Dvadsaťtisíc mil pod morom
Jules Verne
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/295723/mid_dvadsattisic-mil-pod-morom-D9e-295723.jpg
4
1734
1734
Děj románu začíná roku 1866, kdy se v anglických listech objevila zmínka o jakémsi mořském netvoru ohromných rozměrů, který napadá lodě. Tímto úkazem se zabývali i vědci. Jedni říkali, že je to ponorka a druzí tvrdili, že se jedná o dosud neznámého tvora. Nakonec Američané vyslali na moře fregatu Abraham Lincoln, která měla za úkol záhadu vyjasnit. Výpravy se zúčastnil také francouzský přírodovědec profesor Aronnax se svým sluhou Conseilem, kteří se na lodi seznámili s harpunářem Nedem Landem. Výprava byla dlouho neúspěšná, až jednou večer spatřila posádka světelnou záři vycházející kousek od lodi. Fregata se pokusila tvora pronásledovat a harpunovat. Najednou se však obluda otočila a plula ohromnou rychlostí směrem k lodi, se kterou se vzápětí srazila. Profesor Arronax, jeho sluha Conseil a harpunář Ned Land spadli při nárazu do vody. Zachránili se na hřbětě obludy, o které však brzy zjistili, že to opravdu není ryba ale ponorka. Z té vylezli čtyři muži, vtáhli je dovnitř a uvěznili v tmavé komoře. Příští den je tam navštívil jakýsi muž, který se představil jako kapitán Nemo a oznámil jim že se nacházejí v ponorce Nautilus, kterou nikdy nesmějí opustit, aby nevyzradili její tajemství. Jako nedobrovolní cestující prožili při podmořské plavbě neuvěřitelné příhody, poznali netušené krásy mořského dna a poučili se o přírodních zvláštnostech oceánů.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1929 , O. TrávníčekOriginální název:
Vingt mille lieues sous les mers, 1870
více info...
Přidat komentář
Četla jsem knížku sedmiletému synovi, takže určitě nejsem cílová skupina...Na jednu stranu je celý příběh založený na parádní myšlence geniálního vědce a společenského vyvržence Nema, úžasná je i atmosféra podmořských navštívených míst. Na druhou stranu mě přímo vytáčely vztahy hlavních hrdinů. Podle mě vzal kapitán Nemo trosečníky na palubu Nautilo jen aby si mohl tzv. honit triko, aby měl nové publikum, které by mohl ohromit svými schopnostmi a znalostmi. Podobně vztah Arronaxe a jeho sluhy Conseille byl prostě parasexuální, marná sláva...ale takových vztahů jsou vlastně plné univerzity. No jak říkám, nejsem cílová skupina, ale synovi se kniha líbila a to je hlavní.
Proč, proč, proč? Proč kapitán Nemo nezachránil radši nějakého odborníka přes pouště místo tady toho maniakálního experta na mořskou faunu a floru? Nebo kdyby aspoň v Nautilu nebylo to křišťálové sklo, kterým se dalo pozorovat dění kolem. Mohli jsme být ušetřeni suchopárných nekonečných popisů a učenecké klasifikace všeho možného. Jinak příběh samozřejmě parádní, i když je zajímavé, že Verneho nenapadlo, že člověk pod hladinou bude i přes těžký skafandr spíš plavat než chodit. A zajímavé taky je, kde sebral kapitán Nemo tolik mužů, kteří byli ochotni s ním sdílet jeho osud? Vždyť akorát mlčeli, křižovali oceán sem a tam, žádná zábava, žádné ženské... Patrně dělal Nemo nábor někde v klášterech.
Pamatuju si, že nám knihu četla mamka, když jsme byli malé, milovala ji. Já ji jako dítě a puberťačka četla snad 50x. Moje nejoblíbenější knížka, po které jsem sáhla vždycky, když mi bylo těžko. Kéž bych mohla odplout a zmizet :-) Uběhlo dost let a začaly ji číst děti. Bylo to stejné, taky ji četli xkrát. Přečetla jsem si ji nedávno znovu a musím přiznat, že moje nadšení se zmenšilo. Je to opravdu kniha pro mladší, v padesáti už člověk vidí spíš chyby. Zajímavé je, že v pubertě se mi líbil Ned a nakonec koukám na to, že jsem si vzala profesora Arronaxe :-) Až budu mít jednou vnoučata, určitě jim ji koupím
Vrátil jsem se k této poměrně objemné knize po asi čtyřiceti letech, což je dost dlouhá doba na to, abych si vůbec nepamatoval, zda se mi to jako dítěti líbilo, či ne. Děj tu skutečně není, zvlášť vzhledem k rozsahu knihy, nějak spletitý. Přesto je kniha svým způsobem plná napětí a čtenář se nenudí. Tak to vidím dnes. Nečetl jsem všechny verneovky, ale dost na to, abych si mohl dovolit konstatovat, že tato patří k nejlepším.
