Duševní život zvířat I.
George John Romanes
Kniha dokazující, že u zvířat nevládne všude pouhý pud, ale že v přemnohých případech možno u nich pozorovati činnost duševní. Od členovců po opice. Autor uveden jako Jiří J. Romanes. Přeloženo dle druhého vydání anglického. Přístupno v digitální podobě v Národní knihovně: http://kramerius.nkp.cz/kramerius/MShowMonograph.do?id=20920 Matice lidu ; roč. 20, č. 2, (běžné č. 116).... celý text
Přidat komentář
Výpisek: Svědectví W. Severna (The Times, July 25, 1872) o hadech jako domácích mazlíčcích: „(...) Dvě krásná děvčátka s půvabnou svojí mateří seděly přede mnou s hroznejšem (tak tlustým jako malý stromek), jenž hravě se ovíjel paničce kolem těla a šíje, tvoře nad její hlavou jakýsi turban a čekaje, aby se s ním mazlila jako s koťátkem. Dítky braly jeho hlavu do rukou a líbaly jej v ústa odstrkujíce při tom na stranu rozštěpený jeho jazyk. Had byl tomu velice rád, ale neustále obracel hlavu ke mně s pohledem zvědavým, až jsem mu dovolil, aby si položil na chvilku hlavu na můj rukáv. (...) Asi po roce odjeli manželé M. někam na šest neděl, odevzdavše hroznejše hlídačovi v zoologické zahradě na opatrování. Ubohý plaz zpitoměl, spal a nedal se uchlácholiti; jakmile však pán a paní se objevili, vyskočil na ně radostí, ovíjel se kolem nich a dával na jevo veliké potěšení.“ Když za několik let pan Mann zemřel, hroznýš zemřel ve stejný den, v jeho pokoji.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
1886 | Duševní život zvířat I. |
1886 | Duševní život zvířat II. |
1897 | Darwin a po Darwinovi |
Roztomile :)
O autorovi jsem vedel, ze jako nadseny obhajce Darwina radil dusevni schopnosti zvirat dle jejich vyvoje, proto jsem si text se zajmem precetl. Je to velmi poutave cteni s nadhernou cestinou (viz nize uryvek u komentare HTO :)), plne historek s ruznou mirou verohodnosti. Zajimavy je styl knihy - Romanes v podstate predklada informace, ktere "vyzobal" z jinych knih, doplnene o informace od svych korespondencnich pratel. Dovedu si predstavit, jak mu nadsene znudene stredostavovske zeny a divky popisuji "lehce prikraslene" schopnosti svych domacich mazlicku, napriklad skvora, ktery kazde rano na zaclone ceka na svuj kousek cukru.
S ohledem na prehrsel dokumentarnich filmu o chovani zvirat netusim, proc nektere "dobre a opakovane dolozene" historky dosud nikdo nenatocil. Rad bych videl, jak mysi vyuzivaji kravince jako vor pro prekonani otevrene vody (a pred vyplutim si na ne nanosi bobule), ci jak krysy spolupracuji, kdyz snaseji ukradena slepici vejce opatrne ze schodu. :D