Dva divoši
Ernest Thompson Seton
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/109722/bmid_dva-divosi-py1-109722.jpg
5
506
506
Legendární kniha E. T. Setona o dobrodružství dvou chlapců, kteří žili jako Indiáni, s níž vyrůstali současní otcové, se vrací v novém překladu, aby si i dnešní děti mohly prožít naplno svůj klukovský sen. Snad každý kluk chtěl někdy strávit alespoň dva týdny mezi indiány v pláních Divokého západu, toužil se naučit rozdělávat oheň třecími dřívky, ušít si indiánský oděv, postavit si týpí nebo podniknout lov na jelena. Všechno, o čem sní kluci od okamžiku, kdy se poprvé dozví o životě indiánů, sepsal Seton v příběhu Yana a Sama, „dvou chlapců, kteří se učili žít jako indiáni,“ jenž od roku 1903 stále znovu a znovu uchvacuje nové generace čtenářů.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Pro děti a mládež
Vydáno: 1990 , Albatros (ČR)Originální název:
Two Little Savages, 1903
více info...
Přidat komentář
Knihu jsem četl jako kluk a líbila se mi.Tenkrát to pro mě představovalo dobrodružství,které jsme kluky prožívali také podle téhle knihy.Protože jsme tenkrát bydleli na okraji Mostu,kousek od lesa,měli jsme na tahle dobrodružství dost prostoru a nikdo nás nehonil,že něco nesmíme.Škoda,že dnešní děti už tohle prožít nemohou a oni to ani nechtějí.Žít takhle bez mobilu a nebo bez Tabletu, to pro ně snad ani nejde.
Úžasná kniha... nehledě na dobu a věk... kdo ten vztah k přírodě má, nosí v sobě přirozenou dávku divokosti .. při čtení jsem se nejednou ztotožnila s Yanovými pocity a touhami. Autor vykresluje překrásnou atmosféru a vkládá do knih veškeré zažité dobrodružství a nabytou moudrost!
Milá knížka, četla jsem až v 16ti letech, zřejmě trochu pozdě, protože některé pasáže mi připadaly nudné a musela jsem se maličko nutit, abych knihu dočetla. Moc se mi líbil začátek, touha Iana po indiánském životě je mi velmi blízká. Oceňuji spoustu podrobných návodů na výrobu zálesáckých věcí. Od mokasín po vycpání sovy :-)
Skvělá kniha, skvělý průvodce do divočiny návody na přežití a žití v přírodě kde peníze nic neznamenají.
Kniha je prostě úžasná. Nádherné ilustrace, parádní čtění, spoustu úžasných věcí co se dají vyzkoušet. Asi člověk fakt stárne, ale my četli prostě úžasné dětské knihy co se k nim člověk může vrátit zas a znova. A tak nějak mám pocit, že krom Harryho Pottera jsou dněšní děti dost ochuzené o normální knihy.
Kniha se mi líbila včetně ilustrací, které autor nakreslil. Myslím si, že kniha se bude určitě líbit dětem a dospívajícím a samozřejmě si zavzpomínají na knihu i čtenáři, kterým je více let.
Je vidět, že autor je zálesák, má rád přírodu. Oceňuji i praktické rady, jak si např. vyrobit luk apod.
Co se týce beletrie, pro mě naprosto nejlepší hniha co sem dosud četl. Přečteno snad 10x:)
Škoda, že překlad byl občas takový kostrbatý. Velmi na mne zapůsobily drobné ilustrace v knize.
Autor a kniha, kteří si předurčují své čtenáře. A ti rozhodně zklamáni nejsou. Je v ní všechno - objevování sebe sama, vztahů mezi lidmi, přírody. Škoda, že takového autora jsme nikdy neměli. Foglarovi chybí ten vztah k přírodě, přeci jen byl víc skautem, než woodcrafterem. A o jiných autorech jsem nikdy neslyšel. Tahle kniha je nad všechny příručky.
Knihu považuji vlastně za takovou Vinettouovku, hodně jsem se dozvěděl o přírodě a o vztahu člověka k Ní. :)
V téhle knize je všechno... Hrdina se kterým se mohou leckteré děti s láskou k přírodě a nepochopením rodičů ztotožnit. Yan je možná ve všem nejlepší, ale je to hlavně o zájmu a snaze. Pohltilo mě to. Netroufám si odhadnout, kolikrát mi byla tahle knížka skvělým společníkem.
