Dvojitý kríž
Chris Carter
Robert Hunter série
1. díl >
Los Angeles: v opustenom dome na predmestí sa nájde telo krásnej ženy. Je zavraždená a brutálne zmrzačená. Vrah nezanechal žiadne stopy. Jedinou výnimkou je čudný znak dvojitého kríža vyrytý na zátylku obete. Je to podpis diabolského psychopata, charakteristické znamenie sériového vraha známeho pod menom Krucifix. Ako je to však možné? Veď pred dvoma rokmi tohto vraha chytili, na základe vlastného priznania a usvedčujúcich dôkazov obvinili, odsúdili a popravili. Detektív Robert Hunter je prinútený čeliť niečomu, čo v jeho praxi nemá obdobu.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Thrillery
Vydáno: 2018 , AktuellOriginální název:
The Crucifix Killer, 2009
více info...
Přidat komentář
První knížka od Cartera. Závidím všem čtenářům, co jsou z toho úplně paf.
Já oceňuji čtivost, také napětí, ale z Huntera se na zadek neposadím. Zanechává ve mě zvláštní protichůdné pocity. Nechci ho úplně ignorovat, ale nemám chuť hltat jeden příběh za druhým.
Velmi napínavá, i když dost drsná detektivka se sympatickými vyšetřovateli. Výborná zápletka. Ovšem nedokážu si představit, kde vzal pachatel tolik sil k přemisťování jeho obětí.
Už teď se těším na pokračování.
Dost drsné čtení s poutavým dějem, který mě do půlky hodně vtáhl. V druhé polovině už to bylo horší, trochu rozplizlé, s opakujícími se motivy. O konci soudím, že se jedná spíš o nastavovanou kaši se zřejmým pachatelem.
Nápad skvělý, postavy taky. Ale hrozně mi vadila ta snaha za každou cenu šokovat. Vraha jsem tipla, takže to protahování na konci bylo trochu moc. A těch nechutností bylo příliš, musela jsem i přeskakovat. Prostě móda současných detektivek, kterou ale já nemusím.
Tak tohle bylo fakt wow, člověka to vtáhne a nepustí. Není to tak brutální, jak jsem se původně obávala, ale slabším povahám to spaní narušit může :) Těším se na další díl s Robertem.
První kniha od autora, vybrána, protože autor byl v žebříčku 100 nej knih, a vlastně několikrát.
Je to čtivý, děj odsýpá, zas tak drsný mi to nepřišlo, možná, že k tomu mi pomohla kniha Bílé kosti...
Hlavní hrdina mi byl sympatický, snad to nebude žádnej alkáč...
Sice jsem tak nějak přišla na to kdo, ale proč ne. Závěrečný plk v nemocnici mě fakt pobavil.
Tak nějak to vypadá, že pan Carter má dalšího fandu. A já zas co číst. Jupí.
To není žádná jemná kašička pro malé a něžné! To je pěkně krvavý steak pro drsný a velký!
Celou dobu pecka, ale stálo se mi vážení, že při posledních 40 stránkách, jsem šla spát s tím, že Hunter je držák, a že to do rána vyřeší a vydrží. A jo! Zvládl to.
Konec dobrý a ruce hvízdavý :-)
Má první přečtená kniha od Cartera. Dlouho jsem odolávala všem pochvalným komentářům na autorovu adresu na různých knižních fórech. Až došlo i na mě. I přesto, že jsem vraha odhalila, mě zaujal spád příběhu, otáčela jsem stránku za stránkou a nesmírně si celý příběh užila. Těším se na další setkání s autorem a Robertem Hunterem.
Do dvou třetin super, mělo to spád, napětí i vtip. Pak přišlo to zajetí Carlose a zbytek knihy se zvrhl v neuvěřitelnou grotesku. Nezachránil to ani Jakub Saic svým skvělým předčítáním.
Tak to byla jízda... svižný, vtipný, napínavý. A ještě k tomu, když je hlavní hrdina takovej sympaťák tak to nemá chybu. Vzhůru do dalšího dílu.
Dobrá detektivka, rozhodně patří k těm povedenějším. Napínavá, i když ke konci bylo rozuzlení dost málo uvěřitelné. Ale tentokrát mi to nevadilo.