Toto je mistrovský dílo, zatím nejlepší Verneovka, kterou jsem četl. Mně, jako milovníkovi přírody a zvířat dlouhé popisy vůbec nevadily, naopak mě fascinovaly.
Co se týče děje, člověk nemá ani chvíli čas se nudit. Mimochodem postava kapitána Nema není náhodou legendou, o které někdy slyšel snad úplně každej.
Jo! Klasika z dob mladého čtenáře, stará, dobrá.
Autor je dobrý vypravěč, trochu dlouhé popisy byly vybalancovány zajímavým dějem.
Hezká Verneovka.
Tohle bylo mé první setkání s tvorbou velikána Sci-Fi literatury. Do tohoto žánru jsem zatím moc nepronikl, nicméně věřím, že si častěji k němu najdu cestu. Verne umí skvěle popsat atmosféru i prostředí, ve kterém se příběh nachází. Příběh byl velice zajímavý, hodně dobrodružný a plný přírodovědeckých i biologických popisů. Hlavní postavy byly dobře charakterizované a popsané. Jsem si jistý, že se v budoucnu začtu i do dalších románů tohoto Sci-Fi velikána.
Tuto knihu jsem poslouchala jako dramatizaci pro Český rozhlas, a byť byl příběh podle mne do určité míry zkrácen, tak mne to bavilo. Na audioverzi se podílela řada umělců - Miroslav Moravec, František Filipovský, Radek Brzobohatý, Luděk Munzar nebo Otakar Brousek.
Bavil mne moc ten příběh. Zábavné, napínavé, dynamické, plné dobrodružství. Hrozně mne bavilo, jak tu Verne nechal rozjet svoji fantazii a přišel s ponorkou, která obsahuje úplně všechno. Kapitán Nemo vybavil ponorku vším možným a bylo to fascinující, na co všechno myslel.
Nechat příběh odehrávat se v ponorce a pod hladinou se může zdát jako dost omezující, ale vůbec ne. Přišlo mi, že to Verne ten příběh uměl zaplnit.
Tohle si budu muset přečíst v plným zněním v tištěné podobě. Fakt mne zajímá, co všechno se do audiopodoby nedostalo.
Audioknihu určitě mohu moc doporučit.
Záhadný kapitán Nemo!
Vo svetových moriach a oceánoch dochádza k poškodzovaniu a ničeniu plavidiel. Je za tým obrovská príšera, alebo bude pravda niekde úplne inde?
Opäť som sa začítal do príbehu francúzskeho spisovateľa, s ktorým som sa tentokrát ponoril do poriadnej hĺbky. Nakoľko zvedavosť býva silnejšia ako strach, jeho hrdinovia sa snažia prísť na koreň záhade, ktorá máta celý svet. Prečo k tomu dochádza a z akého dôvodu sú vlastne napádané lode?
Vedecko-fantastický román, nielen pre mladých čitateľov. Podmorský svet, rozmanitá fauna i flóra, k tomu záhadný kapitán Nemo a ja som si čítanie opäť užil. Už teraz sa teším na ďalšie stretnutie s Julesom Vernem.
Ač nejslavnější, tak z těch, co jsem četl asi nejslabší Verneovka. Nekonečně dlouhé části popisující podmořský život. Velmi nerozvinuté postavy. Sice pořád má nějaké své kouzlo, že to zase až tak nudné nebylo, ale strašně mi chyběl nějaký děj. Zápletka "uvěznění" je velmi slabá a nic dalšího, co se týče děje tam není. Hlavní hrdinové nepříliš zajímaví a žádný z nich mi nepřirostl k srdci. Kapitán Nemo ač mírně mysteriózní také úplně čtenáře do varu nedostane.
Je potřeba ocenit dílo v kontextu doby a technologického pokroku, kdy vzniklo. Z tohoto pohledu to je jistě průlomové, ale podle mého názoru zrovna Dvacet tisíc mil pod mořem nezestárlo úplně dobře. Spousta věcí, z dnešního pohledu už nedává smysl a popisů různých živočichů je až příliš. Přesto se čte docela svižně a nikde nedrhne, proto dávám průměr 3/5 a jsem zvědavý, v jakém duchu naváže Tajuplný ostrov.
Poprvé jsem knihu četl asi ve 13 letech a dost mne uchvátila. Vrátil jsem se k ní skoro po padesáti letech a přemýšlím proč se mi tak líbila. Kdyby se vyškrtly všechny seznamy ryb, byla by to vcelu napínavá (a útlá knížečka).
A co jsem si uvědomil až po těch letech. Nemo projížděl nepoznaným světem, ale jeho nedobrovolní společníci nepozorovali žádný nový druh ryb.
Mé první setkání s Vernem dopadlo velmi dobře. Měl jsem strach, že se u knihy budu nudit, každopádně jsem byl okamžitě vtažen do děje. Autor je velmi dobrým vypravěčem a umí skvěle popisovat prostředí, proto mi nedělalo problém vidět před očima to, co znázorňoval. Jediné, za co strhávám hvězdu, je jakási "absence děje" v druhé části knihy, kdy jsem se trochu nudil nad opakujícími se situacemi. Každopádně mě román velmi bavil, postava kapitána Nema je nezapomenutelná (z dobrého, ale i špatného ohledu).
