Dvacet tisíc mil pod mořem I, II
Jules Verne
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/423702/bmid_dvacet-tisic-mil-pod-morem-vo6-423702.png
4
1734
1734
Dva svazky sešitových románů.
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1907 , B. KočíOriginální název:
Vingt mille lieues sous les mers, 1870
více info...
Přidat komentář
už v dětství, kdy jsem tuto knihu poprvé otevřel (někdy v osmi-devíti letech?) mi bylo něco zatraceně divné. až jsem pak na to přišel později, to divné byly ty De Neuvillovy rytiny zobrazující interiéry Nautilu - v ponorce přece nemůžou být tak vysoké stropy a takového místa všude, obrazy otomany, sochy...
Díky aknize jsem se dozvěděla něco o mořském světě. Kapitán Nemo mi byl velmi sympatický. Děj na počátku knihy mě trochu nudil, jsou tam zbytečné hloubkově řešené mořské živočichy. Pobavilo mne, že výprava nepozná živočicha od ponorky, no dobře vzhledem k tomu, kdy autor knihu napsal.... Kniha je spíše pro mužskou část, nebo technicky založené ženy.
Znovu jsem si dopřál dobrodružnou cestu z románem Julese Verna. Tuto knihu jsem četl již jako dítě a pokaždé když ji čtu znovu mám pocit že se vracím domů do svého pokojíčku a jsem zase ten malý kluk. Jsou to krásné vzpomínky a nevidím důvod proč si neužívat toto dobrodružství.
Knížka, která mi už nějakou dobu leží v knihovně. A ačkoli jsem na ni byla zvědavá a chtěla jsem jí dát šanci, rozhodně jsem to neplánovala tak brzy.
A budu zcela upřímná. Není to tak úplně čtení pro mě.
Ačkoli v knize bylo pár výraznějších momentů, které ve mně něco zanechaly, povětšinou jsem jí jen tak bez většího zájmu proplouvala. Všechny ty informace o podmořských živočiších a zeměpisných délkách a šířkách byla pro mě osobně prostě zbytečně navíc, nezáživné a ani jsem je naplno nevnímala.
Často se mi stávalo, že jsem se v myšlenkách ubírala jinam a četla jen očima.
Samozřejmě je třeba zde vyzdvihnout myšlenku, nápad a inspiraci, jež jsou pro takové dílo nezbytné.
Ráda bych také zmínila popis prostředí. Ponorku bylo dost jednoduché si představit a v těch pro mě osobně záživnějších momentech jsem se cítila součástí posádky.
Postavy bylo snadné si zapamatovat, odlišit je, často se do nich i vžít. Rozhodně nebyly ponechány na okraji a pro příběh byly nesmírně důležité.
Styl psaní není přímo mojí notou, nicméně jen to, že jsem knihu úspěšně dočetla, vypovídá o tom, že se to dá zvládnout.
Jak už z mého názoru vyplynulo, knihu bych si dokázala představit i o celou půlku kratší. Předala by mi to samé a já se tak mohla naprosto ponořit pod hladinu.
Rozhodně přečtení nelituji, ale další knihy od autora mě pravděpodobně minou.
Má poslední přečtená kniha roku 2022 a musím říct, že šlo o skvělou volbu. Od Julese Vernea jsem četla pouze Cestu do středu Země, a to cca před 10 lety. Styl, jakým Verne píše, jsem si tedy pamatovala jen velmi matně, ale jak jsem se brzy přesvědčila i u této knížky, tak zcela správně. I v tomto případě se čtenář nevyhne menším "lekcím" z přírodopisu, to ale není vůbec na škodu. Naopak, vodní svět je o to pestřejší a živější. Tyto pasáže samotný děj nezdržují, ten naopak plyne zcela přirozeně, až je člověku líto, že tak náhle skončí.
Dnešní čtenář je bohužel ochuzen o úžas nad skvělými technickými vynálezy, které za časů Vernea ještě neexistovaly. Během četby jsem proto často přemýšlela nad tím, jak se musel cítit čtenář z konce 19. století, který poprvé nejen tento, ale jakýkoli Verneův román četl.
Nemůžu jinak než za pět, protože jsem se díky Čtenářské výzvě vrátila ke knize z mých dětských top deseti. Verneovky mne bavily zhruba tři nebo čtyři roky nesmírně a díky cestování s Nautilem jsem tedy velmi obstojně zvládla světový zeměpis (v kombinaci s nejrůznějšími atlasy) a začaly mne bavit i přírodní vědy, aspoň jako laika. Takže po čem jiném jsem měla sáhnout ve výzvě Kniha od autora mého dětství? Četba mi šla samozřejmě hodně rychle, ale své oblíbené scény jsem si opravdu vychutnala!
