Duna
Frank Herbert
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/393128/bmid_duna-pfN-393128.jpg
4
3681
3681
Klasika literatúry sci-fi, ktorá sa okrem precízne vytvoreného fiktívneho sveta zaoberá aj politikou, ekológiou a filozofiou, ponúka čitateľovi predovšetkým jedno: veľký a dobrodružný príbeh. Púštna planéta Arrakis je jediným miestom, kde možno nájsť vzácne korenie, ktoré predlžuje ľuďom život a zároveň ich obdarúva výnimočnými psychickými schopnosťami. Na pozadí tohto neľútostného a drsného sveta sa rozohráva komplikovaný boj o moc medzi znepriatelenými veľkorodmi, ktoré by rady náleziská na Arrakise ovládali. Aj keď Duna hneď po vydaní získala dve najprestížnejšie ceny v žánri sci-fi, jej popularita rástla až postupne v šesťdesiatych a sedemdesiatych rokoch, predovšetkým vďaka zanieteným fanúšikom.... celý text
Přidat komentář
Výborná kniha.
Bez průběžných poznámek se ale neobejdete bez toho, aniž byste se zhruba v půlce knihy neztratili. Postav a informací je opravdu nepřeberné množství. Nejedná se o oddychovou četbu - rozhodně si na to vyhraňte čas, abyste se mohli soustředit, kniha je totiž poměrně složitá a komplexní.
Tohle je jedna z nejtěžších recenzí, jaké jsem kdy psala.
Duna je svým způsobem visionářskou knihou. Přináší s sebou velké množství budování, a řekněme si na rovinu, vybudovat post-apokalyptický scifi svět s vlastní kulturou není vůbec jednoduché. Ze začátku může mít člověk trochu problém zorientovat se, přeci jenom je na něj házena spousta slov, jejichž význam není známý, postavy se hned zkraje baví o záležitostech, o kterých čtenář nemá ani tušení. Přesunem na Dunu se věci nemění, ale poznávat místní svět a kulturu je přeci jen zábavné.
Aneb vítejte ve světě, kde voda je to nejcennější, co máte. Kultura vytvořená kolem vody a pouště, kolem skrývajících se fremenů a obrovských červů je zábavné sledovat a odkrývat. Zvyky můžou být podivné, ale mají svůj skrytý význam.
Nicméně... Duna je bohužel dle mého názoru daleko od literární dokonalosti, počínaje začátky kapitol a schopnostmi postav konče. Příběh samotný jsme viděli a slyšeli mnohokrát, i v té době už byl dávno omýlaný. Což o to, i tuctový příběh může být zajímavý, kultura Duny rozhodně přidává na zajímavosti. Bohužel v průběhu celého příběhu mi nepřišlo, že bych měla nějakou postavu ráda, že bych se s někým dokázala ztotožnit.
Jsou knihy, které jsou typickým slow-burn příběhem - a já je miluji. Duna je však opakem těchto příběhů. V podstatě všechno, co se má stát, se dozvíme dřív, než se to opravdu stane. Kdo je zrádce? Víme dopředu. Co se stane s Paulem? Víme dopředu. Ani džihád visící nad celou fremenskou společností a nejspíš všech žijích bytostí ve vesmíru není dostatečným tahounem. Autor jako by se ani nesnažil o napětí nebo moment překvapení. Kniha postrádá gradaci, za celou dobu čtení jsem málokdy měla problém knihu odložit.
Fascinuje mě, jak se všichni autoři vždycky snaží své hlavní postavy omlazovat. Paulovi je na začátku příběhu patnáct, ale chová se jako dospělý, z ničeho není poznat jeho věk, pouze když je to explicitně zmíněno jinou postavou, že je Paul "pořád tak mladý". Bylo by opravdu tak těžké udělat ho aspoň osmnáctiletého, aby se člověk nezarazil, když si hned někdy v šestnácti udělá dítě? Ale jo, kultura Duny, že...
