Důvěrný deník stromu
Didier van Cauwelaert
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/251608/bmid_duverny-denik-stromu-IBa-251608.jpg
4
22
22
Jmenoval se Tristan, bylo mu tři sta let a za svůj život poznal mnoho z lidských citů a vášní. Poté, co tento obrovský strom smetla vichřice a vyrvala z kořenů, začíná jeho nový život. Strom, vysazený v době kralování francouzského krále Ludvíka XV., nás vyzývá, abychom spolu s ním sledovali dramata, jež za svého života zažil: náboženské války, Francouzskou revoluci, Dreyffusovu aféru i okupaci Francie. Ani po své biologické smrti strom není jen vězněm své paměti, ale žije dál nový život. Jak žije strom? Z čeho se skládá jeho vědomí? Jak reaguje na své okolí? Jeho posmrtné vyprávění nám předvádí svět, přírodu a lidi v novém světle rostlinného vnímání skutečnosti a světa a nastoluje univerzální otázku: jaký je pro strom nebo člověka nejlepší způsob jak nezemřít?... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2015 , GaramondOriginální název:
Le Journal intime d'un arbre, 2011
více info...
Přidat komentář
Knihu jsem zhltla. Uchvátil mě pohled na svět, události, emoce očima stromu. Příběh mi však přišel postupně příliš překombinovaný a závěr za vlasy přitažený a dojem z celé knihy poněkud shodil. Přesto převažuje obdiv, autorův nápad stojí zato.
Čekala jsem něco víc... ne, že by se mi knížka úplně nelíbila, ale podle anotace jsem myslela, že bude víc pojednávat o minulosti stromu nikoliv o jeho přítomnosti. Ekologicko-vzdělávací vyústění mi přišlo dost násilné a autor si ho rozhodně mohl odpustit. Ve výsledku to tedy nebylo špatné natolik, abych to nedočetla, ale ani tak dobré, abych se k tomu někdy chtěla, byť jen v myšlenkách, vracet...
Miluji stromy, líbil se mi název knížky i obálka, a tak jsem knihu koupila a pustila se do ní. Nedokážu napsat proč, ale kniha se mi nečetla dobře. Vypravěčem je stará hrušeň, která vzpomíná na to, co zažila. A nejen to, i po svém konci je ve spojení s lidmi, kteří s ní měli (mají) něco společného, ať už jako se stromem nebo třeba se sochou, vytvořenou z jejího dřeva. Hrdinů z různých vrstev společnosti i historických období je mnoho, také spousta otázek, různých lidských vztahů a činů. A vše je takové zvláštní, tragické, smutné... nepočetla jsem si. Snad, že jsem s žádným z hrdinů nesouzněla, ani s tím stromem.
Čekala jsem tři sta let historie a ono to bylo vlastně několik desítek let tvrdé současnosti s ne příliš optimistickým výhledem na budoucnost. Mám ráda knihy, které mne nutí přemýšlet a dále pátrat. Co nejdřív si budu muset popovídat s naší hruškou :).
Čekal jsem povídky o tom, o si stromy pamatují, čekal jsem nostalgii ala Tři melounová lízátka Roberta Sabatiera. Něco z obou v té knize je, ale vlastně je o ničem jiném - o porozumění, úctě a sebeúctě, nedorozumění, lidech a přírodě. Za přečtení stojí, uvidím, jestli se k ní někdy vrátím.
Důvěrný deník stromu
Soustředěním na nešťastné a zlé události v životě stromu získal deník depresivní nádech. Čím méně z hrušně zbývalo, tím více příběh ztrácel na kvalitě.