Dvanáct kmenů Hattiiných
Ayana Mathis
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/209605/bmid_dvanact-kmenu-hattiinych-Tfh-209605.jpg
4
35
35
Příběh dětí takzvané Velké migrace Afroameričanů, jež předurčila osudy jedné rodiny. V roce 1923 odchází patnáctiletá Hattie Shepherdová se svou matkou a sestrami z Georgie a s vidinou lepšího života se usazuje ve Filadelfii. Její naděje se však nenaplní a Hattie se provdá za muže, který jí přinese jen zklamání. Postupně přivede na svět jedenáct dětí, avšak první dvě zemřou. Po celý život musí Hattie čelit chudobě a svým dětem nedokáže dát ani špetku lásky a něhy, po níž všechny tak touží. Rozhodla se připravit je na těžký život, který na ně podle ní čeká, na svět bez lásky a soucitu. Vyprávění pokrývá období od dvacátých let minulého století do roku 1980. V prvním příběhu Hattie bezmocně přihlíží umírání svých prvorozených dvojčat, která podlehla těžké nemoci. V dalších kapitolách se seznamujeme s ostatními Hattiinými dětmi v důležitých okamžicích jejich života: následujeme jazzového hudebníka, který se ve čtyřicátých letech na georgijském venkově smiřuje se svou homosexualitou, v padesátých letech se v Alabamě odvíjí příběh dětského kazatele konajícího falešné zázraky a během dalších roků se odehrávají jedinečné a pozoruhodné osudy ostatních potomků. Na závěr, k dovršení počtu dvanácti kmenů, je zařazeno vyprávění o Hattiině vnučce, kterou trápí schizofrenie její matky. Název Dvanáct kmenů Hattiiných je odvozen od dvanácti kmenů izraelských, kmenů vzešlých z potomků patriarchy Jákoba.... celý text
Přidat komentář
Mě prostě tyhle knížky "berou". Mám ráda hlavní hrdinky, co se musí poprat se životem a co jsou stejně jako my ostatní omylné.
Kdyby to byla kniha povídek, tak každá by asi sama o sobě obstála. Žádný z těch příběhů totiž nebyl vyloženě slabý, ale jako jedna jediná kniha mi to příliš nesedělo dohromady a fungovalo to zhruba stejně tak špatně jako Hattiina rodina.
Kniha se dobře čte a je i zajímavá. Váhala jsem mezi třemi a čtyřmi hvězdami, ale postava Hattie to nakonec stáhla ke čtyřem. Úplně mi nesedne povídkový styl vyprávění, kde některé postavy jsou s hlavní linkou propojeny jen okrajově. Jedná se převážně o mužské postavy, které obecně na mě asi působily i trochu šablonovitě, ženy byly silnější a přesvědčivější.
Za mne zklamání. Dle recenzí přímo na hřbetu knihy jsem od toho očekávala více...
Na můj vkus hodně zmatečné, zpřeházené, prakticky bez ladu a skladu.
Příběhy jako takové možná měly něco do sebe, ale kniha jako celek ... Za mě, bohužel, ne.
Zatím teda zklamání, vydržela jsem tři příběhy, a pak jsem knihu se velmi smisenymi pocity odložila a obávám se,ze už se k ni asi nevrátím....a to jsem se na ni fakt těšila, takže me to docela mrzí. ...no nic,ale život je krátký, volneho času málo a knih stále víc, takže netřeba ztrácet čas u něčeho co me osobne bohužel nesedi. ...čim rozhodne neříkám, že je kniha spatna,jen ji nelze srovnávat s oblíbenou Tony Morisson
Kniha se mi navzdory několika slabším pasážím velmi líbila. Nelehké osudy, příjemný vypravěčský styl a pozoruhodná hlavní postava. Život umí být hodně tvrdý...
Uf, Hattie to skutečně neměla jednoduché. Tahle věta z anotace ji doslova uráží:" ... svým dětem nedokáže dát ani špetku lásky a něhy..." Přece láska a něha není totéž, Hattie svou lásku nevyjadřuje slovy a líbáním a objímáním, ale tím vším, co pro ně dělá, vzdá se svého štěstí a potěšení. August si neodepře žádnou libůstku, občas děti pohoupe na kolenou a ejhle, nikdo mu nedostatek lásky nevyčítá.
Na jednu knihu je těch příběhů nějak moc, spíš by to vydalo na slušnou trilogii, je tam tolik témat, která mohla jít víc do hloubky. A podobnost s Toni Morrisonovou mi nějak unikla. Sice se nepovažuju za odborníka na její tvorbu, ale krom těžkého údělu černých Američanů nic moc společného nevidím.
