Duns Scotus vo františkánskej spiritualite
Bernardino de Armellada
Popri zrevidovaní skutočného Scotovho diela aj niektoré Scotove dejinné i osobné okolnosti umožňujú vytušiť rozmer a črty jeho spirituality a zároveň predložiť, ako sa v jeho myslení a písání prejavuje jeho mimoriadna inteligencia i jedinečná duchovná osobnosť V línii františkánského súladu medzi teóriou a praxou možeme uvažovať o Scotovej programovej téze, podľa ktorej teológiu chápe ako praxis. V úvode spisu Ordinatio jednoznačne tvrdí, že o Bohu "nie je možná špekulatívna veda", t.j. poznanie, ktoré si neuchováva podstatný vzťah k voli, ktorej predkladá božské dobro a volá ju k láskyplnej odpovedi na toto nekonečné dobro.... celý text
Duchovní literatura Náboženství
Vydáno: 2004 , SerafínOriginální název:
Il beato Giovanni Duns Scotus nella spiritualita francescana
více info...
Přidat komentář
Duns Scotus vo františkánskej spiritualite
(SPOILER) Kniha pojednává významné aspekty Scotovy duchovnosti, k nimž se přibližuje přes metafyzickou teologii. Bůh je absolutně oddělený v transcendenci, avšak člověk má pro tuto jinakost (Ex 3,14) od přirozenosti smysl, a dokáže tak i z pozice své konečnosti nahlédnout nekonečno. Bůh je absolutní Dobro, a proto nejvyšší stupeň lásky je jeho láska sama sobě. Dává ale svobodnou možnost člověku milovat jej, a tím se podílet na božskosti (skrze Krista potažmo svátosti církevní, hlavně eucharistii). Dřívější nauka nepřiznávala Marii zbavenost prvotního hříchu. Např. Bonaventura tvrdil, že prvotním dědičným hříchem jsou poskvrněni všichni bez výjimky, aby podléhali Kristově moci je spasit. Scotus z tohoto vyjmul Marii, jíž tak učinil prostředníkem příchodu Kristova, jenž se zrodil z neposkvrněného početí.