Krásná kniha mého dětství. Verneovky obecně moc nemusím až na výjimky : A toto je jedna z nich. Některé kapitoly jako Všechno elektřinou jsem vynechala, byly příliš technické, ale milovala jsem líčení podmořských kras i různých nebezpečí, které ohrozily Nautilus i životy hlavních protagonistů. Dodnes mi ale není jasné, kdo byl záhadný kapitán Nemo.
Moje první Verneovka. Běžně dobrodružné knihy nečtu, ale chtěla jsem si přečíst tuhle klasiku a jsem ráda. Občas pro mě byly náročné popisné pasáže, třeba popis ponorky, ale jinak prostě nadčasové dílo. Možná ještě po některé Verneovce sáhnu. Jen nevím jestli málo věřím dnešním dětem (sama mám teprve školkové a miminko), ale poznámka na konci, že je to vhodné pro děti od 9 let, mě překvapila a nedovedu si představit že to čte tak malé dítě.
Knihu jsem četl jako náctiletý a moc se mi líbila, jako všechny Verneovky. Nyní jsem si ji chtěl oživit v podobě audioknihy.
Nevím, jak se na mě podepsaly ty tři desítky let, ale byl jsem spíš znuděn. Přiznávám, že pro milovníky fauny je to neocenitelná encyklopedie a pro milovníky techniky též, jelikož tolik dat o ponorce ( výtlaku, rozměrech, výrobě elektřiny, balastních nádržích, tlaku při ponoru....) kterých je srovnatelně se Spasitelem od Andyho Wiera, musí technofil zaplesat. Pro oživení vzpomínek krásné, ale nikterak záživné. Tak třeba zase za 30 let.
Takže asi tak, svého času kdy lidé neměli povědomí o světě jako dnes a ta kniha vyšla tak to sálodlouhé popisování kompletně všeho co Vás napadne muselo být pro lidi něco mega protože nikdy třeba ani neslyšeli o propasti svatého Vavřince a Verne jím to dokonale popsal a mnoho dalšího…každopádně obrovský respekt za jeho fantazii, fakt něco nepopsatelného co dokázal vymyslet…bohužel, pro mě bylo opravdu super cca prvních 150 stran kdy to vážne skvěle šlapalo a hltal sem každou stranu, ale pak nastal zlom a zbytek knihy se to vše zaměřovali na ono nekonečné popisování všeho…škoda, být celá kniha ve stylu prvních cca 150 stran tak dám plný počet
Jedna z nejlepších knih od Verna. Skvěle napsaný a napínavý dobrodružný příběh s tajemným kapitánem Nemem. Klasika v tom nejlepším slova smyslu. Velmi pěkná je i rozhlasová adaptace s Radoslavem Brzobohatým v roli kapitána Nema. Doporučuji.
Lov v lesích ostrova Crespo, uvíznutí v Torresově průlivu, korálový hřbitov, cejlonské loviště, arabský podmořský tunel, žár Santorinu, potopená Atlantida, milióny v zálivu Vigo, jižní pól, zápas s chobotnicemi, bouře v Golfském proudu a nakonec obrovský a smrtící maelström, to je jen několik zážitků tří nedobrovolných pasažérů podmořského člunu Nautilus, vedeného tajemným kapitánem Nemem na trase dlouhé dvaceti tisíc mil. Vernovo „opus magnum“, pravděpodobně jeden z jeho nejslavnějších a nejúspěšnějších románů, v němž harmonicky propojil své místopisné cestovatelské touhy s encyklopedickými přírodovědnými znalostmi a prvky dobrodružné sci-fi. Jeho Nautilus v mnohém předběhl dobu a stal se bezpochyby nejslavnější ponorkou všech dob, a to nejen v literatuře. Stejně se ostatně vedlo i jeho kapitánovi, který se dočkal několika dalších zpracování a v Česku mu J. M. Troska vybudoval dokonce celou podzemní říši. Čas dílu kupodivu nijak neublížil, a tak je i po sto padesáti letech od prvního vydání stále čtivé a ohromující. Je sice pravda, že by mu kratší sestřih neublížil, ale k čertu s tím: své místo v zlaté síni slávy si určitě plně zaslouží.
I přes množství cizích názvů různých korýšů jsem si knhu moc užila. Oprávněně patří k dětské povinné dobrodružné četbě, jelikož Jules Verne dokáže skvěle popsat atmosféru pobytu na ponorce, takže máte pocit, jakoby jste sami pluli mořem a s úžasem sledovali nesmírné podmořské živočichy. Po dočtení knihy jsem měla pocit,že bych se neejraději sbalila a vydala do světa za dobrodružstvím.
