Důstojník a špeh
Robert Harris
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/269621/bmid_dustojnik-a-speh-W9d-269621.jpg
4
87
87
Leden 1895. Armádní důstojník Georges Picquart je za mrazivého rána v centru Paříže svědkem veřejného ponížení usvědčeného špiona - kapitána Alfreda Dreyfuse. Důstojník je odměněn povýšením; Dreyfus poslán nadosmrti na Ďáblův ostrov. Jeho případ se zdá uzavřený navždy... Román Důstojník a špeh vyprávěný Picquartem je strhující přetlumočení skandálu, který se stal nejproslulejším justičním omylem v dějinách. Působivé jsou i ozvěny zaznívající v našem moderním světě: spravedlnost korumpovaná ve jménu národní bezpečnosti a prastarý instinkt, který vede mocné k tomu, aby skrývali své zločiny.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2016 , Knižní klubOriginální název:
An Officer and a Spy, 2013
více info...
Přidat komentář
Výborně zpracované téma. Teď bych se ještě ráda podívala na film, který podle knihy natočil Roman Polański. Prý je také velmi dobrý. Ano je to velmi známá kauza, ale velmi dobře zpracovaná a stojí za připomenutí.
Kniha je nádherná, jen mě mrazí ty zkušenosti doby. Chci věřit, že dnes by to bylo jiné.
Zahoďte učebnice histórie a učte sa ju v románoch od Harrisa :). Po trilógii Impérium o Cicerovi opäť vynikajúci historický román. Historický verný, zaujímavý, napínavý, o škandále, ktorý otriasol francúzskou treťou republikou.
A aby som trochu aj pohejtil :), Harris píše o Picquartovi ako o plukovníkovi, pričom v tom čase bol podplukovník.
Ale to je fakt drobnosť, kniha ako taká je skvelá, určite ju odporúčam.
Docela bizarní a doslova hrůzostrašný příběh. Zpočátku mě trochu nudil, nutil jsem se do čtení a výraznější koncentrace na jednotlivé osobnosti v knize. Byl místy až moc popisný, ale v druhé půlce knihy to nabralo nebývalé grády a opravdu toto čtení stálo zato! Více prozrazovat nebudu, ať neinformované čtenáře o něco neochudím. Každopádně klobouk dolů před čistými a zdravými úmysly podplukovníka Georgese Picquarta! Jeho odvaze postavit se spravedlnosti čelem i za cenu toho, že bude muset jít proti své milované armádě Francie a jeho nejvyšších členech představenstva, aby skutečná pravda nakonec vyšla najevo. A neprávem odsouzený kapitán Alfred Dreyfus mohl zase žít svobodně a nečekat na smrt v izolovaném pekle Ďáblova ostrova.
Devadesátá léta devatenáctého století se nesla ve znamení jednoho z největších justičních omylů, ten vešel do dějin jako Dreyfusova aféra, kterou mimo jiné ovlivnily silné antisemitistické nálady tehdejší Francie. Důstojník a špeh je rozhodně zajímavá knížka o neutuchajícím boji za spravedlnost. Harris nám přibližuje Alfréda Dreyfuse a dělá z něj skutečného člověka, ale k velké škodě je někdy až moc popisný. Celý příběh pozorujeme očima starého mládence, plukovníka Georgese Picquarta, který nově vede tajnou službu a má ještě tajnější milostné pletky. Celý příběh je zabarven jeho emocemi, pohnutkami, ale i hodnotami. Kniha je příběhem o tom, jak obviní důstojníka ze špionáže jen proto, že je Žid. Postupně se nám tak rozkrývá působivý boj s okolním světem, který se změní ve zběsilý běh za pravdou. Na straně 331 se dokonce dočtete o tom, jak vznešená francouzská společnost pálila Zolovy knížky jen proto, že se otevřeně zastával Dreyfuse. Slavná žabožroutská demokracie byla od začátku pofidérní. „Volnost, rovnost, bratrství“ jsou jen prázdná slova, která měla přesvědčit nižší vrstvy, že jsou si všichni Francouzi rovni. Co mě opravdu bavilo, byly odkazy na skutečné osobnosti francouzské společnosti. Od božské Sarah Bernhardtové, Alexandra Dumase až po záhadnému muže se železnou maskou. Kniha sama o sobě byla velmi čtivá a ke konci i dost napínavá. Události vám vířily hlavou, i když jste ji zavřeli a chtěli se věnovat něčemu jinému. Od atentátu na právníka máte napnuté nervy až skoro do konce, kdy slepá spravedlnost otevře oči. Důstojník a špeh nebyl ztrátou času, ale není to ani nic, k čemu by se člověk po letech s nostalgií vracel.
Do pulky jsem se musela do cteni nutit. Druha cast uz je mazec. Politika je proste svinstvo.
