Dym
Dan Vyleta
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/322039/bmid_dym-8SK-322039.jpg
3
148
148
Ľudia s nečistými myšlienkami tu boli označení dymom, ktorý im unikal z tela a bol znakom ich úpadku. Šľachta nevypúšťala dym, bol to dôkaz ich cnosti a práva vládnuť, zatiaľ čo nižšie spoločenské vrstvy sa utápali v hriechu a sadziach. Celkom čudné, no celkom skutočné Anglicko. Elitná internátna škola, kde vychovávajú synov zámožných ľudí, aby podľa práva prvorodených prevzali moc. Učitelia so záhadnými prepojeniami na súperiace politické frakcie na najvyšších vládnych úrovniach. Traja mladí ľudia, ktorí zistia, že všetko, čo ich učia, je lož – toto poznanie ich môže stáť život. Majestátny kaštieľ, kde v podkrovných izbách a v skrytom laboratóriu číhajú tajomstvá. Milostný trojuholník. Zúfalé prenasledovanie. Revolucionári a tajná polícia. Náboženskí fanatici a bezcitní vedci. Vražda. Londýn plný nebezpečenstiev a divov. Strastiplný vzťah medzi matkou a dcérou a matkou a synom. Nečakaní zloduchovia a nečakaní hrdinovia. Chladný rozum a vášeň. Bohatí a chudobní. Správne a nesprávne, hoci nie je jasné, čo je čo. Toto je svet Dymu, majstrovské rozprávačské dielo, dickensovsky spletitý príbeh vyznačujúci sa urputnou silou predstavivosti, bohatou atmosférou a napätím.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2017 , Ikar (SK)Originální název:
Smoke, 2016
více info...
Přidat komentář
Moc se mi líbil námět toho, že jsou chyby všech viditelné. Neustále mě to nutilo se zamýšlet, jestli by potom lidé hřešili míň a jak by to změnilo společnost. Kniha je opravdu hodně k zamyšlení a je ji třeba přečíst víckrát, aby člověk pojmul všechny myšlenky v ní obsažené. To já ale bohužel nezvládnu, protože pro mě byl opravdový boj ji dočíst. Stránky vůbec neubíhaly, na čtení jsem se netěšila. Ale jsem ráda, že jsem ji nakonec dočetla, i když konečná pointa mě zas tak neoslovila.
Tuhle knihu jsem bohužel nedočetla. Anotace mne zaujala – i to téma mi přijde dostatečně originální a zajímavé, ale neseděl mi úplně ten styl, kterým je kniha napsaná. Místy mi to připadalo poněkud zdlouhavé a rozvláčné, trochu těžkopádné. Některé pasáže se mi nečetly dobře. Škoda, no. Ale kdo ví, třeba se ke knize někdy ještě vrátím a dočtu to. V nejbližší době to ale asi nebude.
Zajímavý námět i prostředí patřilo k těm, které mám ráda. Nějak jsem se ale občas ztrácela v tom, o co vlastně komu jde.
Naprosto zbytečná kniha. Někdo někde v komentářích psal že jí protrpěl (tak to jsme dva). Příběh o ničem . Spousta pasáží , které byly nicneříkající a naprosto zbytečné
Tahle kniha je pro mne docela zklamáním. Hned začátek knihy mne velice zaujal a hltala jsem každé slovo. Velice se mi zalíbilo propracování a zajímavý koncept. Bohužel zbytek knihy pro mě byl dost úmorný. Upřímně se mi nikdy nechtělo knihu popadnout a číst ji. Vždycky jsem se na ni jen dívala a nikdy jsem se nezačetla s tou chutí. Vyvolala ve mě jakousi čtenářskou krizi. I přesto jsem ji ale dočíst chtěla. No, byla to fuška, ale nakonec jsem to zvládla. Celkově bych knihu moc kladně nezhodnotila. Nudily mě zdlouhavé popisy, zbytečné informace a málo akce. Kniha by se dala sepsat i klidně na 200 stran. Chápu, že kniha měla být zaměřená na filozofickou stránku věci. Cením samotný nápad, bohužel tohle asi není můj šálek žánru. Bohužel jsem z ní zklamaná, kvůli očekávání, které jsem měla díky skvělému začátku, to se ale nepotvrdilo. Kniha mě nedokázala vtáhnout, upoutat ani nějak překvapit. Každou chvíli moje myšlenky utíkaly jinam. Myslím si, že tato kniha je vhodná pro čtenáře, kteří nemusí knihy s rozsáhlou dějovou linií, ale spíše se rádi zamýšlejí nad podstatou věci. Téma myslím zvolené skvěle, ale já nejsem člověk, který by četl podobné typy.
