Dvě zrcadla
Karolina Limrová
https://www.databazeknih.cz/img/books/71_/71152/dve-zrcadla-71152.jpg
3
320
320
Dvě zrcadla série
1. díl >
Kdyby si Joshua Merboth nekoupil starobylý dům nedaleko od Longville, zřejmě by nikdy Kate Simmonsovou nepoznal. A nikdy by nepřišel na to, že láska může být silnější než peklo smrti a krve. Joshua spatří Katinu tvář poprvé v prastarém zrcadle, které objeví na půdě chátrajícího sídla. Nemůže slyšet její srdce ani cítit její vůni. Nemůže jí ublížit. Jeho stříbrné oči se mohou jen dívat a v jeho duši se objeví záblesk čehosi, o čem si myslel, že už je navždy ztraceno. Ale co když přijde den, kdy zjistí, že mu to nestačí? Co když víc než po lidské krvi začne toužit po zvuku jejího hlasu? Má někdo jako on vůbec právo chtít něco víc než její úsměv? V romantickém příběhu s prvky fantasy se v rychlém sledu událostí střídají promluvy obou hlavních hrdinů a my sledujeme napínavý děj ze dvou úhlů pohledu. V knize najdeme všechny atributy spojené s tímto žánrem; především však rozehrává odvěké téma o síle lásky a boji dobra se zlem.... celý text
Přidat komentář
Přestože je kniha jinou verzí stmívání, zaujala mě. Jde o odpočinkový příběh, který se dobře čte. Velice mě zaujala myšlenka se zrcadly, která doprovází celý příběh. Lepší průměr.
Česká autorka, píšící o Americe? Dobře, to mi nevadí.
Místy mi ale přišlo, jak kdybych četla Stmívání v upravené verzi.
Příběh o upírovi a člověku, ženě, kteří se do sebe zamilují díky dvěma identickým zrcadlům původně pocházejícím z Egypta. Je zajímavé jak se Josh a Kate navzájem doplňují. Prostě a jednoduše, je to příběh o upírech, který není celý postavený na hlavu a nemá nic společného s dosud napsanými knihami na toto téma. Je pravda, že já knihy o upírech prostě nemám ráda, jelikož je to nuda, děje se tam totiž stále to samé, buď tam někomu probodají srdce kůlem, nebo ho upalují na hranici, ale tenhle příběh je úplně něco jiného, má totiž něco, co ty ostatní nemají a to duši. Nemohla jsem odtrhnout oči od příběhu, který nám tu autorka, tak mistrně vykresluje před očima. Většinou při čtení podobných knih mám prostě pocit, že se to nemohlo stát, ale tady, to vypadalo, jako by prostě, já nevím jak to říct, upíři měli duši a člověk skoro uvěřil tomu, že podobní lidé existují a že pravá láska není jen sprosté slovo.
Prostě nádhera. ;)
Velmi povedený a odpočinkový příběh s upíří tématikou. I přes podobnost se slavnou Twilight ságou se mi Dvě zrcadla líbila mnohem více. Kate i Joshe jsem si oblíbila vcelku rychle, a ačkoliv bych ocenila trochu pozvolnější rozjezd jejich vztahu, nemůžu jinak než dát 4 hvězdy. Především za velmi čtivý a příjemný styl psaní, jímž ho Karolína Limrová čtenářům podala.
Pokud chcete romantiku s kapkou nadpřirozena, rozhodně neuděláte chybu, když si Dvě zrcadla přečtete ;-)
Kniha mne nadchla, četla jsme ji jedním dechem. Přišlo mi, že se lehce v některých pasážích podobá Stmívání, a tak byla docela předvídatelná. Přesto si velmi ráda přečtu Dva meče :)
Hezká oddechovka.... jen mi to prostě hodně přišlo podobné Stmívání... možná to bude tím, že je to o upírech... ale i tak...., knihy o upírech zbožňuju, proto 4*
Nebylo to nic přeborného, tradiční romanticko-upírovské téma, ale mimo jiné nápad se zrcadly se povedl, neotřepané a promyšlené. Přeměna a svatba - trochu klišé. Držela jsem pěsti celkem Katinými kamarádovi Dannymu, který do ní byl jasně zamilovaný a snesl by jí modré z nebe, ale ona ne, ona se musela zbláznit do takovýho... upíra prostě! :D Nebylo to nic, z čeho bych se posadila na zadek, ale dalo se to číst. :)
Docela dobra a ctiva kniha, u ktere jsem se nenudila (ale uz to jsou zase skoro dva roky)...tak uvidime, jak u me dopadnou meciky...
