvky politiky, náboženství a filosofie. Druhý díl byl jen o té politice, náboženství a filosofii. Třetí díl se vrací opět k solidnějšímu příběhu, nicméně i tak jej vnímám jako cosi mezi prvním a druhým dílem. Příběh už je o něčem trochu jiném, už to není o jedné postavě, ale vše je tak nějak globálnější, prostorově i časově. Leckteré pasáže a rozhovory člověk musí číst několikrát, aby je alespoň trochu pochopil. A přestože bych mohl Herbertovi vytknout ještě fakt, že i ta úplně nejhloupější postava vede stále až příliš inteligentní a hluboké monology/dialogy, což nepůsobí ani v rámci sci-fi příliš realisticky, i tento díl se mi četl výborně, možná dokonce ještě lépe než druhý. Pro člověka, který k Duně jen přičichl, tohle asi nebude to pravé čtení, ale pro fandu jde o nutnost a konečně ukončení hodně dějových linií (čímž neříkám, že celý příběh Duny nemohl být ukončený proslovem Jessicy k Chani o manželkách a konkubínách...).
Duna to sice není, ale i tak pět hvězdiček. Navíc jsem konečně nějakou postavu, která je mi sympatická a můžu jí mít ráda.
podrobný psychologický rozbor postav je tady dotažený k dokonalosti a přitom vůbec neobtěžuje - Frank Herbert zkrátka umí upoutat čtenáře i bez toho aby knihu nadupal akcí a válečnými scénami...
Tento diel by som zaradil skôr do žánru fantasy ako sci-fi. Pomerne dosť mystiky a fantastických prvkov, možno viac ako by bolo únosné. Pretvorenie Leta II. ma veľmi nepresvedčilo a pripomínalo mi to tak trochu rozprávku. Napriek tomu dielo si zachováva svoju pútavosť. Akcie je opäť pomenej, zato sa to tu doslova hemží fylozofickými úvahami a rozlúšťiť zmysel citátov v úvode kapitol dá pomerne zabrať. Žiadna postava v príbehu nie je vyslovene kladná ani záporná, toto sa mi u Herberta páči. Alie mi bolo v závere dokonca ľúto. Hodnotím ako nadpriemer ale uberám jednu hviezdičku za až veľmi veľké rozprávkové fantastično, ktoré posúva príbeh trochu do iného žánru.
Autorovy další knížky
| 1988 |  Duna |
| 1993 |  Spasitel Duny |
| 2007 | Děti Duny |
| 2001 | Božský imperátor Duny |
| 1999 | Kapitula: Duna |
Po dlouhé době dočteno a závěr věci je ... hned bych se vrhla na další díl, kdybych ho měla po ruce. Začátkem jsem se nemohla prokousat a závěr mě úplně strhl. Zjistit, co bude dál, je úkol číslo 1.