Dvojí život
Jana Poncarová
Když tě dusí, zpívej. Nadaná houslistka Julie nenávidí kousavé šaty a sovětské skladby, které musí hrát kvůli svému otci, komunistickému funkcionáři. Je druhá polovina sedmdesátých let a Julie miluje džíny a rock. A taky kytaristu Romana. Poté, co ji Roman přizve jako zpěvačku do undergroundové kapely, začne Julie rozplétat lež, která se odehrává v jejím domově i na veřejnosti. Na prahu dospělosti odhaluje zradu nejbližších a musí se rozhodnout, jestli bude i nadále žít dvojí život. Co všechno je ochotná obětovat pro osobní svobodu, pro lásku a pravdu?... celý text
Přidat komentář
"Být divoká a nespoutaná, nechat se klidně pořezat, zmlátit, odsoudit, ale nepřijít o sebe."
Opravdu krásný zážitek, číst tuto knihu. Děj je čtivý a i navzdory popisované nepěkné době, z ní chvílemi dýchá i naděje a svoboda.
Dvojí život jsem zhltla za 2 dny. Byla to moje první kniha od Jany Poncarové a byla přesně taková, jaká jsem čekala, že bude. Je to literatura pro ženy zasazená do historických kulis. Rozhodně nemám nic proti ženským románům, román se čte výborně, dobu, ve které Julie žije, dobře znám a svým způsobem jsem si návrat do mládí užila, ale... Jako bych to všechno už někde četla... Když příslušníci SNB rozeženou koncert, měla jsem před očima téměř shodné scény z Občanského průkazu. A mohla bych jmenovat další příklady... Ano, bylo to tak... Asi se o téhle době jinak psát nedá.
Vedle toho tajemství, které Julie rozplétá, mi bylo jasné od prvního okamžiku, kdy se v knize začne řešit, takže na konci byla překvapená jen Julie.
Nechtěla jsem napsat negativní komentář. Knížka je fajn. Kdo má rád ženské romány a trochu dobového koloritu, určitě si ji užije.
Poslední dobou mě baví číst tyhle témata. Ukazují nám minulost v jiném světle.
Opět to bylo skvěle napsané a hltala jsem každé slovo. Srdíčko mě občas zabolelo nad, některými věcmi, protože realita dokáže být opravdu krutá.
Julie byla skvělá postava, kterou jsem si oblíbila a dokázala jsem ji pochopit, že se postupně měnila k horšímu, protože chtěla být svobodná a se svým přítelem. Dělat, co chtěla, aniž by ji do toho někdo kecal.
Celý děj je hezky zpracovaný. Nahlédnete do doby, kdy život nebyl lehký a pro nás těžký. Buďme rádi za dobu, ve které žijeme teď.
Autorka krásně vše popsala i vložila pár svých osobních myšlenek do textu. Uronila jsem i slzičku na konci knihy, kvůli tomu, jak to skončilo. Nemám knize, co vyčíst. Jen ve vás vyvolá spoustu dobrých i špatných pocitů.
Děkuju za knihu @albatrosmedia
Autorku jsem poprvé poznala prostřednictvím Podbrdských žen,které mne nadchly. Další její knihy byly více či méně zdařilé,některé se mi líbily a u některých jsem se nudila,tentokrát mohu napsat,že mi kniha opravdu sedla. Možná je to tím,že jsem plus mínus ve věku hlavní hrdinky, a i když jsem žila v průměrné rodině,takže ani dcera komunisty ani chartisty, vím jaká ta doba byla a nechápu jak může někdo říkat,že dřív bylo líp. Knihu jsem přečetla na jeden zátah a myslím si,že v ní bylo všechno. Láska,tajemství až do konce, napětí a to vše velice čtivou formou.
Jsem z generace, která tuto dobu nezažila, a musím říct, že jsem se díky knize do této doby mohla vcítit. A píseň Bohdana Mikoláška Ticho budu v hlavě slyšet asi ještě dlouho.
Knížky Jany Poncarove mám moc ráda a ani tady jsem nebyla zklamaná.
Autorovy další knížky
| 2019 |  Eugenie: Příběh české hoteliérky |
| 2020 |  Alžběta a Nina: Tajemství mojí babičky |
| 2021 | Cyklistka: Osud poslední baronky |
| 2020 | Děvčata první republiky |
| 2022 | Herečka: Múza první republiky |
Výborná kniha, skvělí mladí hrdinové, kteří se nebáli, a s hlavami hrdě vztyčenými se raději nechali zavřít, zmlátit, než aby se podvolili. A právě díky takovým můžeme nyní žít ve svobodě. Děkuji paní autorce za připomenutí toho, že je důležité se nebát a bojovat.
Dum spiro spero.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižních střípků