Dveře do léta
Robert A. Heinlein
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/134454/bmid_dvere-do-leta-134454.jpg
4
796
796
Elektrotechnický inženýr Dan Davis konečně sestrojil největší vynález svého života: domácího robota, který zvládne téměř cokoli. Fascinující úspěch měl přímo na dosah, ale přesto se jeho život ocitl v troskách. Chamtivý obchodní partner a ještě chamtivější snoubenka ho podvodně připravili o firmu a navíc jeho tělo uložili k „dlouhému spánku“. Ovšem když se Dan po třiceti letech probouzí z hibernace do zcela odlišné budoucnosti roku 2000, záhy učiní úžasný objev. Existuje možnost, jak se i přes propast uplynulých desetiletí pomstít! * Pravděpodobně nejpůvabnější kniha velmistra žánru Roberta A. Heinleina stále zůstává čtivým dobrodružstvím a je po právu řazena mezi klasiku žánru science fiction.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2012 , Laser-books (Laser)Originální název:
The Door into Summer, 1957
více info...
Přidat komentář
Začetla jsem se bez problémů. Kocourek byl úžasný a po uspání hlavního hrdiny mi bylo líto, že to nedopadlo tak, jak bylo v plánu. Během čtení se ale ukázalo, že je vše, jak má být. Příjemné, pohodové čtení a chvílemi i vtipné. Líbilo se mi téma o cestování v čase a uspávání lidí do (snad) lepších časů. Určitě řadím knihu mezi ty povedené.
Inteligentní, příjemné, milým humorem (kocourek byl nezapomenutelný) a lehkou romantikou odlehčené scifi, neotřelým způsobem zpracovávající jedno ze základních témat tohoto žánru – cestování časem. Četba snadno stravitelná i pro čtenáře, který tomuto žánru neholduje. Heinlein si mě svým stylem psaní naprosto získal, a rozhodně se podívám i na jeho další díla.
Tohle bylo příjemné překvapení! :) Kniha mě vtáhla od prvních řádků a nepustila, než jsem se dostal na konec. Hlavní postava mi byla sympatická a děj ještě víc. Autor otevřel spoustu známých sci-fi nápadů: Cestování časem, "zamrznutí lidí"..., ale vtiskl do nich svůj smysl pro humor a napínavý děj. Je to oddechová kniha, která se čte velmi příjemně (i na zvolená témata) a ke které se rád zase někdy vrátím. Určitě se také zaměřím na další autorovy knihy - zvláště pak, jestli je píše v podobném stylu.
Vynikající příběh, skvěle napsaný.
Zastávám názor, že pokud se člověku nedaří, zejména když zažije od partnera odpornou zradu, tahle kniha léčí. Opravdu si to myslím.
V tomto případě plně odpouštím i to, že autor občas popisuje chování svého kocoura poměrně zvláštně.
Překrásný sci fi příběh, který zahřeje a duši potěší byl napsán v roce 1957 a už to mě bavilo, jak si autor představoval roky další. Je tak příjemné si po vraždách a psychothrillerech (i když je mám ráda) přečíst vlídný, poetický příběh. Cestování v čase až do roku 2001, domácí robotičtí pomocníci, ale i osobní vztahy, podrazy přátel a kamarádství jiných - to vše tu je psané i s jemným humorem. A skvěle se sem na přebal hodí ilustrace A. Borna.
Kapitola 1.
"Kdysi v zimě nedlouho před šestinedělní válkou jsme já a můj kocour Petronius Arbitr bydleli na jedné staré farmě......
....Když byl ještě kotě, samé chmýří a pomňoukávání, vypracoval si jednoduchou filozofii. Já jsem měl na starosti ubytování, stravu a počasí, on sám se staral o všechno ostatní.Zvlášť jsem mu ale musel skládat účty za počasí. Connecticutské zimy jsou dobré jedině pro vánoční pohlednice. Tu zimu Pete pravidelně zkontroloval svoje dveře, odmítl vyjít ven kvůli tomu nepříjemnému bílému svinstvu za nimi (nebyl žádný hlupák) a pak na mě dorážel, abych mu otevřel některé lidské.
