Duna
Frank Herbert
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/1939/bmid_duna-5Tw-1939.jpg
4
3643
3643
Sága Duna amerického spisovatele Franka Herberta patří do zlatého fondu světové science-fiction. Vypráví o pouštní planetě Arrakis, na níž se nachází jediný zdroj koření prodlužujícího lidský život a propůjčujícího člověku mimořádné psychické schopnosti. Svému autorovi získala nejen literární ceny, ale především miliony čtenářů na celém světě.... celý text
Přidat komentář
Knihu jsem si přečetla hlavně kvůli příteli a jsem na sebe pyšná, že jsem to dotáhla až do konce... Příběh ani nechci nějak kritizovat, jen prostě asi nejsem scifi typ člověka a bylo to pro mě celkem náročné čtivo.
Je to jako melanž. Pozornému čtenáři to uchopí imaginaci a promění vnitřní krajinu... Nyní tu moji obklopují pouště, písečné bouře a prokletí nevyhnutelnosti...
Duna stála Herberta roky výzkumu v rozličných odvětvích a pak ono nahromaděné vědění přelil vrstvou mystiky. Je to jako nechat se unášet proudem vědomí, v jehož středu se nalézá bohaté sci-fi.
Dunu jsem četl tak před třiceti lety a v paměti mi zůstaly jenom střípky děje, takže jsem se bez obav mohl pustit do opětovné četby – částečně i proto, abych si ujasnil, zda už ji můžu zpřístupnit mladšímu synovi. Druhé čtení mě utvrdilo v názoru, že tahle kniha opravdu patří do top ten světové fantastiky. Je to od úplného počátku až do konce jedna velká jízda – skoro jako by si člověk šlehnul pověstného koření z planety Arrakis (nebo něčeho jiného z planety Země). Přitom je to kniha – jak po stránce děje a jeho zápletek a zvratů, tak po stránce samotného autorem stvořeného světa a jeho zákonitostí i po stránce psychologie postav - velice dobře promyšlená (byť by se drobné pochybnosti – hlavně o myšlení, motivaci a jednání některých postav – mohly vyskytnout, ale to platí o jakékoli knize). Smekám před autorem a minimálně další 3 díly si ještě hodlám dopřát (k těm jsem se v mládí nedostal).
Parádní sci fi záležitost, kterou jsem poprvé četl asi ve dvanácti letech. Pamatuji si, že tenkrát mě Duna příliš neoslovila. Málo akce spousta intrik a mystik. Nyní o cca 20 let později je můj zážitek z Duny naprosto odlišný.
Planeta Arrakis je vykreslena do neuvěřitelných detailů, hlavně co se týče přírody, geografie a kultury fremenů.Tento fakt dává základ neuvěřitelné atmosféře, která čtenáře dokáže pohltit a přenést na poušť. Tentokrát mě velmi bavily i rodové intriky, rozličné cíle různých skupin a plány uvnitř plánů. Jsou totiž mistrně popsány v takových náznacích, že není úplně těžké je odhalit nebo pochopit, ale zároveň nejsou podávány úplně polopaticky a do detailu. Velmi zajímavá je vize budoucnosti, kde lidé odvrhli počítače a umělou inteligenci a vydali se trochu jinou cestou. Tenhle pohled na budoucnost nebývá úplně obvyklý a přidává knize i trochu žánrového koření směrem k fantasy. Za nesporně velké plus považuji obří písečné červy, kteří jsou zkrátka nezapomenutelní.
Velmi se mi líbil také naprosto epický záběr, který děj má, přestože je umně skrytý a mohlo by se zdát, že jde jen o osud několika hrdinů na nehostinné planetě. Myslím, že tohle je právě věc, která mi před lety unikla. Oceňuji i závěr, který je velmi dobře zvládnutý a na to, že jde o sérii i pěkně uzavřený. Po právu je Duna jedním z nejúspěšnějších sci fi příběhů.
Co naopak mohlo být o něco lépe zpracováno jsou jednotlivé postavy a dialogy mezi nimi. Občas nepůsobí úplně uvěřitelně nebo jsou velmi jednodimenzionální. Každopádně pro mě nešlo zase o takový problém, abych ospravedlnil odebrání hvězdičky, takže dávám tentokrát plné skóre.