Knihu jsem četla v raném mládí a vzpomínám si docela živě, jak mě uchvátila, ostatně i jako další verneovky. Prožívat neuvěřitelně napínavé a tajemné dobrodružství s kapitánem Nemem, to v člověku zůstává po celý život. A k tomu nádherné ilustrace podmořského světa. Rozhodně doporučuji k četbě i dnešním dětem .
Poprvé jsem se pokoušela o tuhle verneovku asi ve 12 letech, to jsem za sebou měla s nadšením Dva roky prázdnin a Patnáctiletého kapitána. Nepřečetla jsem ani 80 stran, pro mě to byla nuda k uzoufání. Znovu jsem se k ní dostala teď, po více než 30 letech. A bohužel, JE to nuda k uzoufání. Vlastně nevím, proč ji vydávat. Skoro nemá děj, ničím nepřekvapí, postavy jsou dost nesympatické - kapitán Nemo je tedy opravdu duševně narušená osobnost. Jakési morální poselství tam je, ale tak moc schované pod zbytečnými slovy, že se člověka ani nedotkne. Prostě tohle není knížka pro mě. A jsem si jistá, že už ani pro moje děti. Není se tam s kým ztotožnit, navíc i myšlenkově jsme trochu jinde. Opravdu mi vadilo to lovení a mrzačení mořských tvorů, ač jsem se sebevíc snažila si říkat, že to je holt dobovka. Ne, ne a ještě jednou ne. Kdyby tahle verneovka zmizela v hlubinách stejně jako ponorka Nautilus, nebyla by to žádná škoda. A ještě k vydání od Dobrovského - nechat jen minimálně upravený sto let starý překlad tedy atraktivnosti nepřidá. Palec dolů.
Verneovky majú hlboký dosah na vnútro cítiacich ľudí. Táto kniha je toho priam dokonalou ukážkou. Dej je pomerne jednoduchý. Plynulý, niekomu sa môže zdať monotónny, no v pozadí sa stále niečo deje. V pozadí nielen knihy a deja samotného, ale aj v pozadí postáv. Každá z hlavných postáv rastie a sám kapitán Nemo z napohľad tvrdého a zarytého muža, stáva sa vnútri jemným a vnímavým k svetu okolo neho. Kniha obsahuje mnoho aj z odborného sveta pod hladinou. V jednej časti pôsobí podobne ako učebnica toho, čo pod morskou hladinou možno nájsť.
Vďaka Bohu mám ešte pôvodné staré vydanie od Albatrosu s prekrásnymi tušovými kresbami, dotvárajúcimi dobovú vôňu tohto skvostu.
Je mi záhadou kto bol vlastne Jules Verne a ako mohol tak presvedčivo, realisticky a živo zobraziť veci, nielen v tejto knihe. Jeho knihy sú čarovné a umelecké zároveň.
Úžasná kniha, která úžasně zestárla. V dnešní uspěchanější době už se tenhle text čte i chápe hůř. Chtěl jsem napsat, že jsme dokonce zhýčkanější, ale to bych nám křivdil. Holt i literatura šla dopředu.
Co si vybavuji tak v příběhu zemřeli dva námořníci a za oba Nemo dost truchlil. Dnes pomřou desítky či stovky pinďuláků a s hlavním hrdinou to ani nehne.
Někde ve 2/3 knihy prof. Aronnax rekapituluje co všechno zažili, no i to je dost úsměvné z pohledu dnešní doby: proplutí tajemnou jeskyní, uvíznutí v ledu, sledování málo známých ryb, atd. No co myslíte :-) V době mobilního internetu a chytrých telefonů už, prostě, sáhodlouhé popisy nikoho neuchvátí, tak jako v době, kdy si barevnou mořskou rybu mohli prohlédnout dětska jen na obrázku v jednotřídce.
Jestli si tohle někdo přečte před přečtením (to je obrat), tak doporučuji sednout si do křesla, ideálně houpacího, rozsvítit si žlutou slabou žárovku (opět, kdo má petrolejku tak radši tu) a až pak se ponořit do devatenáctého století v úžasném Nautilu.
P.S. skvělý komentář, se kterým si dovolím se ztotožnit, má zuba.
Štítky knihy
moře a oceány lodě zfilmováno francouzská literatura ponorky pomsta dobrodružství badatelé a objevitelé mořští živočichové podmořský světAutorovy další knížky
| 1937 |  Dvacet tisíc mil pod mořem |
| 1965 | Cesta do středu Země |
| 1985 | Dva roky prázdnin |
| 1963 | Pět neděl v balónu |
| 1963 | Cesta kolem světa za osmdesát dní |
Verne byl vizionář a Neff to hezky převyprávěl.