Byl skálopevně přesvědčen, že přinejmenším jedny z nich musí vést do letního počasí."
Za divným názvom sa skrýva príjemné oddychové sci-fi, v ktorom nechýba boj dobra so zlom, humor a nádej.
(SPOILER)
Robert A. Heinlein v Dveřích do léta vytvořil příběh, který se čte jako hřejivá sci-fi pohádka. Je to kniha plná naděje, vynalézavosti a lidského odhodlání, s trochou ironie a jedním neodolatelným chlupatým společníkem. Přestože se dotýká vážnějších témat, jako je zrada, ztráta a touha po spravedlnosti, vyprávění zůstává lehké, chytré a především milé.
Hlavní hrdina, Dan Davis, je geniální inženýr, který navrhuje roboty, aby lidem usnadnil život. V roce 1970 (z pohledu Heinleina budoucnost, z našeho minulost) se však ocitá v situaci, kdy je podražen svými nejbližšími – snoubenkou a obchodním partnerem. Okraden o firmu i budoucnost, v zoufalství souhlasí s kryospánkem, aby se probudil o třicet let později v roce 2000.
A právě tady začíná pravé dobrodružství. Dan zjistí, že jeho budoucnost není tak beznadějná, jak se zdála. Jeho vynálezy žijí dál, technologie pokročila a – což je nejlepší – existuje možnost, jak změnit minulost. Heinlein si zde pohrává s cestováním v čase způsobem, který je víc romantický než vědecký. Logika sice občas pokulhává, ale příběh tak krásně zapadá do sebe, že to vůbec nevadí.
Neuvěřitelné je, kolik prvků budoucnosti Heinlein dokázal předpovědět už v roce 1956, kdy kniha vyšla. Autonomní domácí roboti, hlasem ovládané systémy, spánková kryogenika – všechno jsou to koncepty, které dnes bereme skoro jako samozřejmost. V době psaní knihy to ale byla čistá science fiction. Heinlein měl ohromnou schopnost nahlédnout za obzor a realisticky projektovat technologický vývoj, aniž by se uchyloval k přehnané fantazii.
Velkou roli hraje i Pete, Danův neobyčejně chytrý kocour, který má ve zvyku hledat „dveře do léta“ – metaforu pro lepší možnosti, pro budoucnost, která musí být někde tam venku, za správnými dveřmi. A stejně jako Pete, i Dan se nevzdává a odmítá přijmout nešťastný osud.
Co na knize potěší nejvíc, je její atmosféra. I přes zradu, podrazy a těžké momenty je vyprávění laskavé, optimistické a plné humoru. Heinleinův styl je hladký, čtivý a nenásilně filozofický – nenutí vás přemýšlet, ale stejně vás donutí se zamyslet.
A nejlepší na tom všem? Dan nakonec skutečně najde své dveře do léta. A čtenář si s ním oddechne s pocitem, že někdy stačí jít dál, a i ty nejstudenější zimy jednou skončí.
Pokud hledáte knihu, která vás zahřeje na duši, pobaví a nabídne trošku toho hezkého sci-fi snění, Dveře do léta jsou skvělou volbou. A pokud se občas zamyslíte nad tím, jakou budoucnost nám asi Heinlein ještě nenapsal, pak vězte, že některé dveře do léta jsou možná ještě před námi.
Přečteno jedním dechem. Je to super! Fakt neváhejte. Kéž by to někdo zfilmoval...
Ke knize jsem se dostala díky čtenářské výzvě a rozhodně toho nelituji. Ba naopak. Kniha je super! Už po pár stranách jsem se musela pozastavit nad datem vydání. Ano, kniha je opravdu víc jak 70 let stará a jak je moderní. Určitě je pro muže lépe stravitelná a pochopitelná z hlediska techniky, než pro nás ženy, ale i tak se dobře čte, najdeme tam zradu, která i v dnešní době vládne, ale i dobrotu, přátelství a nakonec i špetku lásky. Moc se mi líbí ta propletenost příběhu, která až na konci dává smysl a člověk se musí jen usmívat a číst dál a dál. Knihu můžu jen doporučit a nemusí být součást výzvy, určitě to není nudný román!