Klasika, ke které jsem se až do teď nikdy nedostala. Teď už vím proč. Tohle není žánr pro mě. I když bylo v knížce několik zajímavých myšlenek, celkově mi přišla zdlouhavá a místa šla až do zbytečných podrobností. Navíc dobrodružná literatura taky asi není úplně pro mě.
Každopadně musím uznat, že je knížka docela dobře napsaná, měla jsem trošku obavy z jazyka, ale to bylo úplně v pohodě. Fantazii měl Verne neuvěřitelnou. Ale prostě to není můj šálek čaje.
Stará dobrá klasika. Za mě teda jen dobrá. Děj byl super, bylo to napínavé a celkem i čtivé, ale ty pasáže, kde se vyjmenovávaly všechny druhy ryb, to už bylo moc. Nejsem ichtyolog, takže mě to vůbec nebralo a vždycky jsem to jen přelétla očima, než tam zase naběhl nějaký děj. Pro dobrodruhy, milovníky ryb a popisů to bude super čtení. Ale těším se moc na Cestu kolem světa! J. V. měl boží fantasii a parádní nápady oproti dnešním příběhům.
Jako mnoho dětí mojí generace (a pravděpodobně mnoha předchozích) jsem byl tím neuvěřitelným elektrickým, posuvnými pláty opatřeným, salonem s křišťálovým sklem k pozorování ryb vybaveným a vůbec doutníkovitým strojem zvaným Nautilus totálně fascinován. Stejně tak jsem jako dětský knihomol zbožňoval toho zapšklého a sociopatického hráče na varhany jménem Kapitán Nemo, kterému čas od času přeskočí a povraždí bodcem svého stroje pár nevinných námořníků hned poté, co přidá peníze utlačovaným koloniálního světa předminulého století.
Z pohledu dnešního dětského čtenáře už je to ale asi všechno passé. Nedokážu si představit dnešní dítě, kterak si po nocích čte 150 let starou knihu, jejíž více než polovinu rozsahu textu tvoří pozorováním ryb za oknem toho skvělého salonu a Conseilovo mírně aspergerovské jejich zařazování do čeledí, druhů a poddruhů.
V polovině 19. století musel být Verne opravdu neuvěřitelně sečtělý a neváhal to dávat na odiv. Dnes to ale působí spíš, jako by knihu způlky napsala AI na podkladě wikipedie. Tak například v předposlední kapitole při cestě od amerického k evropskému pobřeží nás Verne kromě obligátních rybích informací zahrne tím, jak to bylo s pokládáním podmořského kabelu (včetně historky o její sabotáži), aby následně přešel k poučování ohledně Golfského proudu. O ději se ale nedozvíme nic kromě toho, že cesta byla vykonána.
A tak snad ten půvabný příběh a mnou milované postavy dnešní děti lépe zpracují z nějaké modernější TV adaptace nebo možná z Neffova převyprávění, které mě kvůli přidání zápletky s jakousi mysteriozní výbušninou strašlivě rozlítila.
Pro mě nostalgických 100%, objektivně ale pro dnešního čtenáře někde kolem 50-60%. Hvězd ale dávám pět, nemohu jinak, drahý Conseili.
Napínavé, čtivé, krásné ilustrace. S postupujícím věkem jsem začínala měnit názor na postavu kapitána Nema.
Verneovky se mně jeví oproti dnešním scifi snázeji pochopitelné a čtivé pro děti i dospělé než dnešní překombinované a za vlasy přitažené scifi s mnoha válčícími vesmírnými koráby řízené stylem spojka, brzda, plyn atd.
Štítky knihy
moře a oceány lodě zfilmováno francouzská literatura ponorky pomsta dobrodružství badatelé a objevitelé mořští živočichové podmořský světAutorovy další knížky
| 1937 |  Dvacet tisíc mil pod mořem |
| 1965 | Cesta do středu Země |
| 1985 | Dva roky prázdnin |
| 1963 | Pět neděl v balónu |
| 1963 | Cesta kolem světa za osmdesát dní |
Verne byl moje prázdninové čtení v bezpečí babiččiny půdy a s vůní sena za zády. Tam jsem prožívala zážitky z Vernových knih, žila pobytem na Nautilusu, držela profesorovi Arronaxovi palce, obdivovala zařízení Naitilusu a nutila babičku vařit divutvorné výtvory - ještě, že mě vždycky z kuchyně vyhodila :-)))
Dokonce jsem i probrečela noc, když jsem fakt věřila, že tohle je skutečný příběh ( bylo mi 9 let) a Nemo se chystal i s Nutilusem za Cháronem přes řeku Styx. Tehdy jsem asi Nema obdivovala a svou dětskou duší snad i milovala a bylo mi neskutečně líto, že Nemo a tím i kniha končí.