Dva v buši
Gerald Durrell
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Literatura světová Humor Příroda, zvířata
Vydáno: 1997 , BB artOriginální název:
Two in the Bush, 1966
více info...
Přidat komentář
Kniha je zajímavá, dobře se četla, ale přece jen jsem už od autora četla lepší knihy.
Tentokrát spíš více poučné než vtipné putování po Oceánii za natáčením její ohrožené fauny. Stále jde však o příjemné čtení.
Knihy pana Durrella jsou psané s humorem a poutavě. Člověk má pocit, že je s autorem na jeho cestách po celém světě.
Kdysi jsem jeho knihy hltal, alespoň to, co tu bylo před revolucí. Teď jsem na to asi už moc starý. Nebo je to jiné - chybí mi tu smysl pro humorné zážitky, těch je tu nějak pokrovnu, navíc je to takové strašně nesourodé. Ani překlad mi nepřijde zrovna povedený... Prostě průměr.
Klasika od pana Durrella. Výstižné popisy přírody a zvířat, doplněné humornými příhodami. Kniha se hodně věnuje ptákům, o které se z fauny zajímám asi nejméně, takže mne nechytla tolik, jako některé jiné. Ale jako vždy se dobře čte a milovníkům přírody doporučuji.
Uspokojivé.
Vůbec bych nečekal že mě tato kniha bude bavit až tak moc. Dostal jsem se k ní úplnou náhodou díky čtenářské výzvě a protože byla o mé "destinaci snů" - o Novém Zélandu a Austrálii. Příběhy biologa BBC a jeho technického týmu, který v těchto destinacích natáčí dokument o vzácných a "mizejících" druzích zvířata, jsou napsané prostě neuvěřitelně čtivě a s humorem. Vždycky jsem si vyhledával místa a zvířata o kterých autor psal a bylo to opravdové dobrodružství, objevování a člověk měl pocit že je přímo vtažen do srdce dění jako bych tam byl s nimi. A množství úžasných a neuvěřitelně detailních informací, které jsem se doslova s otevřenými ústy dozvěděl mě opravdu nadchlo. Za mě obrovské a milé překvapení a všem můžu přečtení knihy jen doporučit. Tohle rozhodně není ztráta času.
Gerald Durrell je takový Jimmy Clarkson na poli biologickém, který se nebojí jízlivých komentářů na biologicky nejagresivnější druh – lidstvo. Svou práci nade vše miluje, dělá ji skvěle a vy si pak v transu uvědomíte, že na internetu s napětím vyhledáváte ptactvo, které tak nápaditě popisoval…
„Povzbuzen jeho blahosklonností našel jsem další větévku, přisunul se ještě kousek blíž a nabídl ji ptáčeti. Vzalo si ji tentokrát mnohem pohotověji. Nejdřív ji umístilo na jednu stranu, pak si to ale rozmyslelo a přendalo ji jinam. Nakonec zřejmě došlo k závěru, že takhle je to v pořádku, a vyzývavě se na mě zahledělo. Nejspíš usoudilo, že i když vypadám dost odporně, jako dodavatel větévek mám své nesporné přednosti.
Lidé nikdy neupřednostní zájmy zvířat nad své vlastní a momentální zisk je vždycky důležitější než vyvarovat se nenapravitelných chyb v budoucnu.
Knihy tohoto autora mám ráda a na tuto knihu jsem přišla snad jako na poslední a byla by to škoda.
[034/12] To už je let, kdy jsem otevřela první Durrellovku. A tak se k ní jednou za čas zase vracím a zase se nořím do zemí, které možná ani nikdy na vlastní oči neuvidím a nechávám se unášet představami a vzpomínkami těch druhých. A jsem ráda za to, že něco takového existuje, protože alespoň takovým způsobem mohu nahlédnout do tajů a záhad matičky přírody.
Názor na knihu 'Dva v buši' se u mě nemění ani po těch X letech. Do konce života budu mít v paměti tu legendární scénu s dopravou vajíček slípky takahe. To je prostě věc, která mě dostává smíchy do kolen snad pokaždé. U ostatních pasáží tomu tak ale není. Některým jsem se smála tehdy a jiným až teprve teď a přitom zapomínám na ty scény, které mi vyvolaly úsměv kdysi. Docela se to mění, ale i tak je to přitom skvělé čtení na odreagování, když člověk prostě nemá náladu na ten (někdy) tak otravný svět kolem. Ovšem pozor! Musíte mít rádi zvířátka.
Autor se nebojí vyslovit své názory a povzdechy nad lidskou hloupostí a až neandrtálskou primitivností. Řekne co si myslí s posmutnělým úsměvem na tváři a přitom vás samotné donutí se trochu zamyslet. Pak opět nastolí svůj lehký humor a s občas docela velikou nadsázkou dále vypráví o tom, jak ho zalehl pštros, jak se jim potajmu chechtala březí klokanice a jak udělali z tučňáka málem filmovou hvězdu. Jejich kameraman je pak postavička sama o sobě a člověk si dokáže toho stále otráveného človíčka představit v docela živých a reálných barvách.
Ale i když tu knihu mám docela hodně ráda, stejně postrádá něco, co by jí dalo tu plnou hodnotu. A i když je to nejspíše škoda, nepřipadám si, že bych jí křivdila.
Štítky knihy
Austrálie humor příroda zvířata, fauna Nový Zéland Malajsie ze života ochrana zvířat ohrožená zvířataAutorovy další knížky
| 1983 |  Mluvící balík |
| 1986 | O mé rodině a jiné zvířeně |
| 2008 | Ptáci, zvířata a moji příbuzní |
| 1996 | Zahrada bohů |
| 1988 | Ostrov v nebezpečí |
Právě spojení cest do různých částí světa v jedné knize mě hodně ovlivnilo - bez toho by letos asi nevyšla moje kniha Ptačí svět očima ptáčkaře, která jde napříč všemi světadíly. A bez Durrellova humoru bych psal asi dost jinak. Takže "díky, Gerry!".