Dvě pohádky - Tři prasátka / Jak šlo vejce na vandr
Margita Príbusová , Mária Rázusová-Martáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/366654/mid_dve-pohadky-XWC-366654.jpg
4
10
10
Vtipná a veselá knížka s ilustracemi předního slovenského výtvarníka Vladimíra Krále navazuje na křehkou tradici bilderbuchů pro malé děti a zejména na předchozí úspěšný titul nakladatelství Buvik, Kozliatka (2013, česky Portál 2016). Knížku lze opět číst z obou stran a děti zde najdou dvě známé a oblíbené pohádky navozující téma přátelství. Fenomenálně svěží a osobitě ilustrovaná knížka se na Slovensku zařadila mezi nejkrásnější knihy roku 2015. Obsahuje pohádky Tři prasátka a Jak šlo vejce na vandr.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER) Příběh o třech prasátkách, je všem známý a je zde vyobrazen moc hezky. Trochu mi, ale přijde k smíchu, když si řekne prasátko o PÁR cihel od kolemjdoucího, aby si postavilo domeček. Co se týče vejce, jde zde z větší části o repetetivní potkávání a nabírání zvířat na společnou cestu a nevim, jestli je zrovna poučné (ať jde o zlého člověka), hodit babku do jámy a obsadit jí dům, protože vám odmítla dát najíst. Nicméně ilustrace jsou pěkné a malým dětem se to líbí. Přesto si neodpustím poznámku, že kniha o Kulihráškovi/Budulínkovi, byla mnohem lepší.
Dva převyprávěné příběhy známých pohádek mají tentokrát společné téma - putování. Ta o třech prasátkách se mi líbila mnohem více. Pohádka Jak šlo vejce na vandr mi přišla drsná a krutá.
Asi bych neměla moc o takových klasických pohádkách přemýšlet, protože to bych nesměla číst žádnou.
Celkově se mně i dětem knížka moc líbila. Je vytištěna na kvalitním, silném papíru a má ilustrace přes obě strany. Text je větším písmem umístěn na světlém podkladu, takže ilustrace neruší při čtení. Kniha udělala radost a já ji vřele doporučuji pro společné čtení. Hlavně nezapomeňte při čtení zpívat, když zpívají i postavy. :-)
(SPOILER) Jak začít... Knížku mi doporučila knihovnice, jinak upřímně bych si ji sama nevybrala. Proč? Protože narozdíl od Covenanta nejsem fanouškem ilustrací a knihu jsem hned odsoudila podle obalu (hlavně, že přísloví praví něco jiného).
Také začnu příběhem prasátek. Byl napsaný jinak, než jsem doposud znala. Mi se tato verze nelíbila, protože se tam pořád opakovaly jedny a ty samé verše od vlka. A celkově mi tato verze pohádky nesedla. Nicméně věřím, že někomu se může líbit. Ilustrace zde byly obstojné, byť to můj styl není.
Ale co ta druhá pohádka? Krom toho, že příběh totálně o příšerný, tak ho doplnily otřesné ilustrace. Zvířata jsou divně nakreslená, ale to bych ještě zkousla, že to je nějaký umělecký styl, kterému já nerozumím. Ale ilustrace baby a zbojníků děsivé. Možná jsem precitlivělá, ale ani nám dospělým na pohled ty ilustrace nepřišly příjemné a dětem školkového věku už vůbec ne, bály se jich.
Ještě k tomu příběhu - jaké jsme si z toho vzali ponaučení? Že když něco chceme, ale nemůžeme to mít, tak si proto máme jít i přes mrtvoly. Protože přece vejce se svou bandou zvířat to tak udělali. Chtěli se zadarmo nažrat, tak se pozvali k cizí bábě. Ta je ovšem odmítla (sice škaredě, ale to je jedno). A tak si banda řekla- nenene, my chceme žrát, bába na nás nebyla milá, tak aspoň nám ji nebude tolik líto vyštvat z chýše a to i skrz to, že se nám do cesty připletou zbojníci. No a pohádka končí tím, že se všichni najedli (i puknuté vejce) a pak se rozešli... Takže si opravdu jen šli pro to jídlo.... Děs...