Dvacet minut na vsi
Jiří Padevět
Kniha povídek Dvacet minut na vsi autora Jiřího Padevěta zavádí čtenáře mezi obyčejné lidi žijící své běžné životy plné práce, starostí, ale i zábavy, radostí a občas poklidných chvil. Tisíce podobných střípků životů se odehrávaly a odehrávají v Evropě každý den, mění se kulisy, mění se společenská uspořádání, mění se počasí, ale lidé zůstávají. Hrdiny příběhů mohou být úplně cizí lidé, vzdálení tisíce kilometrů, nebo třeba někdo, koho znáte. Všechna gesta, pohyby, úsměvy a situace, které se prolnuly několika mikropříběhy, se možná staly v jiné časové posloupnosti, v jiné vesnici, v jiné zemi a jiným lidem. Ale docela jistě se staly...... celý text
Přidat komentář
Zajímavá knížečka se spoustou pidipříběhů.
Jakoby jste stáli kdekoliv na návsi a jen se rozhlíželi okolo sebe.
Je to knížka plná mikrobříběhů obyvatel jedné libovolné vesnice. Je doplněna krásnými dobovými fotkami. Hrdiny takovýchto příběhů mohou být lidé jakýchkoliv vesnic po celé Evropě během 19.-20.století. Bohužel takových 20minut na vsi, se může rychle změnit v peklo během válek, či vyhlazování Němci, např. Lidice.
Ano. Je to hořkosladké a jako pocta lidickým asi fajn. Občas probleskne humor, často zamyšlení. Autor má dar osobitého vyjádření, které dokáže autenticky navodit atmosféru zašlých venkovských časů.
Úplně hlubokou sondu do duší jsem tam nenašla, spíš momentky ubíhajících dnů na venkově popsané s úctou a láskou.
Mnohé fotografie atmosféru znamenitě dokreslí. Jen mě dost rušil až vadil pohled z blízka do tváří anonymních lidí z průkazových fotografií. Snad kdyby byly v menším formátu. . . . . .
"Marie rvala utěrku do chřtánu jednomu půllitru za druhým a zatím se žádný nepozvracel."
Krátké, milé příběhy z možného běžného života na jedné vesnici....... Autor tuto malou knížku sepsal opravdu velmi pěkně. Je možné u ní přemýšlet, a to u mnoha knih nebývá- spojení čtivosti a ponoukání k zamyšlení.
Tentokrát lehký pocit zklamání. Popis vesnických minisituací nedosahuje síly ani sevřenosti těch z Poznámek k dějinám či Snů a seker - a bez patetického závěru bych se také obešla.
Soubor kraťounkých příběhů svou hořko-sladkou něhou a křehkostí nutí zadržovat dech, aby prudké vydechnutí snad neodválo tu zvláštní rozechvělou atmosféru. A poslední zbyteček vzduchu z vás vyrazí závěrečné stránky – věcné, strohé a emocí prosté shrnutí známých historických faktů. Tenhle veskrze brutální kontrast prostě musí otřást i tím nejotrlejším čtenářem.
Opět výborný literární počin, který je psán s notnou dávkou citlivosti vůči danému tématu. Autor prostě každým dalším dílem dokazuje, že umí!
Laťka, kterou si u mě svými předchozími knihami pan Padevět nastavil, je hodně vysoko. Opravdu hodně vysoko. Přeskočila tato kniha? Přeskočila. A s obrovskou rezervou. Přečteno snad jen za půlhodiny, přesto si dovolím tvrdit, že to byl za dlouhou dobu jeden z nejsilnějších čtenářských zážitků, který byl ještě umocněn nádherným závěrem. Nic tomu nechybělo, nic nepřebývalo, husí kůže a strach z toho, v co se popisovaný klid a vesnický idylka může rázem změnit... nepopsatelné.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2016 | Krvavé léto 1945 |
2018 | Ostny a oprátky |
2015 | Krvavé finále: Jaro 1945 v českých zemích |
2017 | Tři králové |
2020 | Republika |
Velice milá knížečka.