Důvěrný deník stromu
Didier van Cauwelaert
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/251608/bmid_duverny-denik-stromu-IBa-251608.jpg
4
21
21
Jmenoval se Tristan, bylo mu tři sta let a za svůj život poznal mnoho z lidských citů a vášní. Poté, co tento obrovský strom smetla vichřice a vyrvala z kořenů, začíná jeho nový život. Strom, vysazený v době kralování francouzského krále Ludvíka XV., nás vyzývá, abychom spolu s ním sledovali dramata, jež za svého života zažil: náboženské války, Francouzskou revoluci, Dreyffusovu aféru i okupaci Francie. Ani po své biologické smrti strom není jen vězněm své paměti, ale žije dál nový život. Jak žije strom? Z čeho se skládá jeho vědomí? Jak reaguje na své okolí? Jeho posmrtné vyprávění nám předvádí svět, přírodu a lidi v novém světle rostlinného vnímání skutečnosti a světa a nastoluje univerzální otázku: jaký je pro strom nebo člověka nejlepší způsob jak nezemřít?... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2015 , GaramondOriginální název:
Le Journal intime d'un arbre, 2011
více info...
Přidat komentář
Čekala jsem něco víc... ne, že by se mi knížka úplně nelíbila, ale podle anotace jsem myslela, že bude víc pojednávat o minulosti stromu nikoliv o jeho přítomnosti. Ekologicko-vzdělávací vyústění mi přišlo dost násilné a autor si ho rozhodně mohl odpustit. Ve výsledku to tedy nebylo špatné natolik, abych to nedočetla, ale ani tak dobré, abych se k tomu někdy chtěla, byť jen v myšlenkách, vracet...
Miluji stromy, líbil se mi název knížky i obálka, a tak jsem knihu koupila a pustila se do ní. Nedokážu napsat proč, ale kniha se mi nečetla dobře. Vypravěčem je stará hrušeň, která vzpomíná na to, co zažila. A nejen to, i po svém konci je ve spojení s lidmi, kteří s ní měli (mají) něco společného, ať už jako se stromem nebo třeba se sochou, vytvořenou z jejího dřeva. Hrdinů z různých vrstev společnosti i historických období je mnoho, také spousta otázek, různých lidských vztahů a činů. A vše je takové zvláštní, tragické, smutné... nepočetla jsem si. Snad, že jsem s žádným z hrdinů nesouzněla, ani s tím stromem.
Čekala jsem tři sta let historie a ono to bylo vlastně několik desítek let tvrdé současnosti s ne příliš optimistickým výhledem na budoucnost. Mám ráda knihy, které mne nutí přemýšlet a dále pátrat. Co nejdřív si budu muset popovídat s naší hruškou :).
Čekal jsem povídky o tom, o si stromy pamatují, čekal jsem nostalgii ala Tři melounová lízátka Roberta Sabatiera. Něco z obou v té knize je, ale vlastně je o ničem jiném - o porozumění, úctě a sebeúctě, nedorozumění, lidech a přírodě. Za přečtení stojí, uvidím, jestli se k ní někdy vrátím.
Důvěrný deník stromu
Knihu jsem zhltla. Uchvátil mě pohled na svět, události, emoce očima stromu. Příběh mi však přišel postupně příliš překombinovaný a závěr za vlasy přitažený a dojem z celé knihy poněkud shodil. Přesto převažuje obdiv, autorův nápad stojí zato.