Dva tisíce verst s Lenou
Josef Velek
Knížka reportáží z autorovy cesty lodí po sibiřské řece Leně.
Přidat komentář
Nedávno jsem se "plavil" s ruským spisovatelem po Jeniseji a nyní se mi naskytla možnost splout jiný sibiřský veletok a to Lenu. "Kormidelníkem" mi byl tentokrát český autor. Dá se říct, že obě knihy jsou koncipovány dost podobně. Čtenář se dozví něco z historie, něco o přírodě, něco o lidech a jejich kultuře a to vše je zarámováno současností (vydáno v roce 1987). O Leně je ale jen část knihy a to ta zajímavější. Pak se přesouváme asi snad do všech tehdejších svazových republik a jeho koutů. Takže navštívíme Kamčatku a pak svazové republiky v okolí Kaspického moře a Aralského jezera. Je vidět, že kniha vznikla v době takzvané "glasnosti", kdy si autor mohl dovolit odhalit i kritické dopady na životní prostředí. Je zde tedy už zmiňována klesající hladina vody v obou výše jmenovaných vodních plochách, vlivem odvedení jejich přirozených přítoků k zavlažování bavlníkových polí. Pak se přesuneme na Kavkaz a opět zazní kritika, tentokrát za ošizený a dá se říct i rozkradený, skrz horský masív ražený vodní přivaděč. Tady ale tak nějak ta zajímavější a na čtyři hvězdy dosahující část končí. Další navštívená místa a republiky se dají shrnout do šablony: příroda, kultura, skvělí lidé, skvělé úspěchy kam se podíváš. Seznámíme se se Stachanovem (i když ne osobně) a nebo třeba znovu připomeneme bitvu u Kurska. Když si ale přečteme co je v současnosti o těchto věcech známo třeba na internetu, tak se v lecčem rozcházejí a v některých údajích i diametrálně. Dále se přesouváme na Ukrajinu, pak k Moskvě, do pobaltských republik a končíme v tehdejším Leningradě. A tato část už čtyři hvězdy neudržela. Prostě se z knihy vytratil onen cestovatelskoobjevitelský nádech z Leny, kdy jsou popisovány lidé a končiny vzdálené a pro nás exotické s nádechem dobrodružství. Nezaznívají ani žádná kritická slova, tak jako tomu bylo v prostřední části, kde se autor do ní pouští v otázkách ekologických. Stává se z toho agitačně propagandistická reportáž, bez něčeho navíc co by tento nedostatek dokázalo, alespoň částečně zastřít.
Závěrem:
Především ta část plavební byla lepší než ona jenisejská, ale ta druhá půle to poněkud kazí.
Lepší tři hvězdy.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
1988 | Příběhy pro dvě nohy |
1989 | Muž přes plot |
1980 | Jak jsem bránil přírodu |
1987 | Dva tisíce verst s Lenou |
1985 | Od Polderů k Ardenám |
...oproštěno od politiky - musí tam být krásně...