Dvě lásky Mikoláše Alše

25.03.2018

Krásné, zamilované, vzájemné. Takže i několik překlepů a křehkost jednotlivých listů musí jít stranou. Pět!

--------------------------------------------------------
,,O kéž byste věděla, s jakou touhou k vám, drahá, pospíchám. Nebo věřte mi, možno-li mi doufati, že naleznu v srdci Vašem jen čásť toho, co sám pro Vás cítím, pak cítím se dosti silným k přemáhání všechněch překážek, jaké se mi kdy nahoditi mohou, bych výsledky svého umění u Vašich nohou mohl složiti. O buďte mi hvězdou v tmách tohoto světa a jistě pak cíle dosáhnu.
Doufaje, že vyslyšíte snažnou prosbu mou a nenecháte mne dlouho na několik řádek – s kterými bych se těšiti mohl – čekati, sděluji tímto svou adresu.
Mikuláš Aleš, Akademie výtvarných umění, Klementinská kolej, Mariánské náměstí v Praze.“
(str. 5)
--------------------------------
,,Tisíceré díky za dopis Váš a za řádky, které mně tak drahé byly. Za šťastnou se pokládám, že Vám mohu věnovat ty krásné vzpomínky na dny, co jsem s vámi prožila. Má útěcha jest těch mnoho krásných básní, které Jste mně daroval na památku. A co já Vám mohu darovati? Já prostá Marina. To Vám daruji, že Vás nevýslovně miluji."
(str. 6)