Mám právě rozečteno, první strany mi daly zabrat, nemám ráda podrobné popisy věcí, které ubírají příběhu na spádu, ale to je jen můj subjektivní názor... Myslela jsem tedy, že knížku odložím, ale...nevzdala jsem to a začetla jsem se dál, no a už jsem příběh hltala... Ještě nemám dočteno, ale tuším, větší hloubku příběhu, těším se, co se dozvím, protože mám ráda skrytá poselství.
Ačkoliv na mnoho lidí působí kniha sporně, já osobně jsem z ní byla nadšená. V poslední době mě dosti unavují překotné příběhy zaměřené především na děj, a proto jsem velice uvítala spíše filozofickou stránku příběhu, jeho hloubku a plastičnost. Je pravda, že děj je možné vylíčit několika větami, což ovšem naprosto neubírá na skvělém prostředí, použití barvitého jazyka a (podle někoho zdlouhavých, pro mě však perfektních) popisů z více pohledů, které umožňují příběh vnímat z mnoha úhlů a přístupů. Také hlubší zaměření na pocity postav je pro mě ohromné plus.
Zřejmě bych se zde dlouho rozepisovala, jelikož se pro mne kniha stala favoritem, ale ve shrnutí si myslím toto: je to kniha jiného rázu, než jsme zvyklí, není pro každého a především ne pro ty, kteří vyhledávají nabitý děj. Přesto pro ty, kteří ji budou číst pozorně, má mnoho co nabídnout.
Přátelé, přidávám se k těm, kdo byli nadšeni obálkou a anotací, ale kniha samotná se pro ně stala lehkým utrpením. Poctivě jsem ji přečetla asi do strany 200. Pak už jsem skákala a chytala "důležitá místa" rychločetbou. Věřím ale tomu, že si příběh i v této formě (mně osobně nevyhovuje průběhový čas) najde své čtenáře :-)
Hmmm...co k této knize napsat? Překvapila mne, to je to správné hodnocení. Určitě splnila svůj účel. Po přečtení recenzí jsem nečekal, že by to byl napínavý a poutavý historický a fantasy příběh, ale lákala mne ta zajímavá myšlenka "kouře". To byl zajímavý nápad a v průběhu čtení jsem pochopil, že to není to hlavní co má kniha nabídnout. A utvrdilo mne v tom i poděkování autora na konci knihy. Ta kniha má hlubší smysl. Četla se dobře, střídání formy vyprávění mi vůbec nevadilo, spíše naopak.
Podle mě dobrá kniha, nápaditá, poutavá. Těžko jsem se odtrhávala, těšila se na každou další kapitolu a když jsem zrovna nečetla, přemýšlela jsem o tom, co se odehrálo a co asi bude následovat. Bohužel zakončení příběh trochu shodilo. Jakkoli může být závěr otevřený, pro mě poslední kapitolou kniha nadobro skončila - nedoznívají ve mě žádné nakousnuté myšlenky, obrazy. Můžu se pustit do dalšího čtení bez toho, abych na "Kouř" myslela, aby se mi vzpomínal. (Čímž netvrdím, že si jej už nikdy nepřečtu.) Přestože měl velký potenciál zařadit se mezi mnou vychvalované knihy, zůstává nakonec jen dobrou, zajímavou knihou, která mi připomíná oblíbenou literaturu mé někdejší puberty.
Nevyužitý potenciál...dál nevím co k tomu napsat. Ani mi neseděl způsob vyprávění. Škoda. Celou dobu se straaašně pátrá po pravdě, až se ji nakonec ani nedozvíme... Jsem celkem ráda, že už jsem to dočetla, i když nedokážu přesně definovat co mi vadilo :D
Na knihu jsem se moc těšila, anotace mě velmi zaujala. Ale... Začátek byl dobrý, brala jsem ho jako rozjezd, čím dál jsem ale do příběhu prostupovala, tím víc mě nudil, ač námět byl opravdu skvělý.
Ach jo, po přečtení obsahu jsem byla opravdu nadšená a natěšená. Jsem na 162. straně a končím. Možná bych jindy vydržela a dala knize šanci, ale celou dobu četby, kdy se neustále musím vracet zpět, protože každou chvíli myšlenkami utíkám někam jinam, většinou ke knihám, které na mě čekají v knihovně, nejsem prostě schopná se do děje aspoň trochu ponořit. Je to opravdu škoda, téma mě upoutalo a určitě se z něj dalo vyrazit mnohem víc...
Docela se mi líbilo to téma a všudypřítomný kouř. Ale po delší době to fakt začne být otravné.
Autor si zvláštním způsobem pohrál s prostředím viktoriánského Londýna a celé Anglie. Ale trochu mi vadil ten elitářský systém.
