Dvě knihy vzpomínek

11.03.2024

Velmi drsně popsaná realita, až jsem měla kolikrát husí kůži z toho, jak je to vzhledem k dnešku aktuální.
Dalším velkým plus této knihy je jazyk a styl, kterým je napsána.
V neposlední řadě obdivuju vhled do ruské kultury, představení některých osobností jinak, než jak jsem je znala dosud.

20.12.2023

Do knihy jsem se zvědavě začetl, ale v půlce první knihy (po 180 stranách) ji odložil. Kdo se systematicky zajímá o ruskou literaturu a kulturu, určitě se zde dozví mnoho zajímavého. Je to velmi umě vyprávěný životní příběh manželů Mandelštamových, kteří se osobně znali s velkou částí tehdejší kulturní elity Ruska. Dokud Naďa vyprávěla prostě o jejich životě, různé historky a příhody z 20. a 30. let, bavilo mě to. Zajímá mě toto období ruských dějin a vyprávění je protkané i zajímavými reflexivními postřehy o sovětské společnosti té doby. Problém pro mě nastal ve chvíli, kdy autorka začala zevrubně rozebírat Mandelštamovu kreativní metodu. To by mě zajímalo shrnuto v jedné kapitolce, ale ne rozváděnono do nesmyslných podrobností na mnoha stranách. Za básníka mluví jeho básně. Jak je napsal, do toho mi nic není. Zadruhé, Mandelštamovy básně (ani prózy), které jsem četl paralelně, mě většinou vůbec nezaujaly. Takže k němu jako k autorovi nemám vztah. Zatřetí jsem pozoroval neblahý jev některých ruských intelektuálů (podobné je to např. u Solženicyna): extrémní pokora, hraničící s masochismem, je vyvažována stejně extrémní sebestředností a nafoukaností. Je zde cítit, že Naďa svého muže považuje za největšího ruského básníka své doby, a jak ho popisuje, vypadá to, že se za něj považoval i on sám. S tímto pohledem se neztotožňuji.

12.01.2019

Jedinečná kniha vzpomínek, glos, úvah a komentářů, které se dotýkají kruté doby komunistické vlády v Rusku. Pojednání o udavačích, o vzniku Mandelštamových básní, o poezii vůbec, o totalitní moci - to jsou jedinečné a skvěle formulované perly. Kniha je rozsáhlá, ale stojí za přečtení.