Tak tohle jsem nečekala, čekala jsem snad úplně vše ale tohle... Ten nápad se zrcadlen je úžasný ale to je asi jediné co mi přišlo úžasné. Jelikož jsem fanouškem Twilight, tak nemůžu přenést přes srdce, že je to hodně podobné Stmívání, a proto dávám 1 hvězdu.
Na tuhle knihu jsem se dost těšila, protože paní Limrovou znám ze zmiňovaného webu fan-fiction. Co na mě čekalo bylo ale veliké zklamání. Měla jsem pocit, jakoby někdo vzal čajový pytlík s nápisem Twilight, vymáchal ho v ledové vodě a připsal pár speciálních vlastností "aby se neřeklo". Tohle by se dalo zařadit právě do kategorie fan-fiction se změnou totožností.
Do příběhu jsem se nedokázala začíst nějak více, prostě jsem knihou proplula bez většího zájmu. Celou dobu jsem měla pocit, že postavy se chovají jen podle předepsaného scénáře; jejich charaktery jsou černé nebo bílé. A to je podle mě celkem chyba a hlavně u fantasy příběhů. Při čtení jsem se cítila jakoby na hladině toho příběhu a neviděla na dno, nebo dokonce ani pár centimetrů dolů. Autorka měla čtenáře mnohem více vtáhnout, napínat, a vůbec - vymyslet nosnou zápletku, která by neodpovídala jen krátké povídce na pár stránek. Zbytečně dlouhé, začátek chaotický, zbytek okecávající, ale zároveň velmi rychlé.
Čtivost 60%
Zápletka 10%
Humor 10%
Napětí 10%
Celkový dojem 20%
Váhala jsem mezi 3* a 4* ... nakonec dávám o jednu navíc, protože se mi líbil autorčin nápad se zrcadly - ten začátek byl opravdu originální. Ale potom už nic moc ... nemám pocit, že by příběhu chyběla nějaká akce, to ne - ale hned bylo vše vyřešené, měla jsem pocit, že autorka mohla jít hlouběji. Každopádně se kniha hezky četla, jako oddychovka super.
Kniha mi byla doporučena kamarádkou a jsem si jistá že kdybych byla o pár let mladší, ocenila bych ji.
Napoprvé jsem knize dala 3*. Po dvou letech jsem se k ní vrátila. Hvězdičku přidávám za to, že jsem si ji při druhém čtení vychutnala, i když jsem znala pokračování.
V této knížce se mi nejvíc líbilo popsání emocí. Opravdu jsem ten příběh prožívala naplno :)
Taková oddechovka, ale na mě to bylo všechno příliš rychlé. Velice jednoduchá zápletka. Dobře se to ale četlo. Průměrná četba.
Když zavřu obě oči tak 3 hvězdičky...je to fakt oddychovka. Občas jsem si připadala, že čtu nějakou fan-fiction Twilight povídku, ale nebylo to nejhorší. Jen to asi pro mě nemělo ten správný švih nebo nevím, ale rozhodně to neurazí.
Dvě zrcadla
Tak tahle kniha je odpad. Větší hrůza mi už dlouho nepřišla pod nos. Nejenže je celý příběh naprosto sprostou a nechutnou kopií Stmívání, pomalu slovo od slova, ale tohle s prominutím je na úrovni školní slohové práce žákyně sedmé třídy. Kdyby to napsala taková Šebestová, tak prosím, ještě je v mentálním vývinu a moc toho sama nevymyslí, ale autorka je dospělá a zralá žena a podle mého se nenapravitelně ztrapnila. Opravdu málokdy mě nějaká kniha tak moc negativně emočně rozhodí, ale tady nemůžu jinak. Další věcí, která mě děsí je fakt, že si titul vysloužil od čtenářů celých 69%. To mě vyloženě uráží. Já vím, je to jen moje subjektivní hodnocení, ale potom, co se tu člověk dočte v komentářích, jak to lidi zaujalo a nedejbože se to i líbilo, tak to je vážení opravdu konec. Tahle kniha si zaslouží jediné - demonstrativně upálit na hranici.