Dvacet let s Islandem
Jan Burian
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/350623/mid_dvacet-let-s-islandem-tAT-350623.jpg
5
20
20
„Island je pro nás v mnohém záhadná země, s českým mozkem musíme pracovat hodně rozvážně, abychom z ní alespoň něco pochopili,“ tvrdí Jan Burian v jednom z fejetonů, jež napsal mnoho let poté, co se na ostrov vypravil poprvé. Kniha Dvacet let s Islandem vznikala v rozmezí let 1994 a 2014, což svědčí o autorově důkladnosti i vpravdě rozvážném postupu a přístupu. Na začátku devadesátých let přečetl, zhlédl a vyslechl o Islandu všechno, co se dalo, a takto vyzbrojen vyrazil objevovat to, co už vlastně skoro dopodrobna teoreticky znal. Naštěstí tomuto pocitu nepodlehl - a o tom i mnohém jiném je první Sága o cestě na Island (1994). Island ho lapil a nepustil, vrací se tam totiž skoro každý rok - mimo jiné jako průvodce turistů. A protože skoro každý rok se ostrov stane námětem některého z Burianových fejetonů, výběr z nich tvoří druhou část této knihy. Je to trochu jiný Island, viděný a popisovaný z jiné perspektivy, ale jedno zůstává stejné - autora ta zvláštní ostrovní země neomrzela ani po dvou dekádách: „Každé léto se vracím domů s hlavou plnou Islandu. A každé další jaro se nemohu dočkat, až se tam vyrazím nadechnout.“... celý text
Přidat komentář
kombinace cestopisu s naučnou knihou, jak už se píše v komentáři níže. Ale je to výborné, na pohodu, autor je skvělý pozorovatel, jako průvodce po Islandu bych ho brala všemi deseti.
Kdybych měla charakterizovat žánr této knihy, tak jsem v koncích. Částečně se jedná o cestopis - pan Burian vypráví o svém pobytu na Islandu, popisuje svou cestu, vypráví o lidech se kterými se potkává a o tom, co krásného vidí. Částečně je to naučná kniha, protože autor se nespokojí s tím, že popíše co vidí, ale ke spatřenému nás informuje o souvislostech, historii, původu. O Islandu a jeho historii se v této knize dozvíte mnoho. Částečně je to průvodce, protože o navštívených místech nepíše jen své dojmy, ale také fakta a informace, které člověku (jako případnému turistovi) mohou pomoci sestavit itinerář cesty. Navíc je kniha krásně a přehledně členěna - na první pohled (podle typu písma) se orientujete a víte, zda čtete autorský text, věcný a turistický popis přírodní památky nebo citaci ze starých novin.
Kniha je doplněna fotografiemi, které samozřejmě (bohužel) tiskem v knize kvalitativně dost utrpěly, ale stejně jsou krásné a jsou tam fajn.
Způsob psaní a vyprávění pana Buriana shledávám velmi čtivým, milým a vtipným. Mám jeho texty i hudební vystoupení velmi ráda.
Příjemné, úsměvné a hlavně pravdivé povídání o Islandu. A ano, je návykový (Island). :D
Když jsem poprvé četl Burianovu Ságu o cestě na Island, snil jsem si nad ní a věděl, že se do té krásné země nikdy nedostanu. Teď už jsem tam byl dvakrát, ale vracel bych se znova a znova. A vždycky si rád přečtu vlídné postřehy člověka, který se dokázal dostat Islandu trochu víc pod kůži.
Poprvé jsem knihu četla před cestou na Island, podruhé po cestě na Island. V prvním případě bych dala 3-4 *, podruhé 5*. Pan Burian krásně, vtipně a výstižně popisuje jednoduchým novinářským stylem své všední i nevšední zážitky a daří se mu zachytit atmosféru Islandu. Líbí se mi, že tuto zemi neidealizuje a nelíčí ji jako rajský ostrov v Karibiku jako jiní populární cestlovatelé (promiňte pane Kolbabo), protože to Island není. Island je krásný sám o sobě a bez příkras - se svými depresivními lávovými poli, deštivým počasím a šíleným větrem.
ukázka hned z první kapitoly (Pasivní občan, listopad 1993 - červen 1994) (ach, jak já ho chápu, i mě zajímá víc ta zatoulaná ovce) (zvláště ta z knihy A.Ransoma Zamrzlá loď kapitána Flinta)
S přesvědčením, že štěstí sedá na lidi jako já, jsem se jednoduše ponořil do příprav cesty na Island a poznenáhlu se začal vzdalovat reálnému životu. Moje blízké osoby mě jako obyčejně respektovaly, sem tam, když už to jinak nešlo, mě i vyslechly, ale někdy jsem měl pocit, že se o mne začínají trochu bát. Třeba, když se mě zeptaly, co zrovna čtu, a já řekl, že o ovci, která se zatoulala na skaliskách a nemůže dolů, a o lidech, kteří se rozhodují, jestli tam pro ni mají vylézt, nebo ne.
V naší takzvané rušné době, kdy kolem zuří transformace, privatizace či restituce, kdekdo kdekoho žaluje u soudu a chystají se komunální volby, demise, inaugurace a jiné mesaliance, se může leckomu zdát, že se svými ovcemi nejsem zrovna aptudejt. Pan místopředseda Kalvoda mě dokonce v jedné televizní debatě nazval pasivním občanem, neboť jsem pravil, že mě osobně diskuze ma téma nonprofitních organizací nezajímají. Nerozumím jim a jako volič jsem si na to zvolil příhodné osoby, které to, doufám, ve své pracovní době udělají za mne. Pasivní občan....
A to jsem ještě nepřiznal, že mě ty ovce zajímají mnohem víc!
Den před naší dovolenou na Islandu jsem se vypravila do knihkupectví, jestli tam náhodou nebudou mít nějaký cestopis.. regál byl dost malý, tak jsem tomu moc šancí nedávala .. naštěstí tam měli ale tuto skvělou knihu- poučnou, zábavnou, plnou zajímavých tipů, která místa navštívit ... Udělala bych z toho povinnou součást výbavy turistů, co na Island jedou. ;)
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1992 |  Cokoli o Dánsku |
| 2004 |  Den bude dlouhý |
| 2015 | Dvacet let s Islandem |
| 2002 | Ostrovy, majáky a mosty aneb Podivuhodná dobrodružství suchozemce v Baltském moři |
| 1995 | Sága o cestě na Island |
Milé vyprávění od srdce, taková mozaika Islandu, jaký opravdu je. Určitě doporučuji těm, kteří se chtějí o Islandu něco dozvědět. Pro mě jako islandofila moc informací nových nebylo, ale stejně to bylo příjemné čtení. Jediné, co mi trochu vadilo, byla recyklace informací ze Ságy o cestě na Island ve fejetonech. Když se je rozhodli vydat ve společně, bylo by asi lepší je trochu protřídit, aby se to tolik neopakovalo.
Na knize jsem ocenila také spoustu kulturních tipů, je vidět, že má autor Island skutečně přečtený i naposlouchaný. Po dočtení jsem shlédla Burianův dokument Islandská paměť a moc doporučuji!