Tahle serie rozhodně není pro slabší povahy. Ale když se v kuchyni říznete, taky z vás nepoteče duha. Robert Hunter je sympaťák, tomuhle chlapíkovi prostě fandíte a prožíváte s ním každou bolístku.
První setkání s Chrisem Carterem a jeho detektivem Robertem Hunterem ve mně nevyvolalo žádný „wau“ efekt ani zděšení nad vyšetřovanými činy. Pomyslně jsem tak Dvojitý kříž zařadila do kolonky průměrně vydařených thrillerů, které se dobře a rychle čtou a nabízejí detektiva, který je, i přes své problémy, sympatický. Škoda jen že pachatel byl poměrně zřejmý.
Tentokrát budu stručný: dobře vystavěný thriller, který má spád, sympatickou postavu hlavního detektiva a dostatečně dávkovanou drsnost. Rozhodně však nepatří v žánru k nejlepšímu, co jsem četl, a nepatří ani k nejlepšímu, co Carter napsal. A ten závěr? Značně přepísknutý a veskrze nereálný. A úplný závěr? Ten to zase zvednul. Asi tak.
Po letech jsem přečetla znovu a pokud bych měla vyjmenovat skutečně dobré thrillery, tenhle k nim patří. Neuvěřitelně čtivý, s napětím a pořádným překvapením nakonec. Ano, je to hodně brutální, ale to už jsou thrillery ze série s detektivem Hunterem všechny. Upozornění: Není pro slabé povahy. Ti ostatní, kterým se kniha ještě do ruky nedostala se mají na co těšit.
Audiokniha: Skvěle čteno Jakubem Saicem. Každý den jsem se těšil, až půjdu ven a budu poslouchat tuto knihu (tak knihy poslouchám). Opravdu napínavý děj. A to že jsme pachatele odhalili už předem (viz Peta1607, simca 183, Sitth i já :-) ) nevadí (odhalili, ale nevěděli proč, že?).
A jestli to bylo drsné, brutální, nechutné je na věci každého z nás. Časem se pohled na toto téma mění k horšímu. Co nám před rokem vadilo, dnes bereme jako normální a za rok to bude Večerníček pro děti. Zhrubli jsme. Taková je doba.
Já to mám taky tak a někdy mně to vadí. Hodně.
A sakra to jsem si zamoralizoval. Neměl jsem hodnotit knihu? :-)
Edit:
p.s.: Opět k překladu. Bylo ve druhé kapitole použito, „Do prčic!“ A je jedno, že je to s malým písmenem. Už jsem to někde ventiloval. Vždyť to neví pomalu nikdo, kde to je u nás, natožpak v Los Angeles. Překladatelé používejte místo toho třeba, „Do prdele!" (v originále knihy je „Fuck it!")
Poutavá detektivka, která čtenáře vtáhne. Za mě rozhodně nebyla nijak drsná. Každopádně mé mrzí, že jsem věděla, kdo je vrah, hned od chvíle, kdy poprvé vstoupil na scénu... Za to prostě musím ubrat hvězdu, protože na konci každý dobrý detektivky by měl být wau efekt :-)
Autorovy další knížky
2013 | Dvojitý kříž |
2016 | Zloba |
2015 | Jeden za druhým |
2013 | Noční lovec |
2016 | Já jsem smrt |
Něco od Cartera jsem v minulosti již četl, ale teprve díky pomoci Databáze knih, tomuto skvělému serveru, nemusím složitě pátrat po sériích. Tak jsem se rozhodl začít od počátku. Tahle kniha Dvojitý kříž je něco velmi podobného horské dráze. Chvilku to šlape, krev, maso, utrpení v docela reálném popisu (kritici drsnosti už vědí, že to není pro ně, ale jestliže chcete pochopit opravdový hnus vraždy, musí vám to někdo detailně popsat), napěťový spád, pak se to plouží v bahně nudnosti a pomaličku se děj škrábe zase nahoru. K omrzení je neustálé připomínání, že Hunter nemůže spát, nu, a navzdory jeho příjmení nebyl v tomto příběhu lovcem, ale loveným. Docela souzním s komentářem Maevie, z části i worka nebo Antaki_Thorin. Chvíli detektivka, chvíli thriller, číst se to určitě dá, ale víc času než u jídla a před spaním jsem tomu nedal. To však neznamená, že druzí nebudou nadšení, protože jsem nadšený nebyl já. Odcházím číst Popravčího.