Dvě královny vdovy

25.09.2015

Jeden z posledních dokončených románů Čeněk Kramoliše, který napsal za války a vyšel poprvé a naposledy v roce 1946. Je vidět, že více jak osmdesátiletý spisovatel je výrazně za zenitem svých sil. Román pojednává o období od roku 1305 (přibližně od smrti Václava II.) do roku 1335 (do smrti Elišky Rejčky). Dvě královny vdovy mají být právě Eliška Rejčka a Viola Těšínská. Autor se nechal výrazně inspirovat především vynikající odbornou knihou Josefa Šusty, která vyšla v rámci Leichterových dějin, a pak také Zbraslavskou kronikou (pochopitelně jejím českým překladem). Kramoliš tato díla více méně převyprávěl, sem tam zařadil nějaký dialog nebo úvahu. Didaktičnost čiší z každé stránky.Zajímavé je, že autor se už ani nesnažil psát emocionálně, a to ani tam, kde by to čtenář očekával - například vražda Albrechta Habsburského, protivníka posledních Přemyslovců a Jindřicha Korutanského, je odbyta jedinou větou. Obě královny v románu ani nemají příliš výsadní postavení, jsou prostě jedny z jednajících postav. Kramoliš také několikrát velmi naivním způsobem vyzdvihl Brno a jeho obyvatele - protože zde dožíval u své dcery (bydlel v Brně tuším od roku 1935). První třetina se ještě dá celkem číst, pak už je to stále více úmorné a nakonec je to jen o vytrvalosti čtenáře nevzdat se a dočíst až do konce.