A ten závěr pro mě osobně byl dost velké zklamání, asi jsem čekal něco víc.
kniha mě zaujala svojí myšlenkou, a první cca polovinu mi to přislo zajímavé, ale potom už nic moc
Trochu váhám jak tuto knihu hodnotit. Na jednu stranu se mi líbilo prostředí (viktoriánská Anglie je prostě sázka na jistotu) a ten nápad s kouřem byl úžasný. Ale ... děj se docela vlekl a chvílemi jsem se musela nutit číst dál.
Kouř se mi moc líbil. Mám ráda temné příběhy ze staré dobré Anglie, žánrovým zařazením si nejsem moc jistá, ale kdo potřebuje nějaké škatulky, že?
Na obálce je mnoha přívlastky popsáno, jak je kniha skvělá. Já osobně bych knihu tak neotitulovala, ale budiž.
Velice se mi líbilo prostředí viktoriánské Anglie. Dále musím vyzdvihnout autorův květnatý, libý styl psaní, byl čtivý a neustále mě něco popohánělo, vydržet s hrdiny až do konce. Příběh má něco do sebe a najde se i zde mnoho myšlenek, nad kterými by se lidé v dnešním světě, měli zamyslet.
Svrchovaně podmanivá kniha! Již jsem si zvykl, že odorující úryvky recenzí na zadních deskách knih je třeba brát s velkou rezervou, v případě Kouře však s jejich nadšením musím souhlasit. Narozdíl od některých komentářů zde. Byla by škoda, aby se potenciální čtenář nechal odradit kritikou, že kniha je příliš filozofická s chabým dějem. Ano, kniha určitě nutí k přemýšlení o tématech zla, elitářství, sociální spravedlnosti, přetvářky, ale činí to způsobem řekl bych dosti stravitelným. K dobré čitelnosti přispívá i členění na kratší podkapitoly a znamenité střídání tempa a formy. Dějově to možná není úplně masterpiece, ale ani po této stránce mě kniha určitě nezklamala. Je pravda, že v některých pasážích se vyprávění nějakou dobu jako těžký kouř převalovalo na místě, jako by autor psal a psal, čekaje na nápad, kterak s dějem pohnout dál. Důležité je, že to vše je vyplněno tak vytříbeným slovem, s živoucími popisy jak prostředí, tak atmosféry, že se na těchto místech s kouřem převalujete rádi. Příkladem budiž pasáž, kdy se "hrdinové" ukryjí v uhelném dole a čekají a čekají, než se jeden nich uzdraví. Jde o pasáž možná zbytečně roztáhlou, ale obsahující důležitý myšlenkový moment: vliv absence zraku na vnímání a hodnocení druhých lidí.
Na druhou stranu v některých pasážích, zejména ke konci, je akce a dobrodružství možná až moc. Děj se zde místy posunuje překotně a méně přehledně. Na škodu mi přišlo také to, že některé pro mě atraktivní a plodné motivy byly rozpracovány méně. Například v prostředí školy bych rád setrval čtenářsky déle. Tamnější elitářství, pravidla, rituály, učitelé včetně Renfrewa, jak vystřiženého z čapkovského románu, či pro mě nepochopeného Trouta, to vše nabízí dost potenciálu. A to nemluvím o nejtemnější literární postavě od dob Voldemorta, jejíž jednání bylo v některých místech také příliš upozaděno. Ale to už bychom se dostali na dvojnásobnou stopáž.
To, co však na knize musím, podobně jako většina recenzentů, vyzdvihnout, je motiv. Samotná myšlenka kouře. Jednoduchá věc, s obrovským potenciálem. Autor nejenom že tímto zasadil celou knihu do odlišně fungujícího světa, ale vlastně (možná neplánovaně) vynalezl bezprecedentně efektivní literární nástroj k vyjadřování emocí a duševních pohnutek postav. Jen těžko bychom hledali jinou knihu, která dokáže podobně jednoduše odhalovat duši protagonistů. Není třeba dlouhých slov a vět, stačí napsat, že osoba ta a ta udělala to a to, načež z ní začal stoupat tenký pramínek světle hnědého kouře. Nic víc není třeba napsat a pozorný čtenář si již intuitivně dovodí k příslušnému jednání postavy celou škálu emocí. Geniální. Geniální především v tom, že Vyleta tento nástroj vlastně nabízí čtenáři k používání. Spolu s postavami tak kouř vnímáme celistvě, zrakem i čichem, a dokážeme mu postupně přiřazovat náležitá svědectví. A právě toto byla pro mě ta nejzáživnější pastva, převalovat si kouř na jazyku, nechat ho hovořit a vyprávět.