Duna
Frank Herbert
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/29766/bmid_duna-7YI-29766.jpg
4
3745
3745
První kniha z cyklu kronik o planetě Duna, fenomenálního díla světové sci-fi. První díl šestidílného sci-fi románu vypráví o pouštní planetě Arrakis s naprostým nedostatkem vody a jediným známým nalezištěm zvláštního koření, které má moc prodloužit lidský život a které poskytuje člověku mimořádné psychické schopnosti. Román vyšel poprvé v roce 1966, získal několik literárních cen (např. Nebula) a měl u čtenářů omračující ohlas. Podle románu vznikl o dvě desetiletí později i film, který natočil známý režisér David Lynch. Frank Herbert svůj úspěch rozvinul v pěti pokračováních zachycujících následné osudy planety Arrakis a boje o její ovládnutí. Šestisvazková sága Duna amerického spisovatele Franka Herberta patří do zlatého fondu světového science fiction.... celý text
Přidat komentář
"Strach zabíjí myšlení. Strach je malá smrt přinášející naprosté vyhlazení. Budu svému strachu čelit. Dovolím mu, aby prošel kolem mne a skrze mne. A až projde a zmizí, otočím se a podívám se, kudy šel. Tam, kam odešel strach, nic nezůstane. Zůstanu pouze já."
No, musím přiznat, že fanoušek Duny ze mě nebude. První část se mi docela líbila - taková malá Hra o trůny v jiném prostředí. Ovšem druhá a třetí část už se mi četla hůř, na můj vkus moc naboženství, vizí z omamných látek, to není můj šálek čaje. Taky je to na můj vkus moc dlouhé a to je teprve první díl. Třeba u Paoliniho to nevadí, tam to má spád a pořád se něco děje, zatímco tady se děj dost vleče. Ale usíná se u toho dobře, to se někdy hodí.
Duna je Duna - buď ju milujete, alebo nemusíte. Je to legendárna kniha, ktorá má naozaj všetko, od politiky a histórie po lásku a nenávisť. Toto všetko perfektne zasadené v ďalekej budúcnosti, kde naozaj nič nie je isté. Dunu mám osobne veľmi rád, vnímam ju stále akoby sci-fi opozitum ku mojej top fantasy srdcovke - Malazskej knihe padlých. Obe majú mnoho spoločného (spletitý svet so zaujímavým systémom mágie, generačné dejové štruktúry, výborné dialógy plné ostrovtipu a veľkých právd, osudové zvrady ako v Rosamunde Pilcherovej alebo Selme Lagerlöfovej, ktoré ale dávajú prirodzený zmysel) a obe jednoznačne odporúčam zaradiť do každej knižnice.
Da se tahle legenda vubec hodnotit? :) Precetla jsem si knihu na doporuceni manzela a byla jsem opravdu nadsena dokonale propracovanym univerzem. Takhle si predstavuju dobre sci-fi. Jedine "minus" pro me byl trochu kostrbaty styl psani, mohlo to byt starsim prekladem, ale to je naprosto zanedbatelny detail, ktery nijak nesnizoval prozitek z pribehu.
Duna
Oblíbená kniha mé přítelkyně, která se mě snažila téměř dva roky přesvědčit, abych si ji přečetl, kniha, díky které možná přehodnotím svůj názor na Star Wars a zjistím, že SW Dunu v jistých směrech kopíruje.
S Dunou jsem bojoval téměř 3 týdny a vlastně nevím ani proč tak dlouho, protože se jedná o skvost, který by v žánru sci-fi opravdu neměl být opomíjen a po přečtení chápu, proč je Duna často spojována s již zmíněným SW, skoro bych řekl, že George Lucas se místy i inspiroval a pokud ano, vím proč.
Je to nadčasová paráda.
I když byla originálně vydaná v roce 1965, což už nějaký ten rok je, při čtení "stáří" knihy nebylo vůbec poznat, ať už jde o obsah, nebo jazyk. Samozřejmě jsem měl místy problémy a knihu odkládal, hlavně ze začátku druhé části, která se točila kolem Paulovy proměny a putování po pouštích Arrakisu.
