Duše podniku

20.08.2024

Velká škoda, že to hned na prvních stránkách začíná funusem jednoho neduživce, kterej nosil přezdívku "duše podniku" a pak se celá barevná brožura věnuje jeho posranýmu životu. On si teda špatnej život moc nepřipouštěl, za což mohla asi jeho naivita. Taky kdo jinej než naiva by byl duší podniku. Když jsem věděl že je mrtvej, tak se mi blbě fandilo nějakýmu zvrácení jeho osudu a mírnýmu odklonu od černýho penálu.

Tak pozor, jdu plácat pátý přes devátý! Jeden neduživec z dobrý rodiny z Karakasu chodí do úřadu, pracuje jako ďas a když takhle dělá jeden ze svejch početnejch přesčasů, klepne mu na poklopec jeho pimprdlik a řekne, že už je na svatbu čas. A on teda jde a vezme si jednu znuděnou buchtu, která vůbec neví co se svým životem. Možná to ale toho času ve Venezuele nevěděl skoro nikdo, tak se tomu ani nikdo nepodivuje.
Ale tahle pitomalína vyloženě trpí. Možná je to tím, že v Karakasu je nedostatek Sigmundů Freudů a barevnejch zápalek z četníků v New Yorku. To pak maj lidi s porouchanejma myšlenkama dost blbý. Jako matka je úplně k hovnu a duši podniku se obloukem vyhejbá. Radši táhne s kámoškama do lázní, kde se producíruje klasickej vymetač večírků, kterej se nechává vyživovat paničkama z honorace. Ty pak stojej frontu na krocení jeho monstrózního penisu.
Pak se tam děje blá blá a tu a tam se stane nějakej ten neúspěšnej státní převrat a duše podniku pořád dře do úmoru, stará se o svoje dítě který zbožňuje a vlastně je spokojenej. A pak je najednou všemu konec. A jakoby uhodil blesk do jeho starý. Najednou jí něco osvítí, dojde jí čeho si nevážila, co všechno posrala, akorát pozdě bycha honit. Až z toho i slza ukápne slza. Akorát ty věcičky trvaj tak dvě stránky, což je docela škoda.

Škrtnul bych začátek, ubral prostředek a roztáhl konec. Je to taková průměrná Venezuelská telenovela z jinýho století čoveče. Vykecal jsem toho tady moc? Já si myslím že ani ne. Otevři si tu knížečku taky a zjisti si to.