Výborná kniha! Nadchla mě síla a odvaha Picquarta, který i přes své počáteční předsudky a přesvědčení bojoval za spravedlnost. I za cenu osobního strádání, ztráty zaměstnání, ponižování a osočování. Kéž by takových Picquartů bylo víc! Závěr stejně vynikající jako celá kniha. Ten Dreyfusův až autistický projev! Žádné emoce. Však se dá předpokládat, že se každý člověk bude chovat stejně, když je to v zájmu pravdy, že? Super.
Úžasný skvělý román. V předešlých komentářích je napsáno vše. Nemám co dodat.
Kdybych mohla, tak jsem knihu vůbec neodkládala.
Přečetla jsem výstižné a vesměs nadšené komentáře a ztotožňuju se s nimi. Řeklo by se, že Dreyfusova aféra je nezajímavé, stokrát proprané téma, jenže pan Spisovatel dokáže divy a my čtenáři málem nedýcháme. Skvělé popisy armádního prostředí a především nejvyšších armádních činitelů; platilo a stále platí, že všechno je v lidech. Výborně vystižené charaktery i těch postav, které se příběhem jen mihnou (Leclerc). Osobnosti té doby a jejich boj za spravedlivý soud.
Myslím si, že epilog skvěle dokládá, jakým typem člověka byl Alfred Dreyfus: každým coulem voják, jemuž je - i po všech hrůzných zkušenostech - armáda a povinnost nade vše. A že přesně v tomto duchu oceňoval i Picquartovo angažmá v tomto soudním procesu.
Úžasná a velmi čtivá kniha!
Obtížně se hodnotí obsah, který je sám o sobě neuvěřitelně (doslova) děsivý. Téma je tak složité a tak hutné, že by jej snad ani velký fabulátor nevytvořil - ovšem život a dějinný okamžik to dokázaly. Složitost právě pro tu popisovanou realitu pro mne byla dlouho nezvládnutelná, proto jsem knihu dvakrát na delší dobu odložila a teprve napotřetí ji přečetla (nikoli dočetla) - stále se značným úsilím - celou (napsaná je přitom dobře, tomu se nedá nic vytknout).
Nejsem politik, voják ani právník a nežiji ve Francii v době čtvrtstoletí po její frustrující porážce Německem v roce 1870, přesto (možná právě proto) mě celý zárodek soudního procesu, důkazy a činy všech zúčastněných, odsouzení a zejména pak celé další dění, tedy samotná Dreyfusova aféra prostě nemohly nechat klidnou a netečnou.
Vše, co se odehrálo tehdy, se jistě odehrává v různé míře a různé podobě a s různými motivy i dnes (falešné důkazy, ovlivňování veřejnosti aj.), jen pochybuji, že zainteresovaní lidé dnes mohou bez uzardění (a vnitřního přesvědčení) říci, že jim jde o vlast a ne jen o vlastní prospěch (přesněji moc).
O celé aféře byly napsány tisíce stran (a číst je nebudu), Harris nastínil to hlavní: přestože jde o Důstojníka a špeha, samotný Dreyfus jako odsouzený (a nakonec omilostněný) špeh paradoxně není hlavním hrdinou, tím je důstojník Georges Picquart, který odhalil nesrovnalosti právě v důkazních materiálech (ze své pozice tajného-statistického vojenského oddělení), a nenechal se odradit a prosadil nový proces pro Dreyfuse i za cenu vlastního ponížení, degradace, věznění a dalších útrap. A nejzajímavější je, že přestože by Dreyfus bez tohoto člověka nikdy neopustil Ďáblův ostrov (a z justičního omylu by byla jistá justiční vražda), nikdy jej ani jeho činy nijak neocenil (aspoň podle autora). Epilog knihy tedy do značné míry v pravém slova smyslu podtrhl jakoukoli naději na happy end a ukazuje Dreyfuse v podivném světle...
Tady se musí dát zaplno - je to jeden z nejsilnějších příběhů historie. Ta touha armády a státu potopit (a zlikvidovat) tolik nevinných lidí jen kvůli vlastní neschopnosti a neochotě přiznat byť i jen drobné pochybení? Je to možné i dnes? Raději se nebudu snažit přijít na odpověď a budu doufat, že u nás ne, že pořád ještě nejsme třebas v současném Rusku. Robert Harris je tady ve vrcholné formě a knížku jsem zhltnul za tři dny (a to jsem měl kromě čtení ještě spoustu jiné práce) - i když víte, jak to dopadne, je to napsáno opravdu napínavě. Bylo těžké knihu kdykoli v noci v totální únavě ji odložit. Děj není předveden zcela chronologicky a mnoho informací z počátku aféry se čtenář dovídá později. A hlavně, je to historicky velice přesné a odpovídající charakteru zúčastněných postav. A nejzajímavější na konec - hlavním hrdinou ani není Dreyfus, ten sám do děje vstupuje až v jeho úplném závěru, ale vypravěč - podplukovník Picquart - odteď pro mě jeden z nejčistších literárních (skutečných!) hrdinů. Tahle kniha bude napořád na výsostném místě v mé knihovně.