Pak si říkáte, proč dávám při hodnocení plný počet? Protože když jsem se začetl, tak jsem ztrácel pojem o čase a stránky jsem doslova hltal a velmi nerad jsem od čtení odcházel, protože jsem věděl, že se blíží ten moment, kdy si zase řeknu: "Wow.."
Tímto se považuji, za připraveného na film, který si snad letos po ročním přesunu užijeme v kině a zároveň chci poděkovat své úžasné přítelkyni, že mě k tomu čtení dokopala a snášela, když jsem si chtěl o tom co se v knize zrovna dělo zase a zase povídat - Děkuji Ali, tvoje oblíbená kniha, stála sakra za to:)
Duna je nepochybne originálnym sci-fi, ktoré ovplyvnilo generácie spisovateľov od Jodorowského až po Jordana. Z dnešnej perspektívy sa ale rozbieha možno až príliš pomaly, navyše je plná zbytočných vnútorných monológov a pateticko-melodramatických dialógov. Našťastie kvalita knihy prudko stúpa po prvej tretine. Zaujímavý mix mystiky, sci-fi, ekológie, sociológie a religionistiky.
Dunu už s nadšením přijaly tisíce čtenářů napříč kontinenty, bez ohledu na věk.
Je to kniha skvělá, přelomová, vizionářská. Frank Herbert v ní vytvořil něco, co vedle Tolkienova Pána prstenů patří ke stěžejním sloupům světové sci-fi a fantasy literatury. Chválit Dunu, říkat jak výborná ta kniha je, to je jako vozit písek na Arrakis. Myslím, že pro příznivce tohoto literárního žánru je stejně neuvěřitelné nevědět, co byli píseční červi, jako netušit, komu sloužil Jeden prsten.
A ještě dodatek po shlédnutí nového filmu Duna:
1) Takhle, přesně takto jsem si vždy představovala Paula Atreida!
2) Na film rozhodně běžte do kina! Žádná obrazovka vám nenahradí naprosté vizuální orgie velkého plátna!
Výborná kniha.
Bez průběžných poznámek se ale neobejdete bez toho, aniž byste se zhruba v půlce knihy neztratili. Postav a informací je opravdu nepřeberné množství. Nejedná se o oddychovou četbu - rozhodně si na to vyhraňte čas, abyste se mohli soustředit, kniha je totiž poměrně složitá a komplexní.
Tohle je jedna z nejtěžších recenzí, jaké jsem kdy psala.
Duna je svým způsobem visionářskou knihou. Přináší s sebou velké množství budování, a řekněme si na rovinu, vybudovat post-apokalyptický scifi svět s vlastní kulturou není vůbec jednoduché. Ze začátku může mít člověk trochu problém zorientovat se, přeci jenom je na něj házena spousta slov, jejichž význam není známý, postavy se hned zkraje baví o záležitostech, o kterých čtenář nemá ani tušení. Přesunem na Dunu se věci nemění, ale poznávat místní svět a kulturu je přeci jen zábavné.
Aneb vítejte ve světě, kde voda je to nejcennější, co máte. Kultura vytvořená kolem vody a pouště, kolem skrývajících se fremenů a obrovských červů je zábavné sledovat a odkrývat. Zvyky můžou být podivné, ale mají svůj skrytý význam.
Nicméně... Duna je bohužel dle mého názoru daleko od literární dokonalosti, počínaje začátky kapitol a schopnostmi postav konče. Příběh samotný jsme viděli a slyšeli mnohokrát, i v té době už byl dávno omýlaný. Což o to, i tuctový příběh může být zajímavý, kultura Duny rozhodně přidává na zajímavosti. Bohužel v průběhu celého příběhu mi nepřišlo, že bych měla nějakou postavu ráda, že bych se s někým dokázala ztotožnit.
