Dvanáct rozhněvaných mužů
Reginald Rose
https://www.databazeknih.cz/img/books/93_/93359/bmid_dvanact-rozhnevanych-muzu.png
5
63
63
Soud projednal případ, v němž byl devatenáctiletý mládenec souzen pro otcovraždu a shledán viným. Rozsudkem má být popraven na elektrickém křesle. Nyní se schází 12 porotců, jejichž bezpodmínečně jednohlasý výrok podmiňuje výkon trestu. Jedenáct z těch odpovědných za život nebo smrt obžalovaného chlapce chápe svoji funkci zcela formálně - jediný pochybující podnítí diskusi. Postupně stále dramatičtějsí průběh diskuse mění otázku odpovědnosti v problémy přímo žhavě osobní, odkrývá charaktery a z pout egoismu vyprošťuje přirozený smysl pro právo a spravedlnost.... celý text
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 1962 , OrbisOriginální název:
Twelve Angry Men, 1954
více info...
Přidat komentář
Viděla jsem v divadle, viděla jsem film a teď si poslechla audio, a ani na poněkolikáté mě tato hra nezačala nudit.
Jedno ze zásadních děl světového divadla.
Velice zajímavé je, že třeba v divadle stačí postavit 12 židlí a přesto je hra nabitá vším, co má dobrý kus mít.
Myslím, že ani tentokrát to není moje poslední setkání s tímto dílem.
Dodnes ničím nepřebito, je toto komorní, soudní drama. Využila jsem možnosti audioknihy, i shlédnutí filmů. Nejprve porotce č. 8 mistrovsky zahrál Henry Fonda a v novodobější verzi mistrovsky Jack Lemmon, kde i on si jakožto duchaplný, osamocený porotce číslo 8 proti zbylým 11 mužům, krok za krokem, obyčejnou, všední, logickou otázkou - otázkami, na svou stranu získává ve svém nezdolném úsudku jednoho po druhém k záchraně mladého, pro většinu bezvýznamného kluka - života.
Jednoho z toho až mrazí, když si uvědomí, jak je paní Fortuna - Štěstěna vrtkavá, stejně tak i její blízká příbuzná, paní Spravedlnost - Diké. A jak je nesmírně důležité, aby nad těmito ,,dámami" někdo bděl, nebo je trochu nasměroval, i když to může být na první pohled jen nenápadné číslo 8.
Jen takové malé perličky, postřehy z filmu...
Jiří Voskovec ve filmu ztvárnil hodináře. Jeden z porotců prohlásí: ,,Nejlepší hodináři jsou asi z Evropy." Jiří Voskovec pocházel z Československa...
Po řečnění porotce č. 10 o chudých se od něj každý otáčí zády a porotce č. 4 mu říká, aby si sednul a už neotvíral ústa. Po zbytek filmu tak porotce číslo 10 nic neřekne. Když je vybízen, aby se vyjádřil k nevině, tak jen potřese hlavou, ale nepromluví.
Tak je to divadelní hra, a když čte člověk divadelní hru, musí počítat s tím, že to bude poněkud chudší než kdyby to někdo jiný hrál. Nebo alespoň četl. Ke cti zde tomuto slouží, že to je tak mimořádně povedené dílo, že ani tento způsob konzumace mu neubere a to netřeba extra velké představivosti! Jak se povedlo zachytit 12 různých přístupů k jedné věci...
Poslouchala jsem onu excelentní rozhlasovou dramatizaci a úplně mě to odrovnalo. Také díky tomu, že jsem měla zrovna kliku a poslech si mohla dopřát bez přerušení a v naprostém klidu. Nevím, co bych k tomu dál napsala, rozborů netřeba. Snad jen, že bych si strašně přála nemožné; vidět tuhle dvanáctku rozhněvaných na divadle. Ale vždyť - já je vlastně viděla...
A ještě jednu věc si moc přeju, spolu se Sidonkou3, které patří citované následující řádky:
...Když zase někdy budu muset zaujmout v běžném životě postoj "soudce", kéž mám alespoň špetku z toho dvanáctého, který se nestranně ptal a nezbrkle rozhodoval...
(SPOILER) Nečetla jsem knihu ani jsem neviděla film, ale slyšela jsem rozhlasovou hru v hlavní roli s Viktorem Preissem. To je naprosto dokonalé. Nejlepší mi přijde část, kdy jeden z porotců na základě otlačeného nosu pozná, že korunní svědkyně nemohla vidět obžalovaného vraždit.
Patří mezi moje neoblíbenější divadelní hry. Skvělé konverzační drama o tom, že i jeden odvážný hlas má váhu, může vyvolat diskuzi a ta může zvrátit běh událostí.
„ Proč se zabývat nějakým cizím klukem s pochybnou minulostí? Myslíte si snad, že to neudělal?“ „Nevím. Právě rozhodujeme o jeho životě a už pro to by si zasloužil, abychom mu věnovali trochu času a dali alespoň nějaký prostor.“ Vypovídá hodně o lidech a o tom jak přistupujeme k životu (zaujatě, lhostejně k tomu, co se nás bezprostředně netýká, povrchně, s předsudky, vášnivou nenávistí, jsme zatíženi vlastní minulostí nebo s empatií a zodpovědností ? apod.). Člověk si přitom musí sám hrábnout do svědomí. Jsem tím dvanáctým soudcem nebo patřím mezi těch jedenáct, kteří by souzenému nedali ani šanci?
Famózní psychologické vykreslení postav. Příběh o tom, co všechno může člověka přivést k určitému postoji a následně i k rozhodnutí. Rozhodujeme se na základě faktů, zákonů, jsme nestranní a držíme se jasně daných pravidel nebo podléháme antipatiím, svému osobnímu charakteru, nedostatečným informacím, emocím? Jsou zákony vůbec dostatečné? Mnohé se dá zpochybnit, když se nad tím do hloubky zamyslíme.