V okamžiku, kdy jsem sahal po tomto románu Roberta Harrise, jsem očekával jen špionážní dobrodružství okořeněné troškou toho romantismu, odehrávající se v kulisách slavné aféry, která pohnula Francií a celým světem. Nemohl jsem se víc mýlit. Nejlepší příběhy jsou psány životem a ten je tvořen historií, která nepotřebuje romantiku ani dobrodružné zápletky proto, aby byla strhující a neuvěřitelná. Každý kdo sloužil se dokáže vcítit do pocitů vojáka, jenž potupně přichází o své postavení a hodnost. Každý civilista pak musí projevit lítost nad osudem kapitána Alfreda Dreyfuse, jenž byl po několik let nespravedlivě uvězněn na Ďábelském ostrově, kde čekal na pomalou a nelítostnou smrt...
Kniha Důstojník a špeh je brilantně napsanou výpovědí o události, která ve známost jako Dreyfusova aféra. Hlavním hrdinou však není sám Dreyfus, ale plukovník francouzské kontrarozvědky Georges Picquart, jenž odkrývá kousek po kousku temné tajemství armády, spočívající v Dreyfusově nevině. Picquart je zásadový důstojník, jemuž čest velí postavit se zrůdné mašinérii lží, malosti a oportunismu. Postavit se proti velení vlastní armády, kterou tak miluje, a to i za cenu obětování vlastní osoby...
Naléhavost Picquartovy výpovědi, jenž v konečném důsledku obsáhne více než deset let, je v užití ich formy, která dovoluje výborně vykreslit i ty nejniternější pocity vypravěče. Ač jsem se do knihy na prvních sta stranách ne zcela dokázal začíst, ten zbytek je krásnou ukázkou literárního umu a schopnosti popsat historická fakta uměleckou formou. Důstojník a špeh není lehkým čtením a až zamrazí, že se jedná o historickou skutečnost, příběh nenávisti, antisemitismu a elitářství. A mé pocity po dočtení knihy asi nejlépe vyjádří citát Edmunda Burkeho: „Má-li zlo triumfovat, potřebuje jediné – aby slušní lidé nedělali nic.“
Tak tahle kniha mě dostala. Ten naléhavý pocit prožívané nespravedlnosti a frustrace. Hrozné je, že se to opravdu stalo. Ještě že člověk ví, jak celá aféra dopadne, jinak by to bylo až nesnesitelné. Musela jsem se nutit o půlnoci přestat číst, abych zvládla vstát do práce. Ten příběh i způsob jeho vyprávění mě opravdu zasáhl, a proto dávám plný počet *.
První polovina knihy mě moc nebavila, byla trochu zdlouhavá a popisná, navíc jsem měl pocit, že ať už bude nakonec Dreyfus vinný či nikkoliv, nebude tím kniha ani lepší ani horší.
Ale vydržel jsem, a soudní proces v druhé půlce mi byl dostatečnou odměnou. Takže nakonec nelituji a celkově jsem s příběhem spokojený. 60%.
Z knihy je cítit velké zaujetí tématem a důkladné nastudování pramenů. Vcítění do postavy Georgese Picquarta v druhé části mi způsobovalo duševní nevolnost – co "se" zase pokazí, jaký nový důkaz "se" najde, kdo znenadání zemře, jen aby pravda nevyšla najevo. Georges Picquart miloval Francii a její armádu, byl to čestný muž, a proto se musel stát "zrádcem".
V podobě Dreyfusově aféry se můžeme najít i dnes. Oslavujeme "Esterhazy" - tedy padouchy a skutečné hrdiny "Dreyfuse" necháme padnout a ještě do nich kopeme.
Než jsem si knížku koupil, tak jsem jenom tušil, že nějaká Dreyfusova aféra byla. Ale celá kniha mě naštvala nehorázným způsobem, hlavně směrem k armádě Třetí republiky (koneckonců francouzská armáda nevynikala nikterak oslnivě).
O Dreyfusově aféře jsem se popravdě dozvěděl z jiné knihy. Z Motýlka. Pak to okolo mne občas proplulo. No a teď jsem se jsem narazil na možnost se o to dozvědět více. A díky tak za tuto knihu. I když člověk samozřejmě věděl, že to vkastně dopadne dobře, tak nepnutej jsem v určitých chvílích byl pořádně.