Jsou knihy, které jsou typickým slow-burn příběhem - a já je miluji. Duna je však opakem těchto příběhů. V podstatě všechno, co se má stát, se dozvíme dřív, než se to opravdu stane. Kdo je zrádce? Víme dopředu. Co se stane s Paulem? Víme dopředu. Ani džihád visící nad celou fremenskou společností a nejspíš všech žijích bytostí ve vesmíru není dostatečným tahounem. Autor jako by se ani nesnažil o napětí nebo moment překvapení. Kniha postrádá gradaci, za celou dobu čtení jsem málokdy měla problém knihu odložit.
Fascinuje mě, jak se všichni autoři vždycky snaží své hlavní postavy omlazovat. Paulovi je na začátku příběhu patnáct, ale chová se jako dospělý, z ničeho není poznat jeho věk, pouze když je to explicitně zmíněno jinou postavou, že je Paul "pořád tak mladý". Bylo by opravdu tak těžké udělat ho aspoň osmnáctiletého, aby se člověk nezarazil, když si hned někdy v šestnácti udělá dítě? Ale jo, kultura Duny, že...
Mrzí mě, že nedočtu celou sérii, protože by mě zajímalo, jak bude příběh pokračovat a jak to celé dopadne. Nemám ale chuť ani energii prokousávat se dalšími díly.
Příběh z planety Arrakis nebo-li Duny se mi líbil. Pan Herbert vytvořil velmi zajímavý svět, nejen na této pouštní planetě, ale i v rámci celého impéria. Vykreslení souboje o moc mezi jednotlivými aktéry příběhu a politikaření mi přišlo uvěřitelné. Super byla i myšlenka proměnit Dunu na jinou "zelenou" planetu. Jenom těch náboženských úvah tam na mne bylo až příliš.
První třetina pro mě byla neskutečná nuda. Knihu jsem díky tomu dočetl až na 3. pokus. Místy velmi zdařilé, ale vždy, když příběh začne nabírat tempo, zpomalí se nudnou kapitolou, kde se jen vysvětlují plány, intriky a vnitřní úvahy postav. Vidinami budoucnosti a úryvky z knih od princezny Irulan navíc dost ztrácí na napínavosti. Nejcitelnější je to právě na začátku, kdy se ví přesně, co se stane. Dál už je to o něco nejasnější, ale stejně čtenář tuší, jak se bude příběh vyvíjet dál a do konce ho nic nepřekvapí. Postavy většinou nejsou moc do hloubky rozebrané. Nebo aspoň po jejich osobnostní stránce. Většinou se popis zaměřuje jen na jejich logické uvažování, díky čemuž působí chladně a v interakcích s ostaními křečovitě. Nejemotivnější jsou nakonec záporné postavy, které se umí nejméně ovládat. Takže jsem si žádného z hrdinů nijak zvlášť neoblíbil. Co se mi na knížce líbilo byl nakonec směr, kterým se příběh vydal, a výborně rozebraný zrod fanatismu.
Přečteno už kdysi za studentských let, nyní jsem si chtěl připomenout i kvůli nově chystanému filmu. Naprostá klasika žánru, která ani po více než půlstoletí neztratila nic ze své působivosti a síly.
Silná kniha na kterou jsem se dlouho těšil. Úžasný svět, kde všechny postavy mají své místo a děj dává smysl do posledního slova. To jak se autor dotýká témat jako jsou politika a náboženství, jsem v takovém rozměru ve sci-fi díle nečekal. Klidně by se ani nemuselo jednat o příběh v daleké budoucnosti nekonečného vesmíru, ale stačila by planeta podobná té naší, kde různé frakce a ideologie soupeří o nadvládu nad přírodou a lidem.
Politika byla v podstatě všudypřítomná a s postupujícím příběhem se zvyšoval i vliv náboženství, snad ještě do větší míry. Hodně jsem cítil nádech Islámu a ideologie jeho lidu. Něco, co je člověku vychovanému v Evropě zcela cizí, až nepřátelské by se dalo říct, zde bylo popsáno z naprosto nového úhlu. Z úhlu, který udělal hrdiny ze svého lidu, jejichž smyslem je zachování kmene a šíření svého myšlení, zatímco se vetřelci snaží vytěžit bohatství jejich země.
Kniha na mě opravdu zapůsobila a dostává se k tomu nejlepšímu co jsem četl. Jsem zvědavý jestli sága pokračuje na stejné úrovni epičnosti. No nezbývá než to zjistit.