Mrzí mě, že nedočtu celou sérii, protože by mě zajímalo, jak bude příběh pokračovat a jak to celé dopadne. Nemám ale chuť ani energii prokousávat se dalšími díly.
Příběh z planety Arrakis nebo-li Duny se mi líbil. Pan Herbert vytvořil velmi zajímavý svět, nejen na této pouštní planetě, ale i v rámci celého impéria. Vykreslení souboje o moc mezi jednotlivými aktéry příběhu a politikaření mi přišlo uvěřitelné. Super byla i myšlenka proměnit Dunu na jinou "zelenou" planetu. Jenom těch náboženských úvah tam na mne bylo až příliš.
První třetina pro mě byla neskutečná nuda. Knihu jsem díky tomu dočetl až na 3. pokus. Místy velmi zdařilé, ale vždy, když příběh začne nabírat tempo, zpomalí se nudnou kapitolou, kde se jen vysvětlují plány, intriky a vnitřní úvahy postav. Vidinami budoucnosti a úryvky z knih od princezny Irulan navíc dost ztrácí na napínavosti. Nejcitelnější je to právě na začátku, kdy se ví přesně, co se stane. Dál už je to o něco nejasnější, ale stejně čtenář tuší, jak se bude příběh vyvíjet dál a do konce ho nic nepřekvapí. Postavy většinou nejsou moc do hloubky rozebrané. Nebo aspoň po jejich osobnostní stránce. Většinou se popis zaměřuje jen na jejich logické uvažování, díky čemuž působí chladně a v interakcích s ostaními křečovitě. Nejemotivnější jsou nakonec záporné postavy, které se umí nejméně ovládat. Takže jsem si žádného z hrdinů nijak zvlášť neoblíbil. Co se mi na knížce líbilo byl nakonec směr, kterým se příběh vydal, a výborně rozebraný zrod fanatismu.
Přečteno už kdysi za studentských let, nyní jsem si chtěl připomenout i kvůli nově chystanému filmu. Naprostá klasika žánru, která ani po více než půlstoletí neztratila nic ze své působivosti a síly.
Silná kniha na kterou jsem se dlouho těšil. Úžasný svět, kde všechny postavy mají své místo a děj dává smysl do posledního slova. To jak se autor dotýká témat jako jsou politika a náboženství, jsem v takovém rozměru ve sci-fi díle nečekal. Klidně by se ani nemuselo jednat o příběh v daleké budoucnosti nekonečného vesmíru, ale stačila by planeta podobná té naší, kde různé frakce a ideologie soupeří o nadvládu nad přírodou a lidem.
Politika byla v podstatě všudypřítomná a s postupujícím příběhem se zvyšoval i vliv náboženství, snad ještě do větší míry. Hodně jsem cítil nádech Islámu a ideologie jeho lidu. Něco, co je člověku vychovanému v Evropě zcela cizí, až nepřátelské by se dalo říct, zde bylo popsáno z naprosto nového úhlu. Z úhlu, který udělal hrdiny ze svého lidu, jejichž smyslem je zachování kmene a šíření svého myšlení, zatímco se vetřelci snaží vytěžit bohatství jejich země.
Kniha na mě opravdu zapůsobila a dostává se k tomu nejlepšímu co jsem četl. Jsem zvědavý jestli sága pokračuje na stejné úrovni epičnosti. No nezbývá než to zjistit.
3,5*
Chápu a vidím důvody, proč je to oblíbená sci-fi klasika, ale co mi nesedlo, byly postavy a jejich sociální interakce.
Veškeré mezilidské vztahy působí tak nějak osekaně, stroze, bez emocí, dialogy jsou křečovité.
Postavy jsou charakterem nepolíbeny..
Jinak zbytek je super.