Duna si zaslouží stručné a výstižné shrnutí. Můžeme se dělit na dvě poloviny.
První, kteří Dunu ještě nečetli nebo neviděli. Druzí, kteří ano a díky tomu zažili něco opravdu výjimečného.
Jen málokdy za život se vám poštěstí být u něčeho velkého, epického a opravdu jedinečného.
Duna je takový zlom, velký zlom v moři písku a jiných knih. Je jako tvůrce, který přináší koření do života všech čtenářů. Řízne vás hluboko jako krispel a zanechá stejně trvalou stopu.
Podobně silný dojem u mě zatím vyvolal jen Pán Prstenů. Jsem ráda, že oba příběhy patří do mého života a dočkala jsem se i milníku vidět je v kinech :)
Některé knihy k vám musí přijít ve správný čas. A ten správný čas často nejde úplně dobře predikovat. Možná tuto knihu začnete číst, ale vrátíte se k ní až pár let poté znovu.
Pokud se pro knihu rozhodujete a nevíte, zeptejte se sami sebe, zda se vám líbí Star Wars, pokud ano, tato kniha vás chytne ( i když SW si braly inspiraci právě z Duny a ne naopak).
Jedná se o hodně filosofické dílo a donutí vás přemýšlet, některé stránky ve vás budou rezonovat ještě pár dní poté. Tím vám chci říct, že to není úplně kniha na 2 odpoledne.
Pokud jsem vás tímto hodnocením neodradila a spíše nalákala, tak směle do čtení. Bude se vám to líbit.
Například za mě super kniha, ale znám i lidi, které vůbec nenadchla. Každému se holt líbí něco jiného
(SPOILER)
Rozhodla jsem se pustit do klasiky, která nám už nějaký ten pátek dělala ozdobu v knihovně. Speciální výroční edice. To ale obsahu knihy moc nepomohlo prvních asi 150 stran jsem si myslela, že tu knihu ani nedočtu. Ač tam byla moje nejoblíbenější postava z celé knihy, vévoda Leto, přelouskat text skoro nešlo. Moc složitý komplikovaný děj s hodně složitým byrokratickým sci-fi světem. Taky jde vidět, že je to přes 50 let staré, styl psaní není moc přívětivý k modernímu čtenáři. Druhá polovina knihy už se četla lépe. Děj jak ho známe a poznáme z nových filmů celkem odpovídá - natažená nuda Hlavní hrdina byl ze začátku ok, ke konci bych toho fracka nejraději vyhodila oknem, což by udelali asi i jiné postavy mini SPOILER - lady Jessica, Gurney Halleck. Zbývající knihy číst nebudu, obsahy jsem si našla, abych věděla jak to bylo dál, víc se ale trápit nechci.
Trailer na druhý dil Duny na mě bohužel působil hodině podobně jako kniha. Netěším se na 3 hodiny nudy a do kina na to nepujdu. Pěkně si počkám HBO.
Celou šestidílnou sérii Franka Herberta už vlastním x let a celou dobu, stejně jako hodně dalších, mě nějak míjela. Ano, hodně mě ovlivnilo nové zfilmování a tak před druhým dílem jsem se do ní pustil. A nelituji ani minuty. Duna slupnuta za pár večerů a musím říct že mě se četla sama.
Jak už je tady psáno - těžká kniha na přečtení, takže jsem sáhla po poslechu. V aplikaci Audioteka a můžu s klidem napsat že to je úžasný počin. Kniha je skvělá, ta atmosféra, postavy (kladné a i to především záporné), určitě si poslechnu další díly. Myslím že velké nadšení pochází i z toho jak je kniha načtena a zpracovaná. Doporučuju.
To čím je Tolkien pro Fantasy, tím je Duna pro sci-fi a je skoro neuvěřitelné, že brzy oslaví šedesáté narozeniny. Duna není snadná kniha, ba naopak umí být sakra náročná a v určitých pasážích i rozvleklá a zdlouhavá. Ovšem když jí dá čtenář šanci tak zjistí, že stejně tak umí být vtahující a Herbert v ní dokázal vytvořit fascinující svět ve kterém spojil mystiku, náboženství, filozofii a v neposlední řadě i promyšlené sci-fi prvky, které ve své době musely působit naprosto fantasticky.