Tyhle knihy (u táborového ohně, dva divoši, Rolf zálesák...) mě utvářely po celé dětství a mají velký podíl na tom, jaký jsem dnes. Byť už jsem ve věku, kdy se přestává říkat mladý muž, stále (stále víc) jsem milovník přírody, zastánce zásad a hlavně srdcem zálesák.
Tato knizka me provazela celym mym detstvim. Ted kdyz jsem se k ni vratila, znovu se vracim do mych deseti let. Krasne vzpominky.
Jako dítě jsem tuhle knížku milovala. Záviděla jsem klukům jejich možnosti a chtěla jsem být s nimi v lesích. Četla jsem ji několikrát a vždy s nadšením. Po mnoha letech se mi dostala do rukou znovu. Už tam sice nebylo to nadšení pro táboření, ale i tak na mě sálala ta pohoda a dobrodružství co si kluci užívali. Za mě super.
V návaznosti na jednu diskusi, a s cílem odškrtnout si položku v Čtenářské výzvě, jsem po hodně dlouhé době sáhla po Dvou divoších. A oproti prvnímu čtení, kdy mi bylo -náct a mou hlavní četbu tvořil žánr knih táborových ohní, se mi četlo výrazně lehčeji a rychleji. Dříve mi vadila první část knihy o Yanově touze poznávat přírodu, o jeho okukování vycpaných ptáků ve výloze obchodu či o jeho stavění chaty. Nyní jsem v těchto pasážích viděla úvod k tomu, co přijde, vysvětlení toho, proč se Yan vůbec stal "divochem"; zkrátka celá knížka a Yanova touha po znalosti přírody (která ve své době byla hodně výstřední) je vystižena úvodním Setonovým citátem o vyhloubení studny. Stejně jako při prvním čtení mne však moc nebavily kapitoly o sloučení Sangerských indiánů s Boilery, přestože ty byly pomyslným závěrem na Yanově cestě k tomu stát se zálesákem.
Nejvíce jsem si vychutnala kapitoly, kdy se Yan skamarádí se Samem a začnou napodobovat život Indiánů. A chutnalo mi nejen díky útržkům lesní moudrosti, ale i díky úžasnému slovnímu humoru, který autor vkládá do úst především Samovi. Navrch usmíření dávných přátel a rozuzlení záhady, kdo kdysi střílel... tuhle knihu si nelze nezamilovat.
Škoda jen, že už jsem zkaženým dítětem města, takže si neušiju vlastní plachtu na tee-pee nebo mokasíny. Raději se budu vymlouvat na to, že se mi zase podebrala moje zraněná noha :-). Ale vím, že pokud někdy budu potřebovat pitnou vodu, stačí vyhloubit si indiánskou studnu. A (nejen) to, když člověk vyráží ven, je dobré znát.
Po skoro dvaceti letech čtu znovu a kniha je krásná, až dojímá. Dost se v Yanovi vidím, kluk, který měl k dispozici kousek přírody jen pro sebe, neutuchající vášeň pro každou chvilku strávenou v ní a nenapravitelnou duši romantika. Dřív jsem si myslel, že tyhle záliby mě v dospělosti opustí, opak je ale pravdou, jsem ještě větší milovník přírody, čundrů a zálesáctví a s postupem času se má skoro až posedlost ještě prohlubuje.
Štítky knihy
pro děti příroda Indiáni divočina dobrodružství dětská dobrodružství pro chlapce dobrodružné rományČást díla
Autorovy další knížky
| 1973 |  Rolf zálesák |
| 1970 | Kniha lesní moudrosti |
| 1990 | Dva divoši |
| 1974 | Král vlků |
| 1968 | Divoké děti lesů |
Tak tuhle knížku čtu po několikáté, i v pokročilém věku mě stále baví. Nejen, že se člověk naučí něco z lesní moudrosti a opět si uvědomí, jak moc nám příroda dává, ale kniha je psaná velmi vtipně, takže se místy i docela nasměju. Nemyslím si, že by měla oslovovat hlavně děti, i nám dospělých /v mém případě 60/ neuškodí vzpomenout si na léta, kdy jsme si hrávali na indiány.