Dvaadvacet centimetrů něžnosti
Johannes Mario Simmel
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/269530/mid_dvaadvacet-centimetru-neznosti-dIS-269530.png
4
73
73
Málokdo z těch, kdo si zamilovali romány Johannese Maria Simmela, tuší, že psal i povídky, nesčetné množství příběhů, které vytvořil za třiatřicet let své novinářské činnosti. Psal komentáře, glosy, hořké a přemýšlivé úvahy, varovné i hněvivé výzvy. Vyprávěl o štěstí a neštěstí, o revolucích a válkách, chudobě, hladu i bohatství. Jako skvělý soudničkář referoval o velkých kriminálních případech stejně jako o obyčejných lidech, o veselých, smutných, vzrušujících i všedních událostech. V této knize předkládá čtenáři z nepřeberného množství výbor jedenasedmdesáti povídek, které v malém průřezu zobrazují historii a atmosféru dané doby. Příběhy plné humoru i hořkosti, porozumění, lásky i smutku, v nichž se odráží autorova nezměrná víra v člověka. Povídky veskrze lidské, pravdivé a životné, dýchající kouzlem a poezií, které chytnou za srdce snad každého člověka.... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 2008 , Ikar (ČR)Originální název:
Zweiundzwanzig Zentimeter Zärtlichkeit, 1993
více info...
Přidat komentář
S autorem jsem se setkala poprvé a nelituji. V každé z těchto krátkých povídek lze najít něco k zamyšlení a nějaké moudro do života.
Autorovy povídky pro příště asi vynechám a v mé knihovně se zcela určitě nezabydlí. Ne, že by nestály za přečtení, ale jednou stačí a rozhodně to není žánr, který by byl pro tohoto autora typický a ve kterém by nějak vynikal.
Devatenáctá kniha Simmelova a první povídková. Musím souhlasit, že byl velmi dobře vybrán název knihy, protože povídka Dvaadvacet centimetrů něžnosti mi přišla jako nejlepší povídka. Musím naprosto upřímně říct, že budu spíš fanouškem románů než povídek od Simmela. Asi to bude opět dobou, kdy tyto povídky mohly zaujmout. U simmelových knih se člověk musí zamyslet nad dějem a možná hledá určitě paralely se svým životem, ale přistihuji se při myšlence, že když je povídka od Simmela krátká, není čas se nad nějakou paralelou zabývat a když je povídka od Simmela dlouhá, je to jen zbytečně natažená krátká povídka, kterou je někdy až otravné číst. Ač jsem velký fanoušek, tak simmelovy povídky budou zatím, až do další povídkové knihy, někde hodně vzadu z jeho tvorby.
Velmi ráda jsem poznala Simmela i jako autora povídek. Je to pěkná sbírka napříč třiceti lety a povídky jsou často velmi dojemné, někdy dokonce smutné a u některých jsem se hodně zamýšlela. Nakolik se naše uvažování od té doby proměnilo? Jak moc jsem se proměnila já sama? Když se stalo, že mě některá nezaujala hned zpočátku, neboť se v ní psalo o jevech, které neznám (slavnosti někde v Maďarsku), a skoro, skoro jsem ji už chtěla přeskočit, ale nakonec se ukázalo, že mě zavedla k poslechu Mozartova Ave verum, což bylo příjemné. Vlastně ji pořád ještě čtu, prokládám ji čtením jiných knih a zase se k ní vracím a těším se na další příjemný zážitek, jako je třeba ten s Pohřešovanou babičkou nebo ten s novodobým Romeem a Julií. Jinak bych se o této zajímavé události nikdy nedozvěděla, což by nejspíš můj život nijak neovlivnilo, přesto říkám, že to bylo pro mne dobré, nejmíň proto, že jsem se ještě dobu po dočtení usmívala. Už teď, i když i dokonce zbývá ještě pár desítek stran (a jsem tomu ráda, neboť se mám na co těšit), přiděluji knize celých pět hvězd.
Opět velmi zajímavá sbírka povídek od JMS.
Na mě až moc optimistické.
Ale dobré.
Některé povídky mě hodně zaujaly a po přečtení jsem o nich ještě chvíli pak přemýšlela, ale zase byly jiné, kterých bylo pomálu mě nechávaly klidnou. Jinak hezká sbírka.
Povídky a krátké příběhy jsou moc pěkně, čtivé. Plné naděje a také optimismu. Vlastně i uklidňují. Nejlepší povídka pro mne byla DOCELA MALÉ A DOCELA VELKÉ TAJEMSTVÍ. Někdy člověk potřebuje takové malé uklidňující povídky. :-)
Povídky plné lidskosti, citu, lásky a také snahy vidět svět a člověka lepší, než ve skutečnosti asi jsou. Některá témata se v povídkách v různých obměnách opakují, ale vzhledem k tomu, že výbor povídek je z rozmezí několika desítek let, je to pochopitelné. Jelikož je to první kniha od tohoto autora, kterou jsem četl, pravděpodobně se k němu ještě vrátím.
Štítky knihy
Část díla
- Bekir a Mehmet 1950
- Brázdy chudých 1948
- Co se stalo ráno 1978
- Čtrnáct malých černoušků 1953
- Čtyři v džípu 1950
Autorovy další knížky
| 1976 |  Láska je jen slovo |
| 1998 | Všichni lidé bratry jsou |
| 1992 | Nemusí být vždycky kaviár |
| 2001 | Svůj kalich hořkosti |
| 2007 |  A s klauny přišly slzy |
Nejslabší kniha, co jsem od Simmela četl. Byl jsem až zhrozen, co za sociální bajky a báchorky dokázal zplodit. Jen pár povídek na mě alespoň trochu zapůsobilo, většinu hodnotím podprůměrně až jako odpad. Autor si to u mě ještě víc pokazil, když v jedné povídce mimo jiné haní dílo "1984". Hodně povídek je z období Vánoc, vděčné období pro témata chudých osamělých lidí, kteří jsou na svátky "zachráněni".
Jedna zajímavost: Kniha vydaná v roce 1995 (ISBN 80-85830-28-0) má jako závěrečnou kapitolu "In memoriam Johannese Mario Simmela (1977)", evidentně napsanou až po autorově smrti (2009). Celkově hodnotím 40%, 3. 11. 2024.