Velice těžká kniha na čtení. Četl jsem již 2x. Poprvé cca 10 let zpět a nyní podruhé. Když jsem jí četl poprvé, byl jsem nadšený z příběhu, ale čtení jsem si moc neužil, nyní jsem si užil oboje, i když mi to trvalo opravdu dlouho přečíst. No chtěl jsem prostě si každou stránku vychutnat a číst to opravdu v klidu.
Úžasný příběh, který je protkaný mystikou, politikou, pletichařením, zradou, bolestí a naději.
Frank Herbert vytvořil úžasný svět, který musí pohltit každého, kdo se do něj začte. Jen si myslím, že si na to musí každý vybrat správný okamžik v životě, aby si to vychutnal naplno.
(SPOILER)
Kniha, která inspirovala nejen slavné Hvězdné Války. Příběh tak propracovaný, promyšlený a jak je tu již po milionté zmíněno - komplexní. Přiznám se, že čtení bylo pro mě trochu náročnější. Nevěděla jsem do čeho jdu a složitost historie světa Duny mě překvapila. První díl jsem proto louskala velmi pomalu a pečlivě, dokonce se vracela zpět k důležitým pasážím, které byly velmi podstatný pro pochopení folklóru. A nelituji ani čárky.
Politika zde hraje taky velkou roli a dělá to knihu o to víc reálnější. Baron Harkonnen jako záporák byl skvělý, správně rozežraný skrz naskrz, což se mu vlastně stalo i osudným.
Ale po 600 stranách si potřebuji přečíst něco, kde nemusím tolik zapojovat mozkové buňky.
Duna se naučila chodit, aby Hvězdné Války mohli běhat.
Jen škoda, že D. Lynch filmové zpracování (Duna, 1984) pekelně zmrvil.
Kniha mě překvapila svojí kompleksností a hlavně silnými ženskými postavami. To jsem v knize z roku 1965 opravdu nečekala. Konec mi přišel useknutý jako by tam chyběla kapitola ale asi je to tím, že je to první díl. Rozhodně stojí za to.
(SPOILER)
Slyšeno jako audiokniha.
Začátek je slibný, ale od útěku do pouště to kamsi ulítne. Je to takové roztahané, divné, nudné, monotónně namluvené... na uspávání ideální.
Poslouchal jsem jako audioknihu, ale přiznám se, že to na mne působilo už trochu zastarale. Ve své době nebo ještě před 30ti lety to musela být pecka, ale dnes už na mne sága tohodle typu působila poněkud pateticky, takže rozumím i komentáři 221B o "filosofických pseudomoudrech a Pratchettovi". Já se k trestuhodně propracoval až nyní. Srovnatelná Asimovova legenda Nadace na mne působila trochu lépe. I přesto je to ale dobrá kniha, a komu styl vyprávění nebude vadit, ten si na tomto vesmírném eposu jistě pochutná.
Sci-fi kniha Duna z roku 1965 od amerického autora Franka Herberta má výborný příběh a neuvěřitelně komplexní vesmír se skvěle napsanými postavami. Svět v knize zahrnuje různé kultury, náboženství, politické systémy, frakce a na ně navázané intriky, manipulace a boj o moc. Pro příběh stěžejní pouštní planeta Arrakis má i svou vlastní propracovanou ekologii a kniha se soustředí na vztah mezi jejími obyvateli a přírodou. Postavy jsou rozmanité, zapamatovatelné a skvěle je vylíčen jejich způsob myšlení a motivace k jednání. Kniha zkoumá i náboženské motivy, fanatismus a uctívání jednotlivců, v rámci čehož se dostávají do hry dilemata a osudové volby. Duna nejenže vypráví silný příběh, ale také nás vtahuje do svého unikátního světa, což z této knihy činí nezapomenutelný zážitek.
