Dvanáct pohádek

25.10.2022

Souhlasím se vším, co napsali hodnotitelé přede mnou. Takové knižní zjevení.
Jak čteme s dětmi před spaním vlastně už několik let, tak jsme se pročetli k tomu, že už je klasické pohádky o princeznách nebaví. Ale u těchhle pohádek poslouchaly jako pěny a jen někdy s podivem komentovaly. Taková severská syrovost "po česku".

01.07.2021

Netradiční, tak trochu jiné, místy až hororové pohádky Jiřího Mahena mi svou pochmurností a dějem připomínají Kytici K.J.Erbena. Kniha se mi moc líbila a vyvolala u mě vzpomínky na studiové pohádky 80-tých let, které jsem měla tak ráda, obzvláště pak pohádku Jak se ševcem šili čerti, kterou si dodnes nenechám ve vysílání TV ujít.

20.06.2020

Ani jako děcko jsem neměla ráda pohádky, hlavně ne ty naše, tradiční. Přišlo mi, že z nás dětí dělají důvěřivé blbečky, protože v životě věci pokaždé nekončí dobře, a věčná láska az nadosmrti je výjimka a dar, ne pravidlo, co ho najdete v každé laciné zkazce.
Mahenovy pohádky ale byly jiný a byly to jedny z mála českých pohádek, co jsem fakt milovala, něco mi dávaly a já jim jaksi dovedla věřit. To vlastne nejsou takové ty laciné a prázdné pohádky na efekt, ale skutečně naplněné příběhy skoro na úrovni mýtů. Byly neveselý, vážný, mluvilo se v nich o nepohádkových věcech... ale byly laskavý a jaksi plný smíření a klidu. Učily, že některé věci prostě nějak jsou a jediné, co můžete udělat, je se s nimi smířit a poučit se z nich. Asi nejvíc mi utkvěl příběh o hrobaři, který chtěl utéct Smrti...
Nádherné a neobvyklé dílo. Nesedne každému, ale koho osloví, ten myslím hodně získá. Musím ji u rodičů najít a vzít si ji k sobě, ta do mé knihovny patří.