Děti Duny
Frank Herbert
https://www.databazeknih.cz/img/books/60_/60682/bmid_deti-duny-3ZF-60682.jpg
4
769
769
Třetí díl Děti Duny nás zavádí do doby, kdy Paul Atreides, spasitel Duny, mizí v poušti. Za sebou zanechává Arrakis tak, jak si ji představoval - i nepředstavoval. V bezútěšné poušti se objevuje stále víc zeleně - ale také kněžské byrokracie, která se ohání jeho jménem. Fremenský džihád se žene vesmírem jako krvavý požár. Paulova sestra Alia podléhá stále víc zlým hlasům svého nitra, jeho matka Jessica se sice snaží svou dceru usměrnit, ale nakonec se musí uchýlit pod ochranu fremenů. Jedinou nadějí proti strašné budoucnosti, které se Paul pokusil zabránit svou obětí, jsou jeho děti, dvojčata Leto a Ghanima, děti nadané vizí a schopnostmi svého otce - a železnou vůlí. Protože vize si žádá ještě větší oběť - od jednoho z nich...... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2001 , BaronetOriginální název:
Children of Dune, 1976
více info...
Přidat komentář
ANi jsem nepostřehla, kdy se překlopila dvojka do trojky, tak hodně na sebe oba díly navazují. U trojky se mi podařilo konečně i trochu začíst a užívala jsem si ji, pořád to není to okouzlení jako u jedničky, ale nevadí mi to. Hodně mě bavilo, jak se Leto chová, všechny ty odbočky, Ghola a další věci kolem směřování na Zlatou stezku. Tenhle díl byl zkrátka fajn.
Na to, jak jsem se ze začátku nudil a říkal si, co se to s Dunou sakra stalo, okolo půlky jsem se zakousnul a nemohl jsem se od Dětí Duny odtrhnout.
Paul je pryč, na scéně jsou jeho děti Leto a Ghanima, následovníci trůnu, vychovávání dle fremenských zvyků, v Arrakeenu se dějí zlé věci a do toho na scénu vrací Lady Jessica, rod Corrino a přichází záhadný Kazatel..
Kdo bude dalším Imperátorem? Čeká nás válka?
To se sice dozvíme, ale akce tu je poskrovnu. Jedná se opět o dalších filozofickou, politickou část vesmíru Franka Herberta, do kterého jsem se musel vrátit po filmové Duně od Denise Villeneuveho, která mě svým useknutým dějem tak trochu urazila. A tak jsem se vrátil k předloze, která sice nedosahuje kvalit původního příběhu, ale pořád je to velmi zajímavé a originální..
Závěr byl fantastický a časem budu určitě pokračovat ve čtení tohoto eposu:)
Celkom som sa tešil na návrat na Arakis. No moje zážitky počas čítania oscilovaly od 3 do 5 hviezd. Nakoniec som si uvedomil výnimočnosť a nadčasovosť Herbertovej "Dunystickej" prózy a priklonil sa k najlepšiemu hodnoteniu. Ono to je predsa len iné čítanie než bežný sci-fi mainstream. Napriek lingvistickým šermovačkám číši z každej strany osudovosť a epickosť a napriek skoro polstoročnému textu je nadčasovo aktuálny. Znova ma šokujú nové poznatky , ktoré sú v tomto svete samozrejme. Charaktery nových hrdinov sa krásne profilujú a napriek dejovým paralelám s prvou Dunou vyznievajú čerstvo a prekvapujúco. Dejové zvraty šokujú, ale v konečnom dôsledku sú logické - tak ako aj konanie hrdinov nových i starých.
Asi som sa stal závislým od melanže. Zatiaľ som nadopovaný a spokojný. Vyzerá to, ako by mi rozširovala obzory. Ešte mi ostalo pár dávok.
Třetí kniha série se mi četla lehce, děj odsýpal, měl jasně vyhraněný začátek i konec. Přestože se pravidelně ponořoval do psychedelicky-filozofického chaosu, dalo se v něm orientovat (třeba oproti dvojce, která je jeden velký melanžový trip) - možná i proto, že jsem už věděla, jaký styl psaní očekávat a dovedla se povznést nad skutečnost, že autor psal bez ohledu na čtenáře. Závěr mě překvapil a těším se, až rozečtu pokračování.
Strávit tuto filozoficky - politicko - psychadelickou baladu se pro mně ukázalo být mnohem těžší, než jsem očekával, a, upřímně, jakmile jsem na začátku kapitoly zahlédl jméno Leto, trochu jsem si povzdechl. Herbert se při psaní zřejmě skutečně bavil, což jde poznat dle barvitého a hravého jazyka, ale opět trochu opomenul zamíchat do stránek to, co dělalo původní Dunu tak stěžejním majstrštikem. Nevím, co to bylo, snad politikaření Harkonnenů, snad ten pozvolný start, díky kterému se čtenáři do knihy dokázali začíst a orientovat se. Děti Duny ani jedno nemají, zato však přinášejí skutečný hardcore duševní a psychologický zážitek, na jehož pozadí (ale bohužel skutečně pouze a jen pozadí) se rozehrává tragický příběh zevnitř rozvráceného trůnu rodu Atreidů.
Ale že jsem fanoušek a těším se na film, nenechám se odradit a jedu dál na Božského imperátora.
Jak mi druhý díl přišel prázdný a nudný, tohle mne bavilo, jsou tam nové neotřelé nápady a končíme s nadějí i skrytou hrozbou. Zas máme plány v plánech cizích plánů a úskoky v úskocích cizích úskoků. Nicméně první Dunu asi překoná jen málo co.
Tak bohužel - jak se zdá, série o Duně se mnou nadále není literárně kompatibilní. První kniha mne chytla a nepustila, zejména neotřelostí tamního fantasy/sci-fi světa a fascinujícího mixu planetární ekologie a politky. Druhá kniha byla hodně zvláštní, ale ještě pořád jsem jí mohl číst s radostí. Ovšem tento třetí díl už jsem dočetl snad jen silou vůle - míněno vůle zjistit, zda se objeví aspoň náznak něčeho, co by bylo možno považovat za děj. Je mi líto, ale tento literární smotek intrik, manipulací a surrealistické filozofie už pro mě neměl nejmenší zajímavost. Tak strašně jsem si přál, abych se dozvěděl něco víc o tom skvěle vymyšleném světě, o lodích Gildy, o politickém zřízení, o biologii Červů, a místo toho postavy jen vedly nekonečné dialogy o manipulacích, zradách nebo nesrozumitelných otázkách náboženství.
Do čtení jsem se musel nutit a neměl jsem z něj žádný požitek. Objevil jsem tu sice celou řadu zajímavých politických myšlenek (které jsem si dokonce vypsal!), ale už to pro mne bylo za hranicí beletrie, kterou čtu přece jenom spíše oddechově, pro zábavu. Nechám proto Leta II. Atreida v jeho oděvu z písečných pstruhů panovat galaxii a napřu svoji pozornost zase k jinému literárnímu světu.
P.S. Počet hvězdiček nevyjadřuje kvalitu dílu, ale míru mého čtenářského zážitku.
Třetí díl Duny je zase o něco jinačí než oba předchozí. Tentokrát Herbert přidal více děje, ovšem ne na úkor myšlenek o filozofii a náboženství, kterých je v této knize opět požehnaně. Po přečtení Dětí Duny už mohu naplno prohlásit, že jsem celé této sérii bezmezně propadl a už teď vím, že ji rozhodně nečtu naposledy.
Kniha na mňa nepôsobila takým kultovým dojmom ako pôvodná Duna a v prvej polovici toho celkovo neprinášala mnoho. Skôr mi pripadala ako také tápanie a pripravovanie sa na niečo. To niečo prišlo v druhej časti, a bola to veru paráda. Konečne mal príbeh zmysel, hry sa rozohrali naplno, Leto II úplne v mojich očiach zahviezdil a jednoducho to bola chuťovka, podobne ako prvý diel. Len škoda tej prvej polovice. Inak ma kniha nabudila na pokračovanie a určite stojí za prečítanie ak ste fanúšik série.
Pročetl jsem teď komentáře a i po těch cca 12-ti letech, co jsem knihu četl musím říci, že každý zde vypsaný názor má své místo… Na knihu se dá hledět skutečně od odpadu až k 5*. Za mě to ale bylo čtení příjemné a dá se říct, že mě pěkně „hřálo“ pěkně popsanou teplotou a suchem planety, když jsem knihu četl v zimních měsících…????