Některé knížky mi přijdou skvělé možná proto, že se potkáme v ten pravý čas. A to se stalo i s "Dveřmi do léta" Roberta Heinleina. Je prostě super číst v roce 2025 sci-fi z roku 1957, jež se odehrává částečně v roce 1972 a částečně v roce 2000.
Neumím domyslet, jak by na mě knížka působila v době vzniku. Ale teď si říkám, jak jsou některé momenty trefné, jiné naopak možná trochu úsměvné. Rozhodně je to ale příběh, který stojí za přečtení.
"Zjistil jsem, že "reorientace" čtením je, jako když čtete o sexu - není to ono."
Jsem po této knize velmi pozitivně naladěn. Je zajímavá, něžná, inovativní. Hodně bavila.
Sci-fi normálně moc často nečtu. A pokud ano, tak to musí být kniha s nějakým přesahem. A to se mi stalo naštěstí i tady, až jsem byla překvapená, protože tento milý příběh se mi opravdu moc líbil. Kromě toho mám ráda kočky, takže na závěr dávám tomuto příjemnému čtení plný počet a doporučení.
Velmi chytlavá sci-fi kniha plná (ne)všedních technologií, o přátelství i zradě, cestování časem, hibernaci a lásce ke kocourovi ve velmi zdárně propleteném příběhu s postupně se odkrývající zápletkou. Kocour Pet si mne získal svou nefalšovanou kocouří osobností.
Byť byla kniha napsaná v roce 1957 o budoucnostech v letech 1970 a 2000, ve spoustě věcí se autor trefil.
Nebýt čtenářské výzvy, nikdy bych po této knize nesáhla a byla by to velká škoda. Právě se stala jednou z mých nejoblíbenějších.
*Někdy je potřeba vyzkoušet všechny dveře, jedny z nich musí být ty, které vedou do léta.*
Časový paradox je můj nejoblíbenější sci-fi prvek už od dětství s Alenkou Kira Bulyčova. Skvělá kniha se suchým humorem, sympatickými postavami a kocourem navrch.
Přečteno v rámci výzvy a nezávisle na doporučení staršího kolegy, co si ji pamatoval z puberty :D
Já si tedy se Sci-fi úplně netykám, ale takovéhle "retrospektivní" Sci-fi bylo zábavné.
Knížka vydaná v r. 57, odehrávající se v r. 70 a v r. 2001 - vše už máme za sebou. Jediné co mě mrzí, že stále ještě nikdo nevymyslel pilulky na zkažené zuby :D
Nebýt výzvy, tak mě tento skvost minul. Bylo to velice příjemné čtení s kocourem jako s přidanou hodnotou.
(27. 1. 25 - 3 609 - 10)
Na konci padesátek to musela být bomba kniha. Ostatně v osmdesátkách bych si ji také užila. Ale to už jsem četla jiné knihy, třeba mě ohromila Duna. A dnes je to velmi milé čtení, vtipné a plné starých a nových věcí, některé autor udělal ještě úžasnější, než jsou dnes.
Štítky knihy
kočky roboti dveře cestování časem zrada vynálezy a objevy pomsta sci-fi americké rományAutorovy další knížky
| 2002 |  Hvězdná pěchota |
| 1984 | Dveře do léta |
| 1994 | Měsíc je drsná milenka |
| 2011 | Vládci loutek |
| 2020 |  Cizinec v cizí zemi |
Nebýt čtenářské výzvy, tak si knihu asi nikdy nepřečtu, což by byla velká škoda. Čtivé, napínavé, vtipné, milé. Jakmile jsem se začetla, tak jsem nemohla přestat a na knihu se vždycky strašně těšila.