Dva muži na druhou
Ernst Theodor Wilhelm Hoffmann , Robert Louis Stevenson
Soubor obsahuje dvě známé novely. Podivný případ dr. Jekylla a pana Hydea (1886) vypráví o doktorovi, který po požití drogy se mohl změnit v bytostně jinou osobu. Mistr Blecha (1822) vypráví o muži, který ztratil schopnost vidět rozdíl mezi skutečností a fantazií. V závěrečném rozhovoru „Dva muži na druhou“ se Karel Friedrich ptá MUDr. Stanislava Požárka a rozebírají obě díla z hlediska lékařské vědy.... celý text
Přidat komentář
Jekyll a Hyde je taková klasika. Sice je to fantastické, nemožné a neuvěřitelné, ale pěkně napsané a je za tím i myšlenka. 75%, 24. 10. 2019.
Mistr Blecha je totální úlet. Hoffmann ale dokázal tuto slátaninu napsat velmi čtivě a poutavě. 75%, 29. 10. 2019.
Doslov je rozhovor s psychiatrem, podaný humornou formou, velmi zajímavý. 80%.
První příběh je jistě všem známý - doktor Henry Jekyll a pan Edward Hyde.
Ve druhém příběhu se setkáváme s tak trochu podivínem Peregrinem Tyssem, který žije sám jen se svou chůvou Alinou v domě po rodičích. Na štědrý den, když rozdává dárky dětem knihaře Lömmerhirta se ale setkává s okouzlující dívkou, která mu zamotá hlavu. A tím začíná bláznivý příběh, který sahá do daleké minulosti. Příběh plný fantazie, lásky, nenávisti a intrik....
Třetí "povídka" je rozhovor s MUDr. S. Požárkem z Dobřanské psychiatrické léčebny. Docela mě pobavilo, že pan doktor sám na sobě zkoušel LSD, aby poznal, co to s ním udělá :-)
Knihu jsem našla v knihovničce s knihami zdarma a přečetla jí prakticky za jeden den. Na první straně bylo napsáno věnování: Za dobrou práci ve školním roce 1967-68. ZDŠ Královské poříčí, okr. Sokolov 1.-5. ročník, M. Chvostková tř. uč.
- vždy když najdu takovou knihu s věnováním, jen si říkám, komu asi patřila, zda jí vůbec četl a hlavně, co ho vedlo k tomu, že jí dal do knihovničky....
Povídku o Jekyllovi a Hydeovi miluji.. čemuž také odpovídá moje přezdívka. Přečetla jsem ji snad 100x a viděla několik filmových zpracování. Je to můj nejoblíbenější příběh, který mne kdysi přivedl ke čtení. Obsah druhé povídky si již bohužel nepamatuji, proto ji nebudu hodnotit.
Část díla
- Mistr Blecha 1822
- Podivný případ doktora Jekylla a pana Hyda / Podivuhodný případ doktora Jekylla a pana Hyda 1886
Novela Dr. Jekyll a pan Hyde nic neztrácí na čtivosti i hloubce přibývajícími časem, ať už od posledního čtení nebo vydání v roce 1886. Příběh je to krátký, ale hluboce atmosférický s nejednou myšlenkou a možným výkladem. Sychravý Londýn plný mlh, matných světel, temných ulic, podzimní a zimní atmosféry. Svižně plynoucí sledování činnosti advokáta Uttersona, který se snaží přijít na kloub záhadě podivínství svého přítele Dr. Jekylla a krutého Hyda. Fantastická klasika, o čemž jasně svědčí množství nejrůznějších adaptací. A přestože z tohohle ranku je mi bližší delší, propracovanější Frankenstein, Stevensonova schopnost vyprávění dovede chytit a zpříjemnit jedno odpoledne. Stejně jako dovede vyvolat mnoho otázek i úvah na téma rozdvojenosti lidské povahy nebo vzdálenost vědeckých hranic (ať ve smyslu obecném nebo morálním).
Tohle vydání obsahuje ještě jednu, rozsahem delší novelu, z dílny E. T. Hoffmana nazvanou Mistr Blecha. Německá literatura je mi, přiznávám, velkou neznámou. A tahle novela solidní záhadou, byť poměrně zábavnou. Velká alchymie, kdy se do pohádky přimíchá slušná dávka sci-fi (vědecká vyspělost blech a hlavně mikroskopická čočka schopna číst myšlenky člověka nebo šerm pomocí dalekohledů), špetka fantasy (ano, opět blechy), taky reinkarnace duší (každá postava má jeden minulý život). Sedm dobrodružství ztrácí postupem stran trochu na dechu, ale po většinu času dovede Hoffmann zaujmout svým vlastním podivínstvím, fantazií i zábavností. Najde prostor i pro vytržení čtenáře, kdy k němu přímo promlouvá. Zní to jako šílená záležitost. A ona to do značné míry šílenost je, podobně jako Alenka v říši divů od Carrolla.
Při mnoha momentech jsem měl dojem, že jsem na Mistra Blechu už někdy někde narazil. Nenašel jsem však žádnou adaptaci, takže možná jen mlhavá vzpomínka nebo se ozvala reinkarnace mojí vlastní duše. V čase se ovšem ztratila ona satira, která byla prvním plánem Hoffmannovým. Dnes zůstala zábavnost, hravost a psychologická podstata příběhu.
Nemám ponětí, proč jsou tyto dvě novely v jednom vydání vedle sebe. Ani dovětek mi nepomohl, ač nabídl docela zajímavý a zajímavě podaný rozhovor s psychiatrem. Padesát let od tohoto vydání má onen příspěvek s Mudr. Požárkem ještě onen podkres toho, že za půl století se psychiatrie a psychologie posunula o hodně dál. Celkem by mě zajímalo, zda i dnes probíhají experimenty, kdy psychiatři užívají drogy, aby si vyvolali příznaky duševních chorob=o)