Dylan se dal na elektriku!

Dylan se dal na elektriku!
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/463977/bmid_dylan-se-dal-na-elektriku-dDn-463977.jpg 4 4 4

Newport, Seeger, Dylan a noc, která rozdělila 60. léta minulého století. Jeden z předních hudebních kritiků světa přináší svěží pohled na den, kdy se Dylan „dal na elektriku“ na Newportském Folkovém Festivalu. Večer 25. července 1965 vystoupil Bob Dylan na newportském folkovém festivalu s elektrickou kapelou a zakřičel: „Nebudu už dál na Maggiině farmě dřít!“ Publikum angažovaných folkových puristů a politických aktivistů bylo v šoku, na svého proroka bučelo, ale ozval se i občasný jásot. Byl to výstřel slyšitelný po celém světě - Dylanova deklarace hudební nezávislosti, konec folkového obrození a zrození rocku jako hlasu celé generace - a jeden z nejdůležitějších okamžiků hudby dvacátého století. V knize Dylan se dal na elektriku! Elijah Wald zkoumá kulturní, politický a historický kontext této klíčové události, která ztělesňuje transformační desetiletí, tedy šedesátá léta. Ponořil se hluboko do folkového obrození, nástupu rocku a napětí mezi tradiční a novou hudbou a přišel s novým pohledem na Dylanův umělecký vývoj, jeho zvláštní afinitu k blues, jeho komplexní vztah k folkovému hnutí, na jeho někdejšího mentora Pete Seegera a na způsob, jimž navždy změnil populární hudbu. V současné době podle knihy vzniká film, na němž se podílí i Dylanův dlouholetý manažer Jeff Rosen a v němž Boba Dylana hraje vycházející hvězda Timothée Chalamet.... celý text

Literatura světová Biografie a memoáry Umění
Vydáno: , Volvox Globator
Originální název:

Dylan Goes Electric!: Newport, Seeger, Dylan, and the Night That Split the Sixties, 2015


více info...

Přidat komentář

Freiherr
11.06.2022 2 z 5

Dylan se dal na elektriku! To křičí název této knihy do světa. Bohužel už nedodává, že tomuto tématu bude věnována stěží čtvrtina knihy, přičemž zbytek se bude obšírně zabývat kulturou a vývojem hudební scény počátku šedesátých let, a to nikoli na osobě vyobrazené na přebalu, nýbrž především na Petu Seegrovi a desítkách dalších umělců, zhusta dnes skoro zapomenutých.
Netvrdím, že je špatné poukázat na vlivy formující Dylanovu tvorbu nebo naopak na to, jak jeho dílo ovlivnilo jiné, ale nemělo by to převážit nad vytčeným tématem knihy. Přesto oceňuji, že se autor věnuje faktu, který s odstupem půl století nemusí být zřejmý, a to, že mnoho Dylanových písní slýchali posluchači z úst jiných interpretů (jako například skupiny Peter, Paul and Mary).
Velikým nedostatkem knihy je jazyk - rozkosílaný styl, který zahrnuje široké spektrum výrazů od archaismů až po vyloženě hovorové lexikum, je třeba připsat na vrub celkem sedmi (!) překladatelům, kteří se na přípravě českého vydání podíleli. Četné překlepy by snad člověk odpustil, i když nevím, jak by se zastřelený Medhar (sic!) Evers tvářil na zkomolení svého jména. Co ovšem překladatelům evokovalo slovní spojení "podlehnout nemoci", když napsali, že Woody Guthrie podlehl nemoci natolik, že nemohl ani psát, mi není známo. Dle mého názoru má tento frazém jediný význam, a to zemřít na danou chorobu. Podobných jazykových perel je v textu několik a někdy význam uniká i po několikátém přečtení problematického úseku. Například slovo "neoetnický" je pro mě stále poněkud temné a ani hledání v českých či anglických slovnících příliš nepomohlo. Podobně je tomu se slovním spojením "sionistický tábor", které mi při prvním přečtení přineslo na mysl obraz nějakého spolku spiklenců osnujících plány na samostatný židovský stát, a přitom se jedná o obyčejný letní tábor pro chlapce z židovských rodin.
Závažnějším nedostatkem než jazyk jsou ale četné faktografické omyly. Například Dylan se nenarodil "v městě Iron Range", nýbrž v Duluthu. Iron Range je toponymum označující oblast - je to podobná chyba, jako kdyby někdo napsal, že se narodil ve městě České středohoří. Dále v písni Boots of Spanish Leather se do cizích krajin neplaví milenec, ale milenka, přičemž anglický termín "lover", který se pravděpodbně nacházel v originálu knihy, má širší význam než český "milenec". Podobných nepřesností je v knize více, a to si dovoluji hodnotit jen pasáže týkající se přímo Dylanovy osoby, jelikož s osudy dalších umělců v knize zmíněných (snad kromě Johnnyho Cashe, Buddy Hollyho nebo Everly Brothers) příliš obeznámen nejsem.
Zklamáním jiného druhu je pro mě absence obrazové přílohy, na kterou přitom autor v poděkování výslovně odkazuje.
Sečteno a podtrženo, potenciálním čtenářům bych místo této knihy raději doporučil biografii Down The Highway nebo Dylanovy vlastní Kroniky (ovšem nikoli v českém překladu, který soustavným používáním hovorového jazyka dělá z Dylana křupana, ačkoli on v originále používá sice idiomatický, ale přesto spisovný jazyk).

Štítky knihy

60. léta 20. století dějiny hudby Bob Dylan, 1941-

Autorovy další knížky

Elijah Wald
americká, 1959
2021  75%Dylan se dal na elektriku!
2014  85%Co je blues?