To nic nemění na tom, že kniha je čtivá, určitě ji budu doporučovat.
Více než co jiného je kniha rodinnou kronikou. Záznamy života obyčejné černošky Hattie, kterou sledujeme od jejich sedmnácti let kdy bojuje o život svých prvorozených dětí - dvojčat. Pomocí kapitol věnovaných vždy jednomu či dvěma dětem, případně vnučky sledujeme Hattiyn vývoj v usouženou starou ženu, která z naivní mladické víry že všechno bude dobré dospěje do fáze stařecké sebereflexe. Čím více máte potomků, tím máte i více jejich životních krizí, kterým musíte přihlížet. V knize je sepsán osud 12ti Hattiyných potomků a málo který je šťastný. Zároveň sledujete i postupný vývoj rasové segregace i pokusy o černošskou rovnoprávnost v průběhu celého dvacátého století. Kniha je bezesporu zajímavým čtením, jen prostě není moc odpočinková.
Ze začátku chvíli trvalo než jsem se začetla, už jsem si říkala, že jsem se s nákupem knihy unáhlila, ale pak už jsem nelitovala.
Těžký život. Prostě když má člověk 12 dětí,musí počítat s tím, že se s nimi hodně natrápí, alespoň s některými z nich. Ženská vydrží víc než člověk.
Pěkná,čtivá knížka o osudech Hattiných dětí.O nelehkém životě černochů v Americe.
Není to ani tak sága, jako spíše vyprávění o Hattie a jejich dětech, každému je věnována kapitola. Čtivá a místy drsná výpověď o nelehkém údělu chudé matky početné rodiny.
Kniha u které jsem měla velká očekávání, ale ta se nesplnila... ale ani nemohu říct, že by mě knížka zklamala. Jen zkrátka nebyla tak moc dojemná, jak jsem čekala. Patrně mi vadily velké skoky v čase a pohledy na jednotlivé děti v každé kapitole zvlášť.
Od knihy jsem asi očekávala víc, jako celek ji nehodnotím negativně, spíš bych řekla, že jsou výrazné rozdíly mezi jednotlivými kapitolami - ty, v nichž se přímo setkáváme s Hattiie (matkou rodiny, hlavní postavou knihy, kolem níž se veškeré události točí), jsou výtečné, propracované, čtivé, opravdové. Kapitoly, v nichž se setkáváme s Hattiinými dětmi a v jejich příběhu se Hattiie vyskytuje jen zřídka, jsou slabší. Těžko říct, jestli je to proto, že osobnost Hattiie všechny převyšuje a zastiňuje, nebo to autorka nedokázala pohlídat. Možná je to jen můj osobní dojem, protože propracovanost a uvěřitelnost jednotlivých postav autorce nemůžu upřít. Ale zkrátka tam, kde je Hattiie, tam je Mathisová nejpřesvědčivější a nejlepší.
Dvanáct kmenů Hattiiných
(SPOILER) Hlavními postavami jednotlivých kapitol jsou Hattiiny děti, ale Hattie je věčně v pozadí, její činy ovlivňují celou rodinu i o desítky let později, s ní se dcery porovnávají (v různých ohledech a s různou mírou úspěchu), k ní se synové vztahují. Co kapitola, to kus historie a typ problémů, Mathis prošla skoro všechny důležité otázky druhé poloviny 20. století, společenské i osobní: rasová segregace, válka ve Vietnamu, náboženství, chudoba, homosexualita, nevěra, duševní choroba. Působí to na mě trochu uměle, jako splněná povinnost, navíc máloco rozebere do hloubky, spíš jsou to črty, jakkoliv se snahou o emocionální zásah. Někdy se podařila působivá atmosféra (dětský kazatel Six), někdy je to jen nahozené téma, které mnohokrát a lépe zpracovali jiní, a v tomto podání mi dlouho v hlavě nezůstane.
Opravdu zajímavá a hluboká je sama neuchopitelná Hattie, Hattie viděná různým očima, chladná i vášnivá, starostlivá i nelaskavá matka. Vůbec se u různých vypravěčů vrací vzpomínky na stejné události vnímané odlišně, aniž autorka někomu přiznává větší věrohodnost. Tohle vnitřní napětí, občas probleskující páteř všech událostí v rodině, je v knize nejpůsobivější a nejlépe zpracované.