Úplně mě nepotěšil start knihy. Chybělo mi uvedení, které by mi pomohlo pochopit dějové souvislosti, vztahy postav a neznámé pojmy, které na nás autor pálil jeden za druhým. Mnoho vice mi seděl úvod knih jako Naslouchac nebo Nyxia. {Plus y} Pozitivem je jednoznačně příběh, jeho silná poselstvi, která v sobě nese, dialogy, které před námi rozehrává, a pestrost postav, kterých se nebál autor zbavit ve velkém, když spolu rozehráli hry o galaktické trůny. {Mínusy} Mrzí mě však, že jsem si nedokázal vytvořit užší pouto s postavami. To třeba R.R.Martin umí postavy vykreslit charismatičtěji. Kdežto v Duně na mě působí více sterilně. Poselstvi, myšlenky knihy jsou silná, ale někdy se jde do hloubky, která už mi nepřišla tolik poutavá. Takže omlouvám se všem příznivcům této ságy, ale vidím to na poctivých 75 %
Tohle sci-fi jsem si chtěla přečíst už dávno ... taky proto, že mě lákala ta zajímavá obálka knihy ... bohužel pro mě, nejspíš jsem knihu četla dost dlouho a odbíhala jsem od děje ... až jsem se moc do knihy nezačetla ... a to je podle mě škoda ... nespíš jsem se s touto sci-fi nějak úplně minula ...
Klasika na poli žánru sci-fi, o ktorej som počul dlhé roky zo sveta videohier a filmu, no až prednedávnom sa dostala ku mne kniha, a tá ma instantne pohltila. Už prvý diel predznačuje, že status literárnej klasiky alebo snáď aj kultu si Duna a jej svet právom zaslúži.
Sice jsem ještě nedokončil, ale už mi zbývá jen kousek, tak snad mám právo ohodnotit.
Nepochybuji, že to dokončím (už jen proto, že jako audioknížka je to podstatně snazší - uvědomuji si, že pro čtení by to bylo náročnější). Je to úchvatná kniha plná bohatých myšlenek a nápadů, plná zajímavých stylů, fantazie, fiktivních kultur. Nesmírná psychologická propracovanost mě pohlcuje.
Jedna z mých oblíbených částí je hned po začátku: Hostina s místními ,,papaláši". Na pohled luxusní hostina, pod povrchem vnímáme, že tady jde o hodně, o jejich pozici, o život, že je to nesmírně napjatá situace, která se kdykoli může strašlivě zvrhnut, a přece je to ,,jen" hostina.
Vrátil jsem se taky k tomu seriálu, na nějž už jsem zapomněl, protože jsem ho viděl před mnoha lety. Musím říct, že mě překvapilo, jak moc změnili charakter Paula, skoro si to nedovedu vysvětlit. Jako by knihu o Hitlerovi zfilmovali tak, že by Hitler byl nadšeným čtenářem svatého Františka z Assisi.
Jedno z najlepsich sci-fi, ake som kedy citala. Bolo tam vela omacky, ale to sa da pri rozsiahlych sagach ocakavat, takze som bola na to pripravena.
S Dunou jsem zažil něco nečekaného. Nejdřív jsem se ke knize stavěl rezervovaně, pak jsem nadával protože jsem se ztratil, pak jsem nadával ještě víc, a čím víc jsem nadával, tím víc jsem si knihu zamilovával. Není to jednoduché čtení, ale je to extrémně odměňující čtení. A není to jen další obyčejné sci-fi. Kniha má hloubku, kterou bych u tohohle žánru nečekal. Tím nechci urážet žádná jiná díla. Sci-fi zbožňuju, jen většinou dostanu něco jiného. Dunu nelze hodnotit pouze podle měřítek žánru.
Velmi těžko se to četlo. Do žádné z postav jsem se nedokázala vžít, připadala jsem si spíše okrajovým divákem, který to celé zpovzdálí sleduje. Děj mě vůbec nevtáhl. Druhá polovina byla o něco lepší. Zpětně dokážu ocenit, že kniha má určité kvality, ale moc nechápu, odkud se ve vztahu k ní bere fascinace některých lidí. Nebyla špatná, rozhodně patří mezi klasiky. Ale četla jsem už mnohem hlubší knihy.