Umělecká lahůdka, kterou můžu v každé podobě, literární, divadelní, rozhlasové, filmové a často si tam všimnu něčeho, co jsem předtím přehlédla.
Lidé jsou nedokonalí a správně soudit může jedině Bůh. Vždycky když do tohohle díla nahlédnu, říkám si, že na Ježíšově tvrzení přece jen něco pravdy je: "Nesuďte, abyste nebyli souzeni. Neboť podle toho, jak soudíte, budete sami souzeni, a jakou mírou měříte, takovou se naměří vám..."
Matouš 7,1-5
Když zase někdy budu muset zaujmout v běžném životě postoj "soudce", kéž mám alespoň špetku z toho dvanáctého, který se nestraně ptal a nezbrkle rozhodoval.
Hodně působivá kniha plná emocí. Dvanáct mužů rozhoduje o tom, zda mladý chlapec, který má ještě celý život před sebou, dostane jako trest za vraždu, kterou (možná) ani nespáchal, elektrické křeslo. Příběh začíná tím, že jeden z porotců zapochybuje o vině obžalovaného - a tím se spustí celá lavina dalších událostí. Víc prozrazovat nechci, ale knihu určitě doporučuji, je totiž opravdu neskutečně strhující a čtivá - i když byste to možná do komorního dramatu neřekli ;-).
Komorní drama soudcovské poroty, projednávající zdánlivě jednoznačný případ vraždy. Měla jsem možnost porovnat tato dvě zpracování. První 4 hvězdy, druhé 5 hvězd. Rozhlasový seriál z roku 2011. (Kostka, Dvořák, Pavlata, Langmajer, Javorský, Rímský a další) Divadelní představení z roku 1983 (Riehs, Prachař, Molčík, Vrabec, Novotný, Havel a další)
Přesně, jak píše Dušín95. Audiokniha naprosto strhující. Poslouchali jsme s mužem v autě cestou po D1 a pak stáli v neděli večer před domem a doposlouchávali finále ve zhasnutém autě :)
Skvělé vzpomínky, geniální text!!
Úžasná kniha! Na první pohled by mohlo téma vypadat jako naprostá nuda, jenže jde o vypjaté, napínavé drama, jde o spravedlnost a jde o život. Viděla jsem i stejnojmenný americký film z roku 1957 s Jiřím Voskovcem, i výborně obsazený TV remake z roku 1997... Nejvíce mne však kupodivu zaujalo české výtečné zpracování v podobě rozhlasové dramatizace, v níž vystupují nejlepší z nejlepších českých herců. Doporučuji!
Naprostý luxus, poslouchal jsem audioknihu a byl to super zážitek. Výborně napsané dialogy, vlastně hádky, po celou dobu děje a velmi se mi líbily klidné reakce a argumentace některých porotců oproti vášnivým až hulvátským jednáním porotců ostatních.
Poslouchala jsem ji jako audioknihu výborně namluvenou dvanáctkou skvělých českých herců. Krásný příklad toho, že ne všechno musí být tak, jak se na první pohled zdá.
Poslechnuto jako rozhlasová dramatizace. Klasika, kterou mám rád, ale více mne chytil ruský film Dvanáct (remake pro ruské prostředí).
(SPOILER)
Dvanáct porotců, kteří mají rozhodnout o vině či nevinně šestnáctiletého chlapce, který je obviněn z vraždy svého otce. Musejí se jednomyslně shodnout. Každý z porotců je jiný. Zpočátku jednoznačný soud o vině je zpochybněn jedním z porotců, který pochybuje o tom, zda chlapec čin skutečně provedl. Upozorňuje na nejasnosti v případu, které byly přehlédnuty. Je obžalovaný vinen? 11 soudí že ano, 1 ne. Postupně se začínají pochybnosti hromadit a atmosféra začíná houstout. Uzavřená místnost, odlišné charaktery porotců a odlišné názory. To vše vede k napětí od začátku do konce. Každý z porotců v průběhu odhalí sám sebe a své motivace. Skvostně napsaný rozhovor, který chytne a nepustí.
Pozastavila jsem se nad jednou věcí. Starý muž, který u soudu tvrdil, že slyšel bouchnutí těla o zem a následně kroky, který měl dojít ke dveřím za 15 vteřin a vidět chlapce, jak z bytu utíká. Zkouškou bylo prokázáno, že by to nezvládl pod 45 vteřin. Byl to jeden z faktorů, které některé porotce přesvědčil o tom, že to chlapec neudělal. V textu se ale píše, že po činu vrah otřel vražednou zbraň, aby na ní nezůstaly otisky prstů. Pokud by otíral zbraň, tak i za 45 vteřin by starý muž mohl chlapce na schodech opravdu zahlédnout a poznat, i když se spletl v časovém určení. Byl to přímý a očitý svědek.
Celý případ byl odfláknutý obhájcem. Důkazy, které byly předloženy, nerozporoval. To udělala až porota. A to vedlo k důvodným pochybnostem, tudíž byl chlapec nakonec uznán nevinným. Ale co když to opravdu udělal? Jestli se nepletu, tak pokud jste byl za jeden čin osvobozen, nemůžete už nikdy za stejný čin být odsouzen. Což samozřejmě porotci neřeší a ani nemohou. Fušerská práce policie a advokáta vedla k osvobození možná vraha. Připomnělo mi to Čapkův Případ Selvinův. To ale nic nemění na tom, jak brilatně je kniha napsána.
Dvanáct rozhněvaných mužů
Dvěma slovy výborná hra!