3,5*
Chápu a vidím důvody, proč je to oblíbená sci-fi klasika, ale co mi nesedlo, byly postavy a jejich sociální interakce.
Veškeré mezilidské vztahy působí tak nějak osekaně, stroze, bez emocí, dialogy jsou křečovité.
Postavy jsou charakterem nepolíbeny..
Jinak zbytek je super.
Úplně mě nepotěšil start knihy. Chybělo mi uvedení, které by mi pomohlo pochopit dějové souvislosti, vztahy postav a neznámé pojmy, které na nás autor pálil jeden za druhým. Mnoho vice mi seděl úvod knih jako Naslouchac nebo Nyxia. {Plus y} Pozitivem je jednoznačně příběh, jeho silná poselstvi, která v sobě nese, dialogy, které před námi rozehrává, a pestrost postav, kterých se nebál autor zbavit ve velkém, když spolu rozehráli hry o galaktické trůny. {Mínusy} Mrzí mě však, že jsem si nedokázal vytvořit užší pouto s postavami. To třeba R.R.Martin umí postavy vykreslit charismatičtěji. Kdežto v Duně na mě působí více sterilně. Poselstvi, myšlenky knihy jsou silná, ale někdy se jde do hloubky, která už mi nepřišla tolik poutavá. Takže omlouvám se všem příznivcům této ságy, ale vidím to na poctivých 75 %
Tohle sci-fi jsem si chtěla přečíst už dávno ... taky proto, že mě lákala ta zajímavá obálka knihy ... bohužel pro mě, nejspíš jsem knihu četla dost dlouho a odbíhala jsem od děje ... až jsem se moc do knihy nezačetla ... a to je podle mě škoda ... nespíš jsem se s touto sci-fi nějak úplně minula ...
Klasika na poli žánru sci-fi, o ktorej som počul dlhé roky zo sveta videohier a filmu, no až prednedávnom sa dostala ku mne kniha, a tá ma instantne pohltila. Už prvý diel predznačuje, že status literárnej klasiky alebo snáď aj kultu si Duna a jej svet právom zaslúži.
Autorovy další knížky
| 1988 |  Duna |
| 1993 |  Spasitel Duny |
| 2007 | Děti Duny |
| 2001 | Božský imperátor Duny |
| 1999 | Kapitula: Duna |
(SPOILER) Další z těch knih u nichž je mi jejich popularita záhadou. Snažil jsem se ji přečíst několikrát, pokaždé jsem ji znuděně odložil, až letos konečně jsem se zapřel a dopracoval se aspoň ke konci prvního dílu. Dál to prostě nedám.
Největším problémem této knihy je její strašlivá nevyváženost. Úvod knihy je zbytečně zdlouhavý, nezajímavý a to co by se dalo shrnout svižnějším způsobem na mnohem menším prostoru je tady nemístně natahované zbytečnými škrobenými dialogy.
Naopak když dojde k dějovému zvratu (napadení Harkonneny a následný útěk) tak to je odbyto jenom jako taková podružná záležitost na pár stránkách. Na krátkou chvíli jsem si myslel, že jsem Duně dlouho křivdil, a že jenom potřebovala se trochu rozjet, bohužel jsem byl trpce zklamán, když se po pár stránkách relativně zajímavé akce vrátila k zdlouhavým nudným dialogům, popisování praštěných domorodých mystérií a zvyků, a sledování proměny hlavního hrdiny na jakéhosi supermana co všechno ví a všechno zná a nikdo ho nemá šanci přeprat.
Po takovýchto úmorných pasážích se opět na chvilinku děj rozjel, ale to co by správně mělo být vyvrcholením děje celé knihy (konfrontace s baronem Harkonnenem a Imperátorem) bylo opět jen tak zkratkovitě odhrkané na snad ještě menším prostoru než předchozí dějový zvrat.
Scifi to není ani omylem, navzdory tomu, že se to odehrává na jiné planetě. Vědeckého v tom není skoro nic, celý děj se opírá a mystično a náboženství.