Musím sa priznať, že mi trvalo niekoľko mesiacov, kým som sa cez túto knihu prelúskala a to najmä preto, že som ju počúvala ako audioknihu v angličine pred spaním, respektíve som ju používala ako uspávanku :) Okrem toho som si musela mená postáv aj načítať, lebo ma to pri počúvaní dosť miatlo niekedy. Je to pár dní, čo som dopočúvala Dunu a musím povedať, že Frank Herbert vytvoril naozaj skvost v sci-fi literatúre. Dúfam, že sa mi podarí dostať sa ďalej, či už vo forme kníh alebo audiokníh. Odporúčam, aj keď si myslím, že väčšina milovníkov sci-fi už má Dunu dávno za sebou :) AJ
Duna je fantastická sama o sobě. Ale furt jsem překvapenej tím, jak autor dokázal udržet tu mystiku i v dalších dílech. Když se třeba podíváte na to, jak si s mystikou vlastní knihy nevěděl rady Glukhovski v pokračování Metra...
Duna. To je dílo, které v rámci sci-fi žánru znamená velký milník. A není náhodou, že se jedná o dílo zásadní. Mé první setkání s tímto univerzem proběhlo dokonce už v mládí, když jsem docházel na první stupeň základní školy. Vzhledem k "pařanskému" období se samozřejmě jednalo o druhý stejnojmenný díl, který má pro herní svět také zásadní místo. Být ověnčen titulem jako první realtimeová strategie je role vskutku významná. Ale teď už k samotné knize. Duna v první řadě není jednoduché čtení na odreagování v této uspěchané době. Je opravdu spletitá, plná myšlenek, nemalou paletou různých postav a dějových linií, které tvoří ucelenou skládačku. Ze svého úhlu perspektivy jsem nebyl pokaždé v obraze, protože se nejedná o román, který poberete a plně vstřebáte na první dobrou. Kupodivu to ale vůbec nevadí a čtivosti ani za mák neubírá. Myslím, že si každý vyfiltruje, co je potřeba a v ději se bude, při pozorném čtení, dobře orientovat. Což je rozhodně plus. Nicméně Frank Herbert v Duně znamenitě vykreslil atmosféru písečné planety Arrakis (to jest Duny), která je zdrojem oné nejcennější látky ve vesmíru. Ta látka má název "melanž" a jedná se o speciální koření, jež prodlužuje život a poskytuje uživateli mimořádné psychické schopnosti. Je smyslem a základním kamenem všeho, co se v Duně děje. Příběh je plný intrik, zvratů a napětí, což z knihy činí jedinečné dílo. Svojí rozsáhlostí si doslova říká o opakované přečtení, protože opravdu není možné pochytit vše, jak jsem zmínil výše. I tak jsem byl na konci ohromen a jsem zvědav, kam se děj bude ubírat dále!
Autorovy další knížky
| 1988 |  Duna |
| 1993 |  Spasitel Duny |
| 2007 | Děti Duny |
| 2001 | Božský imperátor Duny |
| 1999 | Kapitula: Duna |
Dunu už s nadšením přijaly tisíce čtenářů napříč kontinenty, bez ohledu na věk.
Je to kniha skvělá, přelomová, vizionářská. Frank Herbert v ní vytvořil něco, co vedle Tolkienova Pána prstenů patří ke stěžejním sloupům světové sci-fi a fantasy literatury. Chválit Dunu, říkat jak výborná ta kniha je, to je jako vozit písek na Arrakis. Myslím, že pro příznivce tohoto literárního žánru je stejně neuvěřitelné nevědět, co byli píseční červi, jako netušit, komu sloužil Jeden prsten.
A ještě dodatek po shlédnutí nového filmu Duna:
1) Takhle, přesně takto jsem si vždy představovala Paula Atreida!
2) Na film rozhodně běžte do kina! Žádná obrazovka vám nenahradí naprosté vizuální orgie velkého plátna!