S Dunou jsem se teď setkala poprvé a překvapilo mě, jak promyšlený tento vesmír budoucnosti autor měl. Představí nám jeho novodobou historii, politiku i náboženství, včetně celého ekosystému planety Arrakis a kompletních dat ohledně jejích obyvatel včetně jejich jazyka. Takže na začátku se člověk musí prokousat spoustou nových pojmů (na konci knihy je jejich rozsáhlý slovníček, což jsem zjistila až po dočtení), na které jsem si po celou knihu nemohla zvyknout. Zpočátku mi i trvalo, než jsem pochopila současnou politickou situaci. Pak nastane část, která skutečně zaujme, a postavy nejen hlavní, které si člověk zamiluje. Konec však byl uspěchaný a samotný závěr mě překvapil, že jako to už je fakt poslední věta? V průběhu děje jsem bohužel některé situace nepochopila nebo byly příliš technické (s použitím techniky jejich světa), což je škoda. No bylo to zajímavých pár dní strávených s touto knihou :-)
Štítky knihy
zfilmováno Hugo (literární cena) Nebula (literární cena) sci-fi
Autorovy další knížky
| 1988 |  Duna |
| 1993 |  Spasitel Duny |
| 2007 | Děti Duny |
| 2001 | Božský imperátor Duny |
| 1999 | Kapitula: Duna |
Ač jsem imaginární svět jedinečné planety Arrakis (Duny) a jejího ekosystému, nomádských Fremenů, magické melanže a odnepaměti o moc válčících velkorodů Atreidů a Harkonnenů poznal již někdy ve svých dvanácti letech, těsně po přelomu milénia, bylo tomu jen díky dnes už legendární videoherní strategii Dune 2000, k níž mě přivedl můj dávný kamarád-vrstevník (který měl, mimochodem, onoho času první Herbertův román již načtený)... Já sám jsem se ke knize dostal až o téměř čtvrtstoletí později - a sice díky mému aktuálně nejoblíbenějšímu (a troufám si říci, že v současnosti zřejmě i v hollywoodském průmyslu nejlepšímu) režiséru Denisu Villeneuvovi, který mne svou mistrovskou adaptací úvodní poloviny prvotního díla F. Herberta uchvátil a jenž jí nastavil laťku moderního sci-fi mnohem výš, než se v posledních dlouhých letech odvážil kdokoli byť jen vzhlédnout...
Musím se přiznat, že samotný styl a jakýsi “spisovatelský um" či řemeslná práce mi u autora připadly poněkud chabé (ovšem nutno dodat, že podle mého soudu je na vině opravdu nepříliš dobrý překlad i samotná redakce textu u posledního vydání, které jsem si zakoupil); na druhou stranu jsem byl ohromen tím, kolik vrstev a jaké množství inspirace v sobě titul ukrývá... Otázka sugestivní síly náboženství a "institutu" proroctví, prvky východní filosofie stejně jako vlivy arabské kultury a mystiky, problematika ekologie a provázanosti životního prostředí s jeho živoucími obyvateli, hrozba i požehnání supermoderních technologií, intriky a působení „iluminátských" dynamik (těch stojících „behind the curtain"), psychedelie a vliv psychoaktivních látek na proměny vědomí a vnímání vesmíru kolem sebe...; je toho tolik, a co je k neuvěření (a bylo mi při prvním zjištění šokem): Herbert byl se svou Dunou v první půlce šedesátých let naprostým průkopníkem novobdobé sci-fi - pionýrem, který svými nápady přímo i nepřímo definoval takové značky, jakými se později stali Vesmírná Odysea S. Kubricka (z pera A. C. Clarka), Hvězdné války G. Lucase či Vetřelec (Alien) R. Scotta - o mnohých dalších ani nemluvě... Idejí, vhledů, nápaditých detailů - toho všeho je v knize tolik, že u mne převládá pozitivní pohled a fascinace nad touto fantazijní ságou - nehledě na fakt, že samotná literární kvalita není nikterak valná... (a dle četných referencí ještě výrazněji upadá s dalšími pokračováními...)
P.S. Po shlédnutí Villeneuvovy Duny: části druhé musím konstatovat, že nejen že je film jakožto celek (naštěstí) maximálně věrný své předloze a pracuje s ní opravdu s citem a grácií, ale v mnohém ji povznáší ještě výš – a nakonec snad i překonává...;)