Dočtena třetí část. První dojem byl, že to není tak filozoficky komplikované jako předchozí díl, ale ta typická filozofie se stejně dostavila. Děj byl oproti druhému dílu zajímavější a "dunovější," ale kvalit prvního dílu to nedosahuje, což asi nevadí. Konec mě překvapil, i když z něj zároveň opět čišela ta zvláštní stísněnost ze Spasitele Duny. Je to opravdu hodně, hodně zvláštní příběh těžký na čtení:) Musím to trochu vstřebat, a pak se hned pustím do Božského Imperátora.
Dost sem se tohoto dílu bál po předchozím uletu. Ale nakonec jsem byl příjemně překvapen a konec mě dostal. Dávam 4 z 5 fremenu a přidávám celý sklad melanže! Hurá do dalšího dílu..
První díl byl jedinečný a možná u něj mělo i zůstat. Avšak Frank Herbert podlehl nátlaku fanoušků a začal psát další díly. A já musím po přečtení dalších dvou pokračování Duny konstatovat, že ani zdaleka nedosahují kvalit prvního dílu. Nevím, zda je to dozvukem uvolněných let šedesátých, ale spíše než sci-fi mi "Spasitel Duny" a "Děti Duny" připomínají jakýsi halucinogení hippiesácký LSD trip. Svět Duny je skvěle vymyšlen, ale bohužel jej devalvuje všechno to vnitřní "hluboké" mudrování jednotlivých aktérů děje, směšná proměna malého dítěte v jakéhosi písečného nesmrtelného supermana a spřádání nitek budoucnosti. Z mého pohledu by stačilo, kdyby zůstalo u soupeření jednotlivých rodů, intrik Sesterstva a Gildy, u boje o nadvládu nad kořením a vesmírem vůbec. Než se pustím do čtení dalších dílů, asi si zkusím spravit chuť nějakým A. C. Clarkem nebo Stanislawem Lemem.
Mám rád sci-fi, ale keď sa preklápa do fantasy, tak to mi vadí. Zmena Leta II mi bola skôr na smiech, než aby mi priniesla čitateľský pôžitok. No a tých "učených" rečí bolo až príliš. Napriek tomu ide o ľahké čítanie, kde sa netreba zamýšľať prečo tá či oná postava koná tak, ako koná. Prečo? Pretože všetky postavy sú ako cez kopirák, ploché, nevýrazné a ukecané. Kecajú, tárajú, mudrujú, filizofujú a dohromady nič z toho, je to len vata. Škoda, pretože inak to mohlo byť nadpriemerné sci-fi, zatiaľ čo je to nedomrlé fantasy.
Končím s četbou zhruba v polovině knihy. Ještě nikdy jsem nečetl tolik textu, který se téměř ničeho netýkal. Každá postava je skoro stejná, každý až příliš přemýšlí, každý je filosof a všichni se dlouho rozmýšlejí, než vůbec něco udělají. Spousta a spousta mouder vycucaných z prstu. Tolik prázdných vět.... Nemám sílu v tom nadále pokračovat. Snad někdy v budoucnu.
Přiznám se, že podle mého názoru byl Frank Herbert mistrem zamotaných dějů. Ač jsem se snažil, stejně jsem se v této knize úplně nezorientoval. Ale jinak to bylo zajímavé.
Po dlouhé době dočteno a závěr věci je ... hned bych se vrhla na další díl, kdybych ho měla po ruce. Začátkem jsem se nemohla prokousat a závěr mě úplně strhl. Zjistit, co bude dál, je úkol číslo 1.
Série Duna je pro mě běh na dlouhou trať.
……………….
Malý ptáček tě z dálky volal k sobě,
zobáček do karmínu namáčel.
Zavolal jenom jednou v síči Tabr,
ty na Pohřební planinu jsi šel.
Tak snad to dám. :-)
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1988 |  Duna |
| 1993 |  Spasitel Duny |
| 2007 | Děti Duny |
| 2001 | Božský imperátor Duny |
| 1999 | Kapitula: Duna |
I když jsem nikdy nebyla fanouškem SCI-FI, série Duna mě dokázala okouzlit hned na prvních stránkách. V současné době jsem se dostala už ke třetímu dílu, který stejně jako ten předchozí je plný filozofických úvah, myšlenkových pochodů a hlavně ohromných změn hlavních postav (převážně postavy Alii a Leta).
Na můj vkus kniha postupuje trochu pomalu a v některých chvílích jsem se drobátko nudila, ovšem naprosto chápu důchody autora psát takovýto typ slohu. Právě proto knihu